Bohatá historie Pro Evolution Soccer. Jak vznikal věčný konkurent FIFA

V červenci 2020 uplyne od vydání prvního dílu tohoto jedinečného fotbalového simulátoru 25 let. Dovolte mi vás provést klikatou a složitou historií této videohry, která na rozdíl od svého největšího konkurenta mění názvy jako na běžícím páse.

Před začátkem článku bych také rád podotkl, že nejsem ani zarytý Fifař ani Pejskař. Oba tituly mají své kvality a oslovují své fanoušky trochu jinak a jsem rád že si tituly konkurují, protože se nesetkáme se situací jako například v případě NHL a jeho hegemonie.

Někdo by namítal, že Konami, jež stojí za celou sérií vydalo svou první fotbalovou hru již v roce 1992 jako Konami Hyper Soccer, ta se však od reálného pojetí fotbalu docela lišila, a tak samo Konami bere začátek této série vydáním prvního dílu na SNES pod krkolomným názvem Live World Soccer Perfect.

Konami již v té době mělo schopné marketingové oddělení, které se podepsalo třeba pod legendární reklamy na Contra a poradilo šéfům vývoje, aby pro evropský trh název pozměnili. ISS (International Superstar Soccer) tak vlétne na kolbiště té doby, kde spolu soupeří daleko více fotbalových her než dnes a od začátku určuje tempo svým realismem a to i vůči sérii FIFA.

V roce 1996 se FIFA hřeje na výsluní na Playstation 1, kde série od Konami ten rok nemá v plánu vyjít. Konami totiž “cdéčkovému” Playstationu nevěřilo a vsadilo na konkurenci v podobě SEGA MegaDrive. Poprvé po připojení “featurky” jménem MultiTap si fotbalovou simulaci mohlo najednou zahrát až osm lidí. Sice se tím Konami pyšnilo na krabici, dosud nezodpovězenou otázkou ale je, kolik lidí takto doopravdy hrálo.

Když v Konami vidí, jaký úspěch má FIFA na PS1, rozhodne se převést jejich hru ze SNES do 3D a vydat na PS1 taktéž. Stíhají to ještě v polovině roku 1996, a aby se odlišili od SNES verze, pojmenují hru Goal Storm. Do toho chce podpořit svou simulací také novou konzoli od Nintenda N64 a řeší problém ohledně velikostí cartridge, které N64 používá. S tímto problémem se potýkalo více studií a do Konami přilétne vlaštovka s radou, jak soubory zkomprimovat a neubrat tolik na detailech, z Capcomu.

Takže nám vychází ISS 64, interfacem, možnostmi a týmy podobné prvnímu ISS ze SNES, avšak s trochu osekanější grafikou a fyzikou z Goal Storm na PS1 a do toho ještě v Japonsku vychází Goal Storm pod tímto názvem a skoro stejná hra pod názvem Winning Eleven pro PS1.

Štěstí, že v Japonsku “frčí” spíš baseball, jinak by z toho mohla být pěkná polízanice v podobě klamání spotřebitele. ISS 64 a Goal Storm v Japonsku vydává totiž Konami a Winning Eleven spadá pod osackou pobočku KCET.

V roce 1998 vychází ISS už pod jednotným názvem. Jen v Japonsku k němu dodají přídomek Jikkyou. S tím, že zaštiťuje světový šampionát probíhající ten rok ve Francii. FIFA už od začátku vychází každý rok, protože v ní hamižné EA vidí zlatý důl jako dnes (není tomu však vždy, k tomu se ale dostaneme).

FIFA vychází pod názvem World Cup se vším všudy (hráči, stadiony, oficiální písně) a navrch přidává poprvé a naposledy možnost zahrát si futsal. ISS vedle ní vypadá jako chudší příbuzný, kdy skoro nemá licence, jen pár stadionů a hrozný komentář. Nicméně hratelnost je skvělá a v PSM magazínu tehdy anglický recenzent píše: “Tohle je fotbal v nejčistší podobě, žádná akce není stejná, tak jako ve skutečném fotbale.” Poprvé tedy tak fotbaloví fanoušci mají možnost zakusit největší sportovní akci na světě a sami se ji interaktivně zúčastnit a dovést třeba naši malou republiku k triumfu.

V Konami pilují hratelnost a na další díl tak čekáme dva roky. Je to ale velká paráda. Poprvé se setkáváme s módem Master League. V něm si vyberete tým s vymyšlenými špatnými fotbalisty a v rámci celosvětové ligy se hrabete ze dna na vrchol. Objevují se také již první přestupy možné v tomto módu. Taktéž rok 2000 znamená vstup na handheld scénu, kdy se představuje ISS na GameBoy Color. Bohužel pro Konami již v té době vládne arkádovější a Nintendem hojně propagovaný Pocket Soccer, takže zde i přes dobré prodeje trochu ostrouhá.

V září 2002 vychází poslední díl na 5. generaci konzolí (PS1, N64). Odstraňuje z názvu ISS a dostáváme Pro Evolution Soccer. Titul ukazuje , že se na této generaci již s fotbalem nic moc dělat nedá a jde o nejfotbalovější hru, jež si na 5. generaci můžete zahrát, ač se od ISS vydaného před dvěma roky zase tolik neliší. Je tu možnost nejenom si přepsat špatná jména týmů a hráčů, ale také uložené soubory přenášet. PS magazín tak v příloze k časopisu přináši i jejich vlastní soubor, který si z přiloženého CD jednoduše stáhnete na svou memory kartu. V Anglii je časopis v září a říjnu rázem nedostatkovým zbožím, jaký je o option file zájem. Předtím přitom prodeje magazínu klesaly. U nás lidé o této možnosti moc nevědí a v naší mutaci PS Magazínu to také nikdo nijak nepropaguje, takže prodeje zůstávají stejné. Nicméně jsou stále vysoké a magazín bude “žít” ještě další dva roky.

PES v této době již také vychází na nových konzolích. Konami tehdy však boduje hlavně s Metal Gear Solid a Silent Hillem a většina zaměstnanců a zdrojů firmy jsou tak vedeny tímto směrem. PES a PES 2 tak na nových konzolích zapadají a do popředí se dostává nový titul od Sony This is Football spolu s FIFA.

Vývoj třetího dílu, který se poprvé představí i na PS je doprovázen vnitřními neshodami. Sám Hideo Kojima se postará o to, aby nebyl hře zvýšen rozpočet a vývojáři mohli sehnat alespoň větší část licencí na týmy, které se ve hře objeví. Další zvláštností je volba obalu hry, na němž se objevuje nejenom v našich končinách neoblíbený sudí Colina.

Když však “fotbálek” vyjde, je to velká paráda. Spousta nových možností, jako do té doby nevídané pravidlo výhody, nové pohyby nasnímané technologií motion capture a také první licencované celé ligy v čele s nizozemskou ligou. Díky vydání na PC se moderská scéna postará o to, že nic není nemožné a dočkávají se i našinci, když si mohou přidat Gambrinus ligu i s popěvky v hledištích. Tehdy jsem strávil s bratrancem u PC nejednu bezesnou noc, když jsme se snažili s Blšany vyhrát Master League.

PES 4 a 5 vycházející hezky po roce a přicházejí s dalšími vylepšeními a více licencemi. Opravdu jsem žasl nad tím, že hráči v chladném počasí vydechují páru, či že mají dlouhé rukávy a mohou být špinaví. Šestý díl byl poslední na 6. generaci konzolí a od svých předchůdců se již moc neodlišuje, přidává jen “klasiku” v podobě nových pohybů, pádů a fint s míčem. Vylepšuje také možnosti online soupeření.

FIFA je v těchto časech mezi tituly od EA až ve druhém sledu a PES ji začíná válcovat nejen v hratelnosti, ale i možnostmi okolo. Jediné, co našinec tehdy mohl ocenit na FIFA, byl český komentář. Zatímco FIFA vychází na PC ve svých okleštěných verzích a s konzolovými se nedá srovnat. PES, ač hodně bojuje s pirátěním, se zde vyhřívá na sluníčku a PC platforma mu svědčí. Prodeje jsou vyrovnané ve srovnání s prodeji titulu na konzole. Roku 2010 “vyfoukne” Pro Evo licence na Ligu mistrů a Evropskou ligu, a i když dnes vidíme, že s nimi mohlo naložit lépe (FIFA prostě umí TV grafiku a ty blbůstky okolo), tak to byl majstrštyk.

EA se pokouší navrátit zašlou slávu v podobě FIFA 11, kdy poprvé představuje kompetitivní Ultimate Team, se kterým slaví úspěch. Také přestává pohrdat PC platformou a FIFA 11 je první next gen FIFou na PC. Pro Evo v té době vypadá, že je za vrcholem a potřebuje změnu. Máme zde opět jen nějaká menší vylepšení. Nic zásadního se však neděje. To až do vydání PES 2014.

Hideo Kojima se uvoluje propůjčit tvůrcům svůj Fox Engine a ti opět ukazují, jaký talent a cit pro fotbal v sobě mají. Pro Evo je momentálně nejblíže fotbalu, jak kdo ve videoherním světe může být. Bylo to veleúspěšné rozloučení s PS3 a X360.

První díl na novou generaci konzolí přináší opravdu náročnou a pro nováčky těžko stravitelnou hru, kterou trvá opravdu dlouho se naučit, než vás začne obdarovávat plody své hratelnosti. Další díly, tedy 2016 a 2017, sice splnily vysoká očekávání, ale FIFA je silným konkurentem, protože si EA konečně uvědomila, jaké zlato v ní má. Hratelností byly hry vyrovnané a ač se lišily a FIFA byla stále tou rychlejší a arkádovější hrou, už to bylo zkrátka na zákaznících, po které ze dvou kvalitních her sáhnou. Výhodou FIFA bylo, že veškerá omáčka okolo, zůstávala zkrátka lepší.

Tehdy, už na konzoli, jsem byl z nemastné a neslané atmosféry Pro Eva někdy vyloženě naštvaný a vrhl se na hraní FIFA, jen kvůli tomu, abych si poslechl kvalitní komentář a slyšel pořádný řev z tribun.

Ročník 2018 byl zlomový a kdekdo nad Pro Evem zlomil hůl. Ona to zas taková tragedie nebyla, ale oproti vymazlené FIFA, která už se hrála lépe a přes MS v Rusku ještě obdržela skvělý update se všemi stadiony, bylo Pro Evo už poměrně vzdálené.

Před vydáním devatenáctkových ročníků obou sérií zasazuje EA Konami tvrdý direkt a získává práva na Ligu mistrů a Evropskou ligu. Na pomoc tedy přichází v té době navrátivší se Kojima a ukazuje, jaká kouzla se dají dělat s jeho poslední verzí updatovaného enginu.

PES 2019 je tak velkým skokem oproti 2018 a to jak v grafice a celkové uvěřitelnosti zážitku, tak ve fyzice, kdy jsem se kolikrát divil že ten balon je “fakt jak pravej”. FIFA zase vítězí na prezentačním poli a v herních módech, v neposlední řadě to ani na trávníku není z její strany vůbec marné, byť je znát menší realismus.

Poslední ročníky obou sérií jsou taktéž předposledními na aktuální generaci konzolí (myšleno, že se bude ještě “sahat” do hratelnosti). U obou se spíše pilovalo, než že by se pouštělo do nějakých změn. PES si 19. hlasitě řeklo o pozornost a srovnalo reputaci. Je to znát i v multiplayerových modech, že hru má velké množství lidí a v odpoledních hodinách všedních dní se vám nestane, že byste na zápas čekali déle jak 30 sekund. FIFA se zaměřila hlavně na vylepšování vzhledu hráčů, přidala VOLTA-FIFA STREET a další vylepšení do herních režimů.

V dalších sezonách bude zajímavé sledovat, kam se toto přes dvě dekády trvající soupeření posune a pro hráče je jedině dobře, že tu nikdo neusne na vavřínech a snad budeme mít důvod alespoň ob rok nasypat vývojářům do nenasytných praciček naše těžce vydělané koruny.

David Moc