Málokdy se stane, že očekávaný titul ještě před vydáním slízne takovou vlnu kritiky jako se to stalo právě Middle-earth: Shadow of War od mediálního koncernu Warner Bros. Jistě s tím souvisí i to, že předchozí díl Middle-earth: Shadow of Mordor byl přijat hráči rozporuplně. V zásadě šlo o dobrou hru, ale až příliš silně připomínající mechanismy známé ze série Assassin’s Creed.

Podle mnohých pak hře scházela duše – byla příliš monotónní, jednotvárná a málo napínavá. Aby toho nebylo málo, vymysleli si tvůrci pro pokračování řadu rozporuplných nápadů. Tím největším jistě je implementace mikrotransakcí, které mají negativní potenciál ovlivnit hratelnost. Nepovedené vyznění pak měl také zdánlivě bohulibý záměr autorů vydat DLC, které by uctilo památku zesnulého vývojáře. Není tedy divu, že mnozí k Middle-earth: Shadow of War (koupit hru) přistupují s nemalými předsudky. Recenze napoví, zda jsou oprávněné.

Na kritiku přílišné jednoduchosti prvního dílu tvůrci ze studia Monolith zareagovali možností zvolit si jednu ze tří obtížností. Monotónnost by pak mělo řešit hned pět rozdílných regionů s vlastním stylem, ve kterých se budete pohybovat. Vedle lidského sídla Minas Ithil se podíváte do horských masivů, magického lesa a na úpatí lávu produkující hory osudu. To jednoznačně prospívá optické různorodosti hry.

Middle-earth: Shadow of War s řadou autorských nápadů

Kromě toho se v Middle-earth: Shadow of War můžete těšit na variabilnější systém Nemesis, který opět staví na náhodném generátoru produkujícím orky. Monolith do systému doplnil spoustu nových atributů, které se starají o to, že z generátoru vycházejí vskutku absurdní nepřátelé jako je třeba falešně zpívající bard nebo blekotající blázen, který neustále opakuje floskuli „já jsem to věděl“.

Vskutku podivný, nezaměřený příběh předchůdce je naštěstí minulostí. Hlavní hrdina Talion sice stále není adeptem na cenu pro kdovíjak hluboce propracovaný charakter, ale tentokrát jsou klasická témata knih J.R.R. Tolikena, jako je korumpující vliv Prstenu, zpracována mnohem lépe. Nové postavy jako je elfí válečnice nebo přírodní duch stojí ve středu zajímavých větví příběhu a do hry se konečně dostávají také Sauronovi Nazghulové. Kromě toho se dočkáte impozantního, byť kontroverzního výstupu obřího pavouka Krankra, jehož lidská podoba je jen jednou z mnoha uměleckých licencí, které si tvůrci ve Middle-earth: Shadow of War dovolili a se kterou budou mít fanoušci knih pravděpodobně problém.

Vzhledem k tomu, že Monolith umístil Middle-earth: Shadow of War do „země nikoho“ mezi události z Hobita a Pána Prstenů, získal prostor pro několik zábavných stejně jako epochálních výstupů. Kromě návratu orka Ratbaga zmiňme v pozitivním smyslu také boj proti ohnivému Balrogovi. Kolem a kolem působí příběh o poznání organičtěji a epičtěji než v předchozím dílu. Co mě ale velmi naštvalo, to jsou dvě místa, ve kterých si autoři vědomě nechali prostor, aby mohli navázat již oznámenými DLC ze Season Passu. Působí to dojmem vytrženého obsahu, který vám někdo chce mermomocí prodat podruhé. Problematický je také způsob, jakým Middle-earth: Shadow of War schovává závěrečnou sekvenci a jak nechává hráče pracovat na uzavření Talionova příběhu.

Podívejme se na to trochu blíže. Na zdánlivém konci příběhu zhlédnete video, které působí dojmem cliffhangeru a které nechává další osud Taliona ve hvězdách – vše nahrává do karet pravděpodobnému třetímu dílu, který by uzavřel trilogii. Když v tom začnou takzvané stínové války: poslední, dobrých šest hodin dlouhý akt, který je rozdělen do deseti epizod. Zcela bez příběhových sekvencí, známých postav nebo dialogů musíte absolvovat 20 obranných misí, abyste se mohli pokochat pohledem na opravdové finále Middle-earth: Shadow of War. Epilog pak odpovídá na otevřené otázky a rozhodně stojí za všechnu tu práci, přesto však nechápu, co autory vedlo k tak umělému natažení hry, které je navíc bohužel monotónní, protože sestávající z neustále stejných obranných bitev ve čtyřech stejných pevnostech.

Zlato za všechny peníze

Protože jsou útočící Orkové v průběhu desetidílné stínové války pořád silnější a nakonec dosáhnou i Talionovy maximální 60. úrovně, potřebujete také podobně silnou armádu z orků-obránců. Ty pomocí systému Nemesis rekrutujete přímo z řad nepřátel. Oslabeným velitelům orků může Talion stejně jako v Shadow of Mordor provézt výmaz mozku. Pomoci si můžete ale také koupí lootboxů.

Middle-earth: Shadow of War pracuje se dvěma měnami, kterými jsou Mirian a zlato. To je extrémně vzácné a na přání molochu Warner Bros. Je možné si ho koupit za skutečné peníze, a to v balíčcích v ceně od pěti do sta euro. Většina mikrotransakcí si žádá vzácné zlato a zahrnuje normální, epické nebo legendární spojence z řad orků, boostery pro rychlejší sbírání zkušeností, stejně jako spotřební předměty, kterými můžete vybraným velitelům propůjčovat speciální schopnosti jako je ohnivá zbraň. Nejlevnější lootboxy tyto předměty v menším množství rovněž zahrnují a lze je koupit za Mirian.

Této měny najdete ve hře spoustu, díky čemuž si můžete často dopřávat nákup méně hodnotných lootboxů a při každém otevření otravně čekat několik vteřin. Z toho všech pochopitelně plyne, že zlato za skutečné peníze vede k poněkud neférovým výhodám ve hře. Snáze a rychleji se dostanete k lepším jednotkám a předmětům. Jisté omezení tu ale přeci jen platí. Není totiž možné se hned vybavit věcmi určenými pro postavu na 60. úrovni – je třeba potřebné úrovně nejprve dosáhnout. To ale jde pochopitelně opět lépe s nakoupeným vybavením.

Téměř po celou dobu hraní Middle-earth: Shadow of War jsem nepocítil nutnost sáhnout pro peněženku a připlatit si. Teprve v již zmíněné závěrečné fázi jsem pochopil, že to došlo asi i autorům, a proto je závěr takový, jaký je – tak monotónní, že si mnozí řeknou, že si ho přeci jen raději usnadní a de facto si tak koupí snadnější přístup k závěrečné sekvenci.

Řemeslo se zaseklo na 30. úrovni

Jako už v předchozím díle Middle-earth: Shadow of Mordor adaptuje také Middle-earth: Shadow of War běžné mechanismy otevřeného světa jako postup po úrovních a sbírání předmětů velmi řemeslně a precizně. Zejména RPG elementy jsou velmi motivující. Za splněné úkoly a pokořené nepřátele získáte zkušenostní bodíky. Při postupu na každou ze 60 úrovní obdržíte jeden dovednostní bod, který můžete zcela volně investovat do jedné z dvou tuctů schopností. K tomu má každá z nich až tři modifikátory, z nichž však mohou být aktivní pouze dva současně.

Co vše může Talion a jeho duchovní průvodce Celebrimbor ve hře praktikovat, jen těžko hledá konkurenci. Řetězové útoky a plíživá skolení se vrací z předchůdce, k tomu můžete jezdi na zvířatech od malých (Caragor) až po velká (Graug). Těšit se můžete dokonce na létání na dracích. Abyste se rychle dostali z jednoho bodu do druhého, zabudoval Monolith nové pohybové vzory. Dvojitý skok, nová možnost běhání a zrychlení při šplhání – to vše jsou vítané novinky. Schopnosti pak navíc vypadají ještě opravdu skvěle. Neustálý postup pak propůjčuje pocit moci, který žene k dalšímu a dalšímu dobrodružství, byť se vedlejší úkoly docela opakují.

Tomu bohužel není dobře přizpůsoben systém vývoje postavy. Když se v Middle-earth: Shadow of War dostanete přibližně na třicátou úroveň, což odpovídá nějakým patnácti odehraným hodinám z celkem třiceti, nebudete už vědět, kam s dovednostními body. Pak už totiž máte odemčené všechny schopnosti a alespoň jeden modifikátor pro každou, a to ten, který si logicky nejvíc přejete. Co zůstává, to jsou dva další efekty, které vás už ale předtím zase tak moc nezajímaly, ale které si ve snaze o stoprocentní pokoření hry pochopitelně také odemknete. Vývoj postavy pak už posunují pouze schopnosti navázané na mise. To však nic nemění na tom, že zhruba polovina hry se musí obejít bez adekvátního vývoje postavy, což je opravdu kuriózní designová chyba. Co naopak funguje velmi dobře až do konce, to je neustálá touha po lepším vybavení, kterou Middle-earth: Shadow of War dokáže skvěle navodit.

Middle-earth: Shadow of War nabízí více než dostatečnou porci obsahu, když pro jeho dohrání budete potřebovat kolem třiceti hodin času. Ten se přitom dá ještě libovolně prodloužit, protože po ukončení hlavní příběhové linky můžete ve hře pokračovat a věnovat se například plnění vedlejších úkolů. Nebo se pouštět do nejrůznějších komunitních výzev a online misí. Nejrůznějším způsobem se můžete propojovat s dalšími hráči, které však fyzicky nikdy nepotkáte. Middle-earth: Shadow of War je – nezávisle na doplňkové online komponentě – ryze singleplayerovou hrou.

Verdikt

Hodnotit Middle-earth: Shadow of War vážně není snadné. Hra samotná je o mnoho lepší než Middle-earth: Shadow of Mordor a je na ní znát, že se autoři poučili z chyb, které minule udělali a podruhé je neopakují. Vše je velmi dobře odladěné a hraje se náramně plynule a zábavně. Jenže za projektem stojí společnost Warner Bros., jejíž manažeři se rozhodli, že tuhle krávu vydojí do dna. Nejenže tak za hru zaplatíte plnou cenu, což je také naprosto v pořádku, ale – a to už v pořádku není – po vás hra tu méně, tu více okatě bude chtít, abyste do ní pustili ještě nějaký ten zlaťák navíc, a to formou mikrotransakcí za lootboxy nebo koupí stažitelných přídavků (DLC). Nemohu se divit hráčům, kteří budou Middle-earth: Shadow of War z tohoto důvodu bojkotovat, byť si zároveň myslím, že by to byla škoda.

Middle-earth: Shadow of War – trailer