Recenze Atlas Fallen – RPG plné písku a soubojů
Foto: Deck 13
Magická rukavice s duší, která k vám promlouvá, veliký otevřený svět plný písku, zřícených staveb a civilizaci na úpadku. Magické zbraně, plno soubojů s nejrůznějšími přízraky a svištění po písečných dunách jak na surfu. Tohle všechno na hráče čeká v novém RPG Atlas Fallen od studia Deck 13, ještě s českými titulky.
Německé studio Deck 13 se proslavilo souls like sérií The Surge, kdy hlavně druhý díl zaznamenal slušný úspěch. Ani první díl nebyl špatně hodnocen a jednalo se asi o první spojení sci-fi hry a souls like žánrů. Před tím také pracovali na Lords of the Fallen, které sice zapadlo mezi další hry souls žánru, ale rozhodně se nejednalo o špatnou hru.
Před tím pracovali spíše na menších a méně známých titulech na které si většina herní veřejnosti ani nevzpomene. Proto open-world fantasy Atlas Fallen můžeme považovat za jejich nejambicióznější titul a další změnu žánru.
Kouzelná rukavice a plytký příběh
Samotný příběh nepatří mezi silné stránky hry. Po celou dobu hraní jsem měl pocit, že je až moc naivní, přímočarý bez velkých zvratů či překvapivých momentů. Hráč se v roli hrdiny, nebo hrdinky vžije do role bezejmenného, při čemž jsem si hned vzpomněl na jinou hru od německých vývojářů Gothic, kde ale příběh byl jednou z dominant.
Bezejmenný hrdina je jeden z mnoha otroků v pustém světě zničeným kvůli těžbě esence. Tyto bezejmenní slouží vládci světa a bohu Thelosovi. Ve světě je jakýsi kastovní systém. Bohatí obyvatelé žijí ve městech, vojenská kasta se stará o jejich ochranu, a i o ochranu otroků, kteří cestují pustou krajinou těží, a starají se o běžné práce pro udržený táborů, aby bohatí mohli dále bohatnout.
Již dříve tu byla vzpoura, která neskončila dobře, ale to v řadách vzbouřenců nebyl náš bezejmenný hrdina, který nemá žádný výcvik a je na všechno sám. Teda pokud si do hry nepřizvete dalšího hráče, který s vámi bude procházet strastiplnou cestou za svobodou a záchranou přátel.
Naštvaný bůh
Po tvorbě postavy se dostanete do jedné z karavan, která si vybudovala tábor v jedné z nejnebezpečnější oblastech pustiny, kde strážci sotva drží tábor před útoky přízraků, které obývají ve všech koutech neobydlených částech světa. Otroci této karavany jsou vyčerpaný bez pořádných přídělu jídla, a tak se v jejich hlavách tvoří myšlenka na vzpouru.
Situace se vyvine tak, že náš hrdina je vyslán k nalezení zloděje a když ho dokáže přivést zpět strážci splní jejich požadavky. Při této cestě narazí na magickou rukavici, která v sobě má duši starodávné entity, která si sotva pamatuje svoje jméno a má jen zlomek své moci.
Strážcům se samozřejmě nelíbí, že by nějaký otrok měl mít takovou moc a celá situace se zvrhne ještě více. Bohužel I přes různé klišé to nepůsobí jako špatný příběh, ale bohužel ho stráží slabší rozhovory, dabing a celková přímočarost celého vyprávění. Od začátku tak nějak tušíte, jak vše bude plynout a jak to nakonec dopadne.
Je znát menší rozpočet, jelikož filmečky jsou formou kreslených rozpohybovaných obrázků, dabing postav je průměrný a k žádné z hlavních ani vedlejších postav si nevytvoříte žádné sympatie. Chybí i nějaké zajímavější vedlejší mise a příběhy. Ale přes to se nezapře určitý talent, které tohle studio má.
Originální prvky RPG
Jak jsem již zmínil, tak rukavice má jen zlomek svých schopností a ze začátku díky ní ovládnete dva druhy zbraní. První z nich je bojová sekera, která se dokáže změnit v obří kladivo a druhou je meč spojený s bičem, díky kterému lze zasáhnout nepřátele na delší vzdálenost. Chvilku na to se k nim přidá ještě třetí zbraň. Tou je písečný boxer, který je dobrý pro boj se silnějším protivníkem a dokáže i odrážet útoky.
Bohužel více zbraní ve hře nenalezneme, což je trošku škoda, ale chápu to, jelikož se nejedná o klasické zbraně, ale o magické písečné zbraně dělané hlavně pro boj s přízraky. RPG prvky zde nestojí na vylepšování zbraní ani získávání zkušeností v tomto směru jsou vývojáři více originální.
Vše stojí na takzvaných idolech, díky kterým můžeme získávat speciální schopnosti a léčit postavu. Nové idoly získáváme průzkumem světa a jejich nacházením. Pak tu jsou kamenné esence. Kamenné esence se rozdělují do tří úrovní a v každé úrovni je možné mít jedenu aktivní esenci a tři pasivní.
Jednotlivé esence lze vylepšovat za suroviny, které lze získávat z nepřátel, truhel, nalézat po světě, nebo získávat za splněné úkoly či vedlejší aktivity. Abychom mohli ale kamenné esence používat musíme nabít svoje momentum. To se děje aktivním bojem, takže čím těžší a delší boj tím je větší šance na naplnění momenta a možnosti využívat esencí.
Na první pohled se to může zdát složitě, ale velmi rychle se dá všechno naučit a pochopit a tento systém byl pro mě asi tím nejzajímavějším a nejoriginálnějším prvek. I samotné vylepšovaní kamenných esencí a získávání surovin mi přišlo lepší něž nějaký strom dovedností. Ve hře ale nechybí ani vylepšování výbavy a její nákup, akorát je to jen v oblasti zbroje.
Cestování a souboje
Kromě esencí, zbraní a momenta rukavice propůjčuje další schopnosti jedním z nich je ovládat písek, a tak třeba vytáhnout z písku nějakou plošinu či vytvořit dočasnou ve vzduchu. Těmito dovednostmi je občas potřeba splnit nějako lehkou hádanku. Také dává možnost surfovat po písku a tím se rychle přesouvat po herní mapě, ale třeba i v soubojích či různých závodech. Surfování je dalším velmi zajímavým prvkem celé hry.
I když se jedná o písečný svět, tak průzkum je vcelku zábavný a krajina i po grafické stránce působí velmi dobře, sice zpracování obličejů a mimiky postav je špatné, tak zase přírodní jevy působí nádherně.
Ještě jsem se nedostal k samotnému soubojovému systému. Ten bych přirovnal k původním God of War nebo spíše Darksiders hrám, akorát o něco obtížnějším a zapojením slabých míst u silnějších nepřátel Souboje jsou velmi akční a neustále je potřeba střídat útoky uskakovat a při soubojích s bossy a minibossy hledat a zasahovat slabá místa.
Souboje jsou zprvu zábavné, ale po pár hodinách v důsledku střídání jen tří zbraní (dvě jsou vždy aktivní) a absenci nějakých klasických schopností, které by šlo často vyžívat a střídat dříve nebo později přijde stereotyp. I když se zprvu jeví Atlas Fallen jako velké RPG, tak herní doba je okolo 20 hodin, což je vzhledem k nudným úkolům a repetivnímu souboji tak akorát.
Jak jsem již zmínil v úvodu, tak celou hru lez projít v kooperaci s dalším hráčem a pokud je úroveň podobná, tak se progres objeví oběma hráčům. Rozhodně se jedná o příjemný bonus.
Verdikt
Atlas Fallen rozhodně není špatnou hrou, sice nenabízí žádný extra zapamatovatelný zážitek, díky kterému by se na hru vzpomínalo další řadu let, ale i tak jsem se po většinu času ve výsledku bavil. Ano hra má hodně nedostatků jako je náplň úkolů, příběhy, výkony charakterů. Na druhou stranu nabízí originální prvky jako je momento, kamenné esence, pěkné prostředí a příjemný pohyb při surfování po písku.
Atlas Fallen
Klady
- Surfování po písku
- Originální RPG prvky
- České titulky
- Možnost hrát celou hru v kooperaci
Zápory
- Přímočarý příběh
- Nudnější náplň misí
- Nezajímaví charaktery
Komentujte