Recenze The Lord of the Rings: Gollum – značka hru nedělá
The Lord of the Rings: Gollum je akční adventurou z pohledu třetí osoby, ve které se ujmete role Gluma jako titulního hrdiny. Hra se odehrává v době, kdy byl Glum uvězněn v Mordoru, až po dobu, kdy Gluma na žádost Gandalfa vystopoval a zajal Aragorn. Sice se jedná o malý střípek z velkého světa autora J.R.R. Tolkiena, ale rozhodně dokáže nabídnou zajímavý příběh a spoustu možností.
Herních adaptací ze světa Pána Prstenů je na můj vkus málo. Přeci jen se jedná o dokonale vymyšlený svět plný nekonečných možností, a i skvělých již zpracovaných příběhů. Sice když se podíváme na všechny tituly, tak se dostaneme k nějakému číslu dvaceti osmi, což tak malé není, ale opravdu kvalitních titulů je méně.
Z poslední doby můžeme vzpomenout jen na Middle-earth: Shadow of Mordor a Middle-earth: Shadow of War. V éře PS3 a PS2 těch titulů bylo mnohem více přeci jen když zaznamenala filmová trilogie takový úspěch, tak herní průmysl nemohl být pozadu a v té době se hodně filmy podporovaly hrami.
Stíny nad touto hrou
Hru The Lord of the Rings: Gollum v průběhu vývoje provázelo několik odkladů, a to dost často nevěstí nic dobrého. Gollum měl i rozpačité ohlasy po zveřejnění prvních obrázků a videí, ale realita byla trošku nepříjemným vystřízlivěním. V letošním roce není o zklamání příliš nouze a po velikých očekáváních je zklamání vždy ještě větší. K hrám jako je Forspoken, Refall se připojuje i The Lord of the Rings: Gollum.
Všechny tři hry se považovaly za velké a očekávané tituly a ani jeden z nich nedopadl dobře. Hry táhl dolů velmi špatně zvládnutý technický stav, ale i herní mechanizmy a nepříliš zábavná hratelnost. Na obranu Gollumovi musím uznat, že studio Daedalic Entertainment nemá zas takové zkušenosti s velkými hrami a za druhé figurovali asi s třetinovým rozpočtem, co měli k dispozici další dvě zmíněné hry.
Nicméně se ale takhle nezachází s tak velkou značkou, jako je Pán Prstenů. Také musím uznat, že možná se najde střípek hráčů, kteří si přes všechny problémy asi dokáži i hru užít, když nebudou mít smůlu a jejich hra nebude ta, která velmi často padá.
Přeci jen pozitivní fragmenty ve hře jsou a když vývojáři zapracují na odstranění technických chyb, tak bychom se mohli dostat na průměrné hodnocení.
Cesta do Mordoru, tedy z Mordoru
Příběh hry je defacto výpravou Gluma, který je uvězněn u Elfů a vyslýchán Gandalfem a vypráví mu co se stalo od doby, kdy byl uvězněn v Mordoru a jeho cestě ven po dobu, než byl opět uvržen do vězení Aragornem. Hráči se ujímají Gluma v jeho doupěti, kdy se vydá na cestu k Mordoru, jelikož Sauron již nabírá na síle a láká vše zlé.
Glumova zvědavost ho uvrhne do patálií a počíhají si na něj Nazgůlové a tím se dostane do vězení v Mordoru. Zde začne střádat plány na svůj útěk, uplácet orky a využívat i svůj vnitřní boj mezi Glumem a Sméagolem.
Bohužel vás hra vede přímo za ručičku a jiných cest či možností moc není, defacto vůbec nejsou. I některé nápady jsou hrozně nedotažené a ve výsledku nemají žádný efekt. Hra nabízí několik možností volby rozhodnutí, ale ve výsledku vše dopadne stejně.
Kolikrát se můžete rozhodnout, že promluvíte jako Glum, nebo Sméagol, což je skvělý, hlavně i občasné vnitřní boje, kdy můžete přeargumentovat jednu či druhou stranu a dle toho se Glum zachová, což je skvělý nápad a skoro to jediné, co bych na hře mohl opravdu pozvednout. Nicméně efekt do příběhu a reakci světa je minimální.
Škažené masíško
Hlavní náplní má být pohyb úrovněmi a plížení, bohužel ani jedno se nepovedlo. Sice je Glum mrštný, takže dokáže hopsat na slušné dálky, nejrůzněji šplhat, přeskakovat, proplížit se nejužšími místy, že by mu to mohla závidět i Lara Croft. Nicméně level design je tak jednotvárný, že to po dvou hodinách hraní přestane bavit.
Vše je až moc nalajnované a patrné jako u hry z éry PS3 a ne z PS5 na které jsme hru recenzovali. Do toho je to všechno trošku zmatečné a pohyby krkolomné a dost často se stane, že někam spadnete, jelikož Glum skočí až moc daleko a neobratně.
Víme, že Glum není žádný bojovník, a tak se může spoléhat jen na plížení, přelstění nepřátel a sem tam dokáže i někoho zardousit v době kdy to nečeká. Slabší orky a skřety bez helmy lze opravdu zezadu uškrtit ale ostatní nepřátele musíme obejít či přechytračit.
K tomu slouží stealth systém, který je dost primitivní a nepřátelé jsou tupí. Tohle se povedlo ještě méně než systém pohybu. Stačí stát ve stínu a jste prakticky neviditelní a nepřátele reagují jen na hluk běhu. Hned mě napadl příměr hry Styx: Shard of Darkness, která je o generaci starší a zvládla to mnohem lépe, i když to také nebylo úplně ono.
Celá hra se neodehrává jen v kobkách, jeskyních a nehostinné krajině Mordoru. Dokonce se podíváme na velmi hezká místa, on ani samotný Mordor by nevypadal vůbec špatně, kdyby bylo lepšího vizuálu. Vývojáři měli menší záchvěvy, kdy se jim podařilo vytvořit něco pro oči poutavého a zajímavého, jenže příšerné grafické zpracování toto podráží.
Sice nepatřím mezi ty, pro které je grafika všechno, ale zde je opravdu hodně špatná. Hodně mě mrzí i zpracování samotného hlavního hrdiny. Ani ten nepůsobí dobře, což je škoda, a ještě k tomu si vývojáři zpoplatní balíček mimik a emocí pro Gluma.
Verdikt
The Lord of the Rings: Gollum je vyloženě špatnou hrou, která selhává ve všech směrech, a i základních herních mechanizmech, jako je pohyb úrovněmi a stealth systém, který měl v této hře hrát prim. Celé to nezachraňuje ani vcelku přijatelný příběh, svět Pána Prstenů a vcelku povedený rozkol mezi Glumem a Sméagolem.
Komentujte