Sudden Strike 4 – recenze
Psal se říjen roku 2000 a drtivá většina fanoušků realtime strategických her lačně vyhlížela právě vycházející Command and Conquer: Red Alert 2 od tehdy opěvovaného, dnes už neexistujícího studia Westwood. V zásadě nebylo možné vybrat si horší termín vydání pro konkurenční strategii než tento. Německé CDV to přesto zkusilo a vydalo Sudden Strike. Obě hry nemohly být odlišnější.
Zatímco Red Alert 2 vsadil na instantní zábavu s šílenými jednotkami (robotičtí pavouci, vojáci s jetpacky apod.), spojil Sudden Strike strategickou hloubku s realistickým nádechem. Zde se museli hráči úspěch opravdu odpracovat. Vzhledem k chybějící výstavbě základny nebylo možné ztráty jednoduše nahradit, a tak hráče skutečně zasáhly. Své místo na slunci si tak našly obě vývojářské školy. A zatímco Command and Conquer, natožpak Red Alert, už jsme tu pěkně dlouho neměli, Sudden Strike stále žije!
Spíše menší armády
Po 17 letech od vydání prvního dílu a po takřka identickém druhém dílu a strašlivém dílu třetím vychází Sudden Strike 4 – nyní už s poměrně značným hráčským očekáváním coby jeden ze zástupců vymírající staré strategické školy. Zatímco Blitzkrieg 3 nutil hráče do online připojení a byly na něm znát aktuální trendy, jde na to nový Sudden Strike naprosto klasicky, někdo by snad řekl staromódně. Tři kampaně (německá, ruská, spojenecká) se 21 (většinou) hezky dlouhými misemi. K tomu samozřejmě skirmish, multiplayer – no řekněte, kdo by odolal?
Všechny tři kampaně jsou také od začátku hratelné, není třeba je postupně odemykat. Těžko se odolává té spojenecké, kde hned na úvod čeká Den D. Ten je často lakmusovým papírkem toho, zda strategie z druhé světové války u hráčů obstojí. Sudden Strike 4 tuto misi však řeší poněkud šalamounsky a docela novátorsky. Namísto dobývání pláží s tisícovkami vojáků začnete – zcela sami. Shozeni za německou linii musíte nejprve posbírat parťáky. Pak už to jde ráz na ráz: odpálit dva mosty, vysvobodit obklíčené spojence, vyčistit vesnici, vyhledat a zničit stanoviště nepřátelské artilerie s tím, že jejich možné pozice jsou vyznačeny na malé mapce. Zkrátka a dobře: milovníci strategií ze začátku tisíciletí se zde budou cítit jako doma.
Jakmile se vám podaří zbavit dělostřelectva, rozšíří se mapa, po které se můžete pohybovat, a začíná samotné vylodění na pláži. Výsadkové lodě nepřivážejí tisíce, ale jen tucty vojáků, k tomu nějaké ty tanky. Invaze rozhodně není nijak spektakulární – těch několik bunkrů, kulometných hnízd a stanovišť dělostřelců rychle vyřídíte.
Pokud si dobře vzpomínám, jsou mise v Sudden Strike 4 přeci jen o něco kompaktnější než v původním titulu (s mapami od komunity s tisícovkami jednotek už to vůbec srovnávat nejde). Většinou budete mít pod palcem tři čtyři tucty jednotek. Dočkáte se sice i bitev stovek jednotek, ale ty jsou výjimkou. Ale i s menšími armádami je Sudden Strike 4 napínavý, protože odměňuje zajímavé taktiky a herní styly, které jsou beztak zábavnější. Namísto posílání jednotek v masách směrem k nepříteli, chcete perfektně taktizovat, minimalizovat ztráty, zachraňovat zraněné, neničit, ale zajímat válečnou techniku a ničit tanky zezadu.
Hra tyto činy přitom opravdu odměňuje. Pokud se vám něco takového podaří, odmění vás nejen sympatickou hláškou, ale především na konci mise jsou všechny povedené činy po zásluze odměněny a na základě toho za misi získáte jednu, dvě nebo tři hvězdy. Ty můžete následně investovat do schopností tří velitelů pro každou z válečných stran. Třeba ve spojenecké kampani je to Montgomery, Patton a Bradley, kteří přinášejí výhody pro pěchotu, tanky a podpůrné jednotky jako artilerie. Například dodatečné granáty nebo možnost zahrabání tanků. Tyto výhody sice nejsou rozhodující, ale jsou dostatečné přínosné k tomu, aby vás motivovaly hrát chytře a uvážlivě. Zvýšen je také faktor znovuhratelnosti, protože tři hvězdičky vám otevřenou třetí, nejvyšší obtížnost.
Odpuštění neexistuje
Pozitivní zprávou je to, že Sudden Strike 4 zůstává jako jeho praotec nekompromisní při hloupých chybách. Pokud pošlete tanky bez doprovodu pěchoty do nepřátelské vesnice, rovnou se s nimi rozlučte. Hra nezná žádné dlouhé přestřelky. Jakmile vás má protitankový kanón nebo pancéřová pěst na mušce, můžete už jen zařadit zpátečku a modlit se. Můžete sice využívat opravárenských vozidel, ale ty vám vyřeší jen systémové poruchy jako je poškození motoru nebo pásů či hlavní střílny. To kluci opravit zvládnou, ale rozhodně vám nenasadí nové pancéřové pláště a neobnoví tak životy stroje. V tom to má pěchota lepší. Sice skoro žádné životy nemá, ale těch pár se jí pomalu obnovuje. Ještě než začnete vykřikovat něco o nadměrném zjednodušování, připomínám, že v prvním Sudden Strike to bylo stejné. Těžce raněné je stále nutné nejprve ošetřit sanitáři, jinak stejně zemřou. Ve hře jsem často zažíval dramatické scény, kdy jsem potřeboval co nejrychleji dostat zdravotníky k popadaným kamarádům, a to uprostřed nepřátelské palby. Někdy se to stihne, jindy bohužel ne.
Umělá inteligence funguje po většinu času velmi dobře. Pouze v zaujímání krytí mají počítačem ovládané jednotky (nepřátelské spojenecké i vlastní, pokud je zrovna přímo neovládáte) problémy Při nepřátelské palbě se sice pěchota vrhá k zemi, zůstává však tupě ležet a nesnaží se přemístit z místa ohrožení. Ani tehdy, když o pár metrů dál čeká příhodná zeď. Několikrát jsem narazil i na případ, kdy tank protitankový kanón nereagoval na střelbu zezadu.
Hodně času strávíte optimálním nasazením vlastních jednotek. Při větších pěchotních regimentech je třeba se obrnit trpělivostí, protože hoši jsou hůře rozeznatelní, zejména tehdy, když stojí za stromy a domy a jsou vidět pouze jejich siluety. Pak pomáhá už jen označené celé skupiny a z dole objevivších se ikonek vybrat potřebné zdravotníky, kulometčíky atd. Ještě lepší je si určité jednotky uložit na klávesové zkratky. Z hlediska jednotek mě mrzí pouze to, že nezískávají zkušenosti a není možné z vybraných tak nemůžete budovat jádro své armády, které by vás provázely od mise k misi.
Těžištěm jsou kampaně
Tvůrci Sudden Strike 4 kladli jednoznačně důraz na tři kampaně. Sice si můžete zahrát i skirmish a multiplayer, ale čekají vás pouhá čtyři symetrická a v podstatě identická bojiště. Bojovat spolu může až osm hráčů a chybějící pozice lze doplnit umělou inteligencí. Hra více hráčů poskytuje rozdílný zážitek než mise kampaně. Zde se počítá tempo a převaha a takřka nezbývá čas k puntičkářskému rozmístění jednotek. Cílem je vždy několik polních táborů. Komu se podaří zabrat všechny, vítězí. Na dobytých nádražích a dalších významných místech můžete objednat posily, který krátce na to přijede vlaky nebo na lodích. Jedinou geografickou zajímavost nabízí zimní mapa se zamrzlou řekou, do které se mohou propadnout těžké tanky.
O to zajímavější je 21 kampaňových misí, které čerpají z historických událostí. V německé a spojenecké kampani si vyzkoušíte známou Ardenskou ofenzivu a z německé či ruské strany si zabojujete o Stalingrad. Jiné akce jako Operation Market Garden jsou hratelné pouze z jedné perspektivy. Řada misí vám bohatě zabere hodinu i dvě, protože sestávají z navazujících úkolů, které plníte postupně.
Verdikt
Jaké překvapení! Po katastrofálním třetím díle je Sudden Strike 4 skutečným návratem ke kořenům, který jsem v této podobě rozhodně nečekal. Autoři se toho nebáli a ke kompromisům z hlediska obtížnosti se uchylovali minimálně. Tahle strategie vám tak sice dá jasné cíle, ale to, jak je splníte, je zcela na vás – a možnosti jsou docela široké. Možná i proto tady více než kde jinde platí, že hranice mezi vítězstvím a porážkou je zpropadeně tenká. Podcenění zdánlivě banální situace může být fatální. Tři dlouhé kampaně dávají vzpomenout na zlatou éru strategií z druhé světové války, a tak se lze nakonec smířit i s nedokonalou AI nebo nemožností budovat si jádro armády. Všem fanouškům staromódních strategií doporučuji.
Dostupné na: PC (testováno), Playstation 4
Sudden Strike 4 – trailer
Sudden Strike 4
Klady
- 21 skvělých misí
- realistická hratelnost
- motivace k preciznímu hraní
Zápory
- občas frustrující AI
- chybí zkušenosti jednotek
Komentujte