The Beast Inside – recenze působivé hororové hry
Když se jednou stanete agentem CIA, je těžké vypustit pracovní záležitosti. I když jste uklizení pěkně na odpočinku se svou manželkou. Jenže na psacím stole vám neleží stroj k sepisování pamětí. Máte na něm nachystané kódovací zařízení Enigma, pod polštářem zbraň a každý nečekaný zvuk vám zapne kontrolku ostražitosti.
Vítejte v životě Adama. Kryptoanalytika který opouští Boston aby našel klid v odlehlých lesích. Jenže se píše rok 1979 a Studená válka řádí mezi agenty po celém světě. Není divu, že jednomu přeskočí, když se do toho všeho zamotají nadpřirozené jevy.
Uvnitř bestie
The Beast Inside je hororová adventura viděná z první osoby. Hned z kraje nutno dodat, že moc krásná a na pohled líbivá. Prostředí, ať už interiéry domů, jeskyní nebo exteriéry lesů či bažin působí věrohodně, živě a krásně se v nich ztrácí. Celá atmosféra je stavěná nečekaně barvitě a napětí ucítíme i za jasného denního světla, kdy budeme s Adamem prozkoumávat starou usedlost a její přilehlé okolí.
Hlavní hrdina odjíždí z velkoměsta do sídla svých předků, kde doufá v odpočinek a relativní klid. Jako takzvaný spící agent má sice pár povinností, ale rozhodně by nečekal, že ho práce a závazky k vlasti dostihnou tak rychle. Zvyk je navíc železná košile, a tak Adam krátce po příjezdu postupně nachází, že v minulosti jeho rodiny dlí cosi prohnilého.
Děj se tak odehrává ve dvou časových rovinách. V “současnosti”, kdy Adam čelí podivným úkazům a pátrá po záhadných událostech. Poté v minulosti, kterou Adam předčítá z deníku svého dědečka. Ta je laděná spíše do hororu. Plynulost vyprávění tak dynamicky graduje a díky vhledům do minulosti je krásně souměrně rozdělená mezi řešení logických hádanek, procházky okolím a děsivé akční pasáže.
Jelikož se nejedná o čistý simulátor chození, budete muset aktivně interagovat s okolím. Tam potřebujete slanit do jeskynní průrvy, tady zase otevřít dveře či vypáčit zámek. Vše působí přirozeně, příjemně a nenechá vás u hry pospávat. V šikovném mixu quick eventů a chytrých puzzlů tak budete hltat děj na hranici hororového detektivního thrileru.
Logikou k (ne)příčetnosti
Logické hádanky a interakce s prostředím jsou v The Beast Inside klíčové. Úkolů nejsou přehršle, přesto vám mohou pěkně zavařit. Každý je doveden téměř k dokonalosti, příjemně vystavěný a uvěřitelný. Jednou kódujete s výše zmíněným strojem Enigma, následně luštíte šifry podle starožitného amuletu. Dost možná se neobejdete bez tužky a papíru, na který si budete psát drobné poznámky a vyluštili tak zapeklitý kód.
Hororové prvky jsou jasné a zřetelné především ve vyprávění z deníkových záznamů vašeho předka. Přesto se nevyhneme opravdu děsivým scénám I v hraní za samotného Adama. Krásně vystavěná temná atmosféra je doplněna velmi povedenou hudbou nebo naopak tichem, které narušuje jen ševelení větru, půlnoční déšť nebo skřípání stromoví.
Co se týče četnosti jumpscarů, pár jich tu máme a jsou pořádně šťavnaté. Nejedená se ovšem o prachsprosté týrání vaší mysli. Ve většině případů nejsou zbytečné a ve své zvrácenosti si je užijete.
Krátce ze začátku naleznete s Adamem podivný přístroj. Je schopen detekovat časové anomálie a můžete tak pomocí něj nacházet takzvaná „echa minulosti“. Mraky nebo stopy, díky nimž budete postupovat v příběhu dál. Celý přístroj má sympatický retro vzhled a později v příběhu sehraje důležitou roli.
Závěr
The Beast Inside je povedenou hororovou adventurou, pracují se strašidelnými prvky neotřele a svěže. Vyniká chytrými logickými hádankami a místy až detektivní zápletkou s překvapivým koncem. Je obzvlášť zajímavé sledovat, že i na hlavního hrdinu má děj nějaký vliv. Jeho křehká příčetnost se postupně rozpadá, některé věci začínají dávat smysl a jinde zažijete nepříjemné odhalení vlastní identity. A o tom přesně The Beast Inside je. O nalezení pohřbených vzpomínek, o nalezení sebe sama a možná i spříznění s vlastní přirozeností.
Komentujte