Recenze Terminator: Resistance – důstojná pocta původním filmům v béčkovém provedení
Za novým Terminátorem a novým přírůstkem do Skynetí rodiny stojí studio Teyon, které se již v minulosti snažilo dostat na vaše disky, ale s nevalnými úspěchy. Za sebou má několik titulů, které žádnou díru do světa neudělaly a z nichž zapsán rudým písmem vyčnívá tragický Rambo: The Video Game. Terminator: Resistance to bude mít s úspěchem také těžké, ale naštěstí z odlišných příčin než tituly minulé. Hra je povedená a rozhodně nadprůměrná, ale pošramocená pověst, nepříliš aktivní vydavatel a nulový marketing nejspíš udělají své. Je to velká škoda, protože pro fanoušky filmové předlohy se Terminator: Resistance klidně může stát vůbec tím nejlepším zpracováním předlohy. Vývojáři skutečně velmi citlivě přistupovali k předloze a řekl bych, že vše dobré z Terminátora přenesli do své hry.
Různorodá hratelnost
Terminator: Resistance je zasazen do budoucnosti a staví hráče do role běžného člena hnutí odporu proti Skynetově nadvládě. Děj se tak odehrává krátce před událostmi 1 a 2 dílu filmové předlohy (pokud lze vůbec časově zařadit) . Na začátku jste jen nula jménem Jacob, který je špatně vyzbrojen a není ničím jiným než kanónfutrem pro terminátoří plasmové a laserové pušky, postupem času se z vás ale stane zkušení zabiják všech různých toasterů a terminátorů a dostanete se k lepší výbavě, jak se budete prosekávat jednou misí za druhou. Samotné mise se pak odehrávají na různých mapách, kde se velmi často objeví i vedlejší úkoly a které jsou dostatečně velké, tudíž i rození průzkumníci si zde přijdou na své. Hlavní dějová linie pak má několik různých zakončení, takže rozhodně motivace k opakovanému hraní tu je.
Samotná herní náplň je fajn, můžete si hrát na terminatorslayera a na potkání každého rozstřílet, nebo preferovat cestu stealth akce, kladení pastí a zákeřných útoků ze zálohy, nebo hackování hlídkových robotických věží, které pak špinavou práci dělají za vás. Jelikož se celé lidstvo schovává po kanálech a v metrech, přišlo mi víc roleplay hrát neviditelnou myšku a konfliktům se primárně vyhýbat a útočit jen v nezbytně nutných případech. Vyzkoušel jsem si samozřejmě i drsného likvidátora inteligentních toasterů a mraky jich poslal rovnou do křemíkového nebe, ale přesto mě stealth bavil více. Zážitek jen trochu kazí umělá inteligence, která je slabší a něco mi říká, že tento nedostatek autoři vykompenzovali palebnou silou nepřátel, kteří před vámi budou padat jak hrušky až v samotném finále hry. Do té doby to jsou poměrně dost tuhé souboje, které díky jedné chybě mohou skončit rychlou smrtí.
Skvělá atmosféra
Za mimořádně povedenou pak považuji atmosféru Terminator: Resistance, kterou ještě podkresluje nevtíravý soundtrack inspirovaný tím z osmdesátek a jinak všudypřítomné ticho a vítr nesoucí žalostný zpěv meluzíny. Velkou měrou se pak podepisuje na skvělé atmosféře level design: na každém kroku jdou vidět pozůstatky zkázy v podobě rozbořených budov, zničených aut a infrastruktury, mezi nimiž na svých obhlídkách chodí terminátoři a jiná havěť z čeledi toasterovitých, kteří mají jen jedno poslání a to je dotáhnout celkové zkázy lidstva. Spolu se soundtrackem to vytváří velmi věrohodnou dystopickou vizi budoucnosti lidstva a člověka varuje, tak jako svého času Karel Čapek, dát si sakra velký pozor na to, aby nás technologie nepředehnaly a nepřeválcovaly, obzvláště pak v dnešní době, kdy se již řeší etické užití autonomních zbraní, mi to přijde více než na místě.
Vedlejší postavy
Během hraní Terminator: Resistance se seznámíte s několika vedlejšími postavami, které jsou celkem dobře napsané a je i zábavné trochu se vrtat v jejich minulosti, díky čemuž si s nimi můžete zlepšit vztah, nebo naopak dost pokazit. To, zda jste s nimi zadobře, pak má vliv na akceptaci vašich rozhodnutí, nebo doporučení, díky nimž jim můžete změnit jejich budoucnost. Občas po vás budou chtít i nějakou tou tu službičku v podobě vedlejšího úkolu a je zde dokonce možná i romance s některou z nich. Bohužel jediná interakce s nimi je vždy jen v základně, tudíž neexistuje možnost aby vám více přirostly k srdci a vy se skutečně nějak o jejich osud zajímali. Tedy až na Jennifer, která je pořádná kost a během chvíle se z mé hlavní mise, tedy zničit Skyneta, stala vedlejší mise, jelikož větší prioritu pro mě byl mnou zadaný vedlejší quest, a to sbalit Jennifer.
Vývoj postavy a vylepšování zbraní
Klasické levelování, za které získáváte body a rozdělujete si je mezi různé pasivní nebo aktivní dovednosti (lockpicking, stealth, odolnost proti zranění, dovednost se zbraní, crafting apod.), nic nového pod sluncem. Zajímavější je ale vylepšování zbraní: každou zbraň si můžete modifikovat pomocí čipů, které získáváte ze zabitých robotů, přičemž dohromady ty čipy tvoří elektrický obvod, ale liší se počtem spojů, tudíž i tak musíte čipy mezi sebou kombinovat, abyste obvod uzavřeli a zbraň tak dostala slušné boosty. Vylepšovat můžete damage, stabilitu zbraně při střelbě, kadenci střelby a velikost zásobníku, avšak 90 % hry jsem si vystačil jen s brutálním poškozením.
Závěr
Po grafické stránce je Terminator: Resistance přinejlepším průměr, ale i s tímto hendikepem dokáže vykouzlit skvělou atmosféru a design úrovní. Skvělý požitek ještě umocňuje povedený nenápadný soundtrack, který hezky podkresluje hratelnost, přičemž není vůbec vtíravý a je patrné, že je inspirován filmy. Zážitek ze hry lehce kazí umělá inteligence, která je žalostně pitomá a herní doba, jež by mohla být přeci jen delší než 9 až 12 hodin. Celkovou atmosférou a určitými záblesky hratelnosti mi Terminator: Resistance připomínal dokonce Fallout 4, jakkoliv zde se musíte obejít bez otevřeného světa.
Terminator Resistance – trailer
Terminator: Resistance
Klady
- Atmosféra
- Design úrovní
- Inspirace kultovními filmy
Zápory
- Hloupá umělá inteligence
- Nevábná grafika
- Krátká herní doba
Komentujte