Recenze Darksiders Genesis – oblíbená série z jiného pohledu
To, že je Lucifer pěkně prohnaný mafián, už víme. Nesčetněkrát jsme měli možnost přesvědčit se i o tom, že se svými plány bývá o pár kroků napřed. Jenže tentokrát končí. Zašel moc daleko. Rada starších se usnesla, že Peklo propadlo chaosu. Je potřeba nastolit řád, než ostatní světy zbystří a udělají nějakou hloupost. Proto vysílá do akce Jezdce. Dva drsné zástupce řádu, aby prošetřili, co se v Pekle vlastně děje. Stanou se tak Luciferovými soudci i katy zároveň. Jenže tak lehké to není a vysoká hra si žádá cinknuté kostky. Možná bude lepší, když naostříme čepel, přebijeme flinty a připravíme se na neblahý fakt, že v Pekle nás rozhodně nebudou vítat chlebem a solí.
Dva v jednom
Je to už nějaký čas, kdy nám THQ Nordic představila hrdé Horsmeny – čtyři Jezdce apokalypsy, co nechodí pro ránu daleko. První zástupce série Darksiders vyšel už v roce 2010 a ukazoval cestu Války. War a jeho souboj v apokalyptickém rozervaném světě kombinoval povedené akční pasáže s chytrými logickými hádankami a pořádně epickým příběhem. Následovala dvě úspěšná pokračování, kde nepřátele kosila Smrt (Death) a nakonec Zloba (Fury).
Novinka Darksiders Genesis je spin-offem a pokračováním zároveň. Doplněním chybějícího střípku mozaiky a ujasněním, co se mezi tím vším vlastně dělo. Hra nám totiž konečně ukáže posledního ze čtveřice. Strife – Svár. Jako každý ze sourozenců má svou vlastní zvláštnost a mechaniku. V tomto případě jsou to dvě pistole, do kterých láduje různé druhy nábojů a kropí nepřátele nejen hláškami, ale i olovem.
Tentokrát nebude sám. Situace v Pekle a Edenu je tak závažná, že si vyžaduje poslání hned dvou Jezdců. Do své role se vrací Válka, který zastává roli nekompromisního vojáka. Ctí svoje zásady a o rozkazu, který Rada vznesla, neuvažuje. Je to poslání, které má splnit. Zato Svár má pořádně prořízlou pusu. Svou vlastní dedukcí často motá Válce hlavu a nutno říci, že správnými otázkami. Oba tak tvoří nesmírně dynamickou dvojici, která pro nepřátele znamená jistou smrt. Pro hráče je pak zábavné sledovat jejich pošťuchování, bratrské souboje a nerozlučnost ve vypjatých situací. Prostě pánové, které chcete mít na své straně, ale rozhodně ne proti sobě.
Na celou záležitost nebudou v závěru sami. Pomocnou ruku přiloží dobře známý Vulgrim. Překupník duší, který vám zprostředkuje nejen zajímavé předměty, ale především informace. A ty mají v Pekle svou vlastní speciální cenu. Jezdci se tak brzy dostávají do kolotoče dění a zjišťují, že si tu každý hraje vlastní špinavou hru.
Spolu a nikdy jinak
Pro Darksiders Genesis si THQ Nordic připravilo něco speciálního. Oproti předchozím dílům, které se odehrávají v hlavní dějové linii, hra sáhla do nečekaných vod a ze 3D vklouzla do úspornějšího izometrického pohledu. Nutno dodat, že hra neupustila ze své překrásné stylizace a některé lokace vypadají opravdu úchvatně. Kamera vám dovoluje nahlédnout z větší dálky, oddaluje se, když krajinou cváláte na svém koni nebo přibližuje zajímavé scenérie. Nenechte se ovšem mýlit. I když může nový Darksiders na první pohled připomínat klasické diablovky, přebírá všechny prvky kvalitní hack-n-slash akční adventury. Pohyb řeší klávesy nebo páčky gamepadu (hra ho přímo doporučuje) a míření myš. Blíže tak má k rougelike pohybu postavy. Ovšem kombinací dobře navržených úrovní si přebírá všechno dobré z předchozích dílů a naprosto bez skrupulí využívá mechaniky akční mlátičky.
A ono to funguje. Všechno do sebe hezky zapadá, vy krájíte nepřátele po desítkách, narážíte na bosse a řešíte logické hádanky. Stejně jako souboj, i ony využívají formátu na maximum. Někdy musíte správně otevřít portály, jindy zase šikovně vyskákat na zdánlivě nedostupná místa. Jak sílíte a získáváte nové zbraně a artefakty, odemykají se vám dříve uzamčené lokace. Hra tak nabízí i zpětnou exploraci. Souboj je zpříjemněný právě natolik, abyste se nemuseli zbytečně starat o zdraví a nic vás nerušilo od pořádné krvavé řežby. Ze zabitých nepřátel padají orby, kterými se léčíte. Pokud snížíte život protivníka téměř na minimum, můžete využít efektní popravu a jeho zlikvidováním tak získat drahocenných zdrojů o něco více. Podobný systém jsme mohli vidět například v posledním Doomovi, kde fungoval stejně dobře.
Oba sourozenci respektují své rozdíly. Každý z nich má svůj specifický styl boje. Válka je pořádný bijec s mečem. Víc vydrží, umí vyblokovat některé útoky a obecně bude sedět do začátku, než si akci trochu osaháte. Svár je zase podobný asasínovi s nožem nebo rychlému lovci ničící démony na dálku pistolemi. Umí z boje rychle vyklouznout, vytvořit stínový klon nebo kolem sebe rozeseje výbušné pasti.
Co je ale unikátní, to je zpestření hry kooperací. Pokud si chcete příběh užít sami, není problém. V jednu chvíli hrajete za oba Jezdce, vtělené do sebe. Můžete mezi nimi kdykoliv jednoduše přepínat, a to dokonce přímo v horoucí bitvě. Pokud zemřete, automaticky získáte kontrolu nad druhým z bratrů. Zraněný si pár vteřin odpočine a následně může znovu vstoupit do souboje s polovičními životy. Ovšem s přáteli nabízí Darksiders Genesis zcela jinou perspektivu. Každý se ujme role jednoho z Jezdců a přebírá určitou funkci. Válka se stává tankem, který plošnými útoky přitahuje pozornost krvelačných monster. Svár má pak klid všechno z dálky vyřešit kolty a přesnými střelami. Kooperace tak nabízí úplně jiný požitek ze hry. Navíc, jako bonus tu máme možnost hrát hezky na gauči s rozdělenou obrazovkou. Ideální na odpolední víkend s kamarádem.
Jádro příšery
I když hra ze začátku nepůsobí nijak složitě, rozhodně po pár hodinách přitvrzuje. Je dobré si tak osvojit rychlé úhyby, které jsou následně naprosto klíčové v epických bitvách proti unikátním bossům. Ti mají každý svou mechaniku a rozhodně si nevystačíte pouhým tupým mlácením. Na řadu nastupuje soustředění a jisté taktizování. Boss má k tomu všemu více fází a někteří z nich vám dokáží pořádně zavařit. Právě bossové jsou na Darksiders Genesis opravdu skvělí. Kromě úhybů po vás hra bude chtít využít i speciální relikvie a na řadu přijde i senzační souboj na koních, doprovázený monumentální fantasy hudbou.
Pro větší efektivitu a zesílení postupem hry získáte přístup k unikátnímu systému Create Cores. Z každé příšery a následně i bosse seberete jádro. Materii, energii, jejich klíčovou vlastnost. Ty menší vám mohou zvýšit životy nebo útok. Bossové pak umí do vínku přimíchat speciální dovednost a okořenit tak vaše útoky. Jádra budete spojovat v jednoduché předem dané síti. Create Cores nahrazuje jakýsi strom dovedností očesaný do základů a uzpůsobený tak, abyste nad ním nemuseli zbytečně uvažovat. Postupem času totiž jader získáte dostatek na to, abyste síť zaplnili celou. I tak si můžete dál pohrávat s výběrem speciálních schopností a využívat to, co se vám zrovna líbí. Nejsou totiž nijak uzamčené a vyměnit je nebo přehodit můžete kdykoliv.
V jednoduchosti síla?
Celá hra se dá dohrát pod dvanáct hodin a skýtá příběh více než deseti kapitol. I když postupně sílíte a schopností přibývá, nedá se vyhnout určité repetitivnosti. Souboje se opakují, zpětná explorace není tak zábavná a Core systém je na nějakou složitější kombinatoriku bohužel až smutně mělký.
Právě zde narážíme na jeden ze dvou problémů Darksiders Genesis. Oproti jeho třem bratříčkům je až okatě arkádový a zjednodušený. Třináct kapitol je tak akorát a nepomáhá ani možnost vstoupit do legendárních Arén. Ty jsou řešeny podobně jako rifty v Diablu III. Mají několik úrovní a hráči se v nich snažíte přežít výpady sílících vln nepřátel.
Jak už bylo zmíněno výše, celý tento problém efektně řeší zábavný kooperace s přáteli. Arény tak dávají svůj smysl, i když je velká škoda, že nejsou odemčeny hned ze začátku. Hra vás k nim totiž pustí až přibližně po třech hodinách hraní.
Druhý zásadní problém je bohužel velmi špatně řešená kamera. Ráda se sice přibližuje a oddaluje, aby zvýraznila překrásné scény, ale často vás pozlobí v nevhodnou dobu. Několikrát se přihodí, že kvůli nepříjemnému úhlu pohledu jednoduše spadnete do průrvy, o které víte předem, zaseknete se o nerovnost nebo nejistě zůstanete viset na sloupoví. V určitých postojích vám dokonce znenadání změní kombinaci kláves pro pohyb a vy tak místo jednoduchého plachtění minete cíl.
Výtka patří i pár nerovnostem, o které se v adrenalinu boje zaseknete nebo dokonce propadnete texturou. Tyto drobné problémy se dají řešit klidnou hlavou a v závěru tolik nevadí. I přesto kazí dobrý dojem a plynulost dobře navržené akce.
Zatím poslední Darksiders Genesis nám tak ukázal doslova nový úhel na hack-n-slash akční adventury. Přebírá všechny dobré a osvědčené prvky z předchozích dílů a ukazuje něco ze zákulisí příběhu. Pro fanoušky a znalce to bude milé setkání a rozhodně oživení série. Pokud by ale měla nabrat právě tento směr, rozhodně by ztratila dost ze své rozlehlosti. Jako bokovka fajn, ale příště bychom si zase rádi dali plnohodnotný díl.
Komentujte