Přijde den Ragnaröku. Mrtví vylezou ze svých hrobů, ledoví obři opustí své kobky, trpaslíci se vyzbrojí k boji a bohové se budou bít v poslední bitvě za osud světa. Tak popisuje severská mytologie poslední dny našeho světa. Bible pro to má vlastní výraz – apokalypsa.

Také Senua, mladá válečnice a hlavní hrdinka Hellblade: Senua’s Sacrifice, se stane obzvlášť zajímavým způsobem součástí Ragnaröku a v prvních přibližně osmi hodinách hry se v severském raně středověkém fantasy světě vyzbrojuje a připravuje na těžkou bitvu, kterou musí ve velkém finále zvládnout. Ale než tam dojde, užijete si vy jako hráči řadu překvapivě inovativních a funkčních prvků hratelnosti.

Senua se může už na začátku svého dobrodružství prokázat pestrou biografií s řadou životměnících událostí. Její domov byl zničen, domovskou vesnici spálili seveřané a její milý Dillion zemřel hrozivou smrtí. Senua se svého muže, jediného skutečného přítele a spojence, rozhodne vytáhnout z říše mrtvých a vypraví se proto do Helheimu. Zde se chce postavit samotné Hel, vládkyni severského podsvětí, a získat Dillionovu duši zpět.

Proč vám tu ale vypravujeme o příběhu, který vlastnímu ději předchází a tvoří jen jakési osobnostní pozadí hrdinky? To opravdu zajímavé na něm totiž je, jakým způsobem je do hry zakomponován. Namísto klasického intra nebo dlouhých vysvětlujících textů, které na začátku nemá chuť nikdo číst, se vývojářský tým Ninja Theory drží zlatého pravidla – “nevypravuj, ukazuj”. Díky tomu vám už zkraje hry dopřeje silný zážitek.

Z mlhy nad velkým jezerem se vynoří malá veslice, na které stojí Senua a hledá do oparu před sebou. Z reproduktorů se zároveň ozývá bezpočet hlasů, které šeptají, křičí a syčí přes sebe. Porozumíte jen několika málo slovům, to ale stačí. “Hledáš marně!”, “Otoč se!” nebo “Nevzdávej se!”. Stejně zmateně jako hráč reaguje na kakofonii hlasů také Senua. Vypadá úzkostně a každou chvíli se nervózně až bojácně otáčí. Hráči nezbývá než instinktivně mačkat tlačítka na ovladači ve snaze něco s touto nepříjemnou situací udělat. Ale Senua loď nemůže opustit, musí všechny ty hlasy vydržet, vyslechnout si je, spoléhat na vlastní síly a vyčkat, kam ji proud zanese. Je to první lekce, kterou vám Hellblade: Senua’s Sacrifice dává. Od hlasů není úniku. Je třeba se naučit s nimi žít, věřit jim nebo je ve správný okamžik vnitřně zpochybnit.

Interface? Na co?

Když konečně Senua vystoupí na březích podsvětí, instiktivně čekám s hraním, než se objeví uživatelské rozhraní, takzvaný interface. To bych ale čekal hodně dlouho. Vývojáři se totiž rozhodli, že nebudou hráčům zážitek rušit žádnými prvky na obrazovce, aby se mohli maximálně soustředit na vlastní dění. Každou informaci je tak třeba objevit, prozkoumat a naučit se. V průběhu hry jsem za toto rozhodnutí autorům několikrát poděkoval, protože si díky němu můžete nerušeně užívat opravdu krásného prostředí, na přání také ve foto módu. Absence jakýchkoliv informací se ale zároveň stává samostatným herním prvkem a hratelnost Hellblade: Senua’s Sacrifice z ní neustále čerpá. O těžkém zranění se nedozvíte posunem na liště životů, ale změnou hudební kulisy a barevné sytosti herního světa. Kdyby ani to nestačilo, pak vám zdravotní stav bojovnice prozradí těžkopádný pohyb i to, že se Senua dotýká viditelných ran. To vše nejenže skvěle vypadá a pohlcuje, ale zároveň to pro hráče představuje výzvu nebo chcete-li šanci spolehnout se na vlastní oči, nikoliv na ukazatele.

Tento systém ukazuje svá pozitiva zejména v soubojích s zvířecími lidmi a dalšími monstry, které by byly zábavné i bez absence ukazatelů. V soubojích sice nevyužijete finesy duelů jako ve For Honor, ani nebudete mačkat a klikat do rytmu jako v herní sérii Batman. Akce má zcela jiné, unikátní půvaby. Tím největším je riziko porážky.

Morová rána může ukončit hru

Již záhy ve hře vám Hellblade představí temnotu jako nemoc, která napadá ruku Senui a postupně chce pohltit celé tělo – brzký účet za její plány postavit se samotné Hel. Kdykoliv Senua v průběhu hry zemře, postoupí černá hniloba po její ruce o něco výše. Jakmile se dostane až k hlavě, je se hrou konec. A tím myslím opravdový konec. Veškerý pokrok je vymazán, hrdinka zkrátka nesplnila úkol a vy můžete začít od nuly.

Ale zase se hned nebojte, že byste párkrát zemřeli a bylo po hře. Mě se to povedlo během osmi hodin hraní devětkrát a stále zbýval nějaký prostor mezi rukou a hlavou Senui. Ale přesto – s vědomím smrtelnosti hlavní postavy a s tím spojené ztráty pokroku ve hře je každý souboj opravdovým rizikem, které nutí k maximální soustředěnosti a ve výsledku je tak větším zážitkem než v jiné hře.

Nepřítomnost interface jsem pochválil dostatečně, tak se snad tvůrci neurazí, když tímto směrem bude putovat i výtka. Ukazatel života je dobře nahrazen, s mapou už se to ale tolik nepovedlo, a tak se musíte smířit s tím, že vám hra nedá žádnou pomoc v orientaci. To mi dělalo problém hlavně v první třetině hry, kdy jsou si areály velmi podobné a zaměnitelné. Párkrát se mi stalo, že jsem několik minut běžel špatným směrem a následně se musel vracet. Někdo může namítnout, že to přece k realistickém zážitku z objevování světa patří – a má jistě pravdu, jsem v tomto ohledu zhýčkán přespříliš. Obávám se však, že podobně to bude mít většina hráčů.

Zajímavé zasazení hry bylo skvělým zdrojem pro designéry úrovní, tento potenciál však Ninja Theory nevyužili naplno. Namísto pochopitelně situovaným skupin budov a menších, ve světě zastrčených tajemství chybí úrovním docela často silnější pojítko, takže působí genericky a nesoudržně. Neplatí to samozřejmě vždy a některé scenérie jsou skvěle provedené.

Jedna velká hádanka

Na nedostatky v detailech prostředí vás Hellblade: Senua’s Sacrifice upozorňuje i vlastními herními mechanismy. Ty jsou do značné míry tvořeny prostorovými hádankami. Navzdory měnícím se kulisám probíhají vždy stejně. Senua vstoupí do oblasti, která je více či méně kulatá, poměrně velká a zamčená masivním portálem. Zamčené dveře ukazují jednu až tři runy, které je do nich zapotřebí vtlačit. To je výzva k hledání po okolí, zda se někde nevyskytují nápadné formace kamenů, poražených stromů nebo větví, které při pohledu ze správného úhlu tvoří obrys kýžené runy. Když se vám tato hádanková hra povede a najdete všechny symboly rozmístěné po úrovni, otevřenou se dveře a s pravěpodobným přerušením v podobě boje nebo příběhové sekvence vstoupíte do další oblasti, kde vás čeká něco podobného. Ve druhé třetiny sice Hellblade honbu za runami naředí i hádankami s páčkami a hrátkami s perspektivou, přesto však hra trpí tím, že v ní není příliš zábavné prohledávat každý kout. Ruiny a stavby jsou samy o sobě sice hezké, ale rozmístěné bez ladu a skladu a v celkovém kontextu nevyprávějí žádný příběh.

Na těch několika místech, kde se Hellblade: Senua’s Sacrifice od svých základních mechanismů oprostí, si užijete opravdové herní hody. Jednou musíte úroveň dokončit v naprosté temnotě, pouze s pomocí sluchu, jindy je třeba projít spoře osvětleným dungeonem, v jehož stínech přebývá smrtící kreatura – když zůstanete příliš dlouho mimo zdroj světla, zemřete. Bohužel jsou tyto designové nápady spíše výjimkou.

Osobní příběh Senui se postupem času docela komplikuje. Aniž bych chtěl prozradit příliš, řeknu jen, že se původní motivace zachránit milého změní na drama s otcovským komplexem a nakonec v zásadní diskuzi o existenci nebo neexistenci bohů. Ačkoliv závěr dostává za inscenaci jedničku, z příběhového hlediska je to vyvrcholení s velkým otazníkem. zajímavější a lépe zvládnutý je příběh mnoha bohů, bohyň a obrů a dalších bytostí, které postupem času poznáváte skvěle pomocí skvěle nahraných zvukových stop nebo které tvoří tematický rámec celých úrovní.

Verdikt

Hellblade: Senua’s Sacrifice je bez debat velkým pozitivním překvapením letošního léta. Jde o nezávislý titul s omezeným rozpočtem, přesto s ambicemi udělat něco velkého. A to se podařilo. Ne snad do rozsahu – dohrání vám zabere osm hodin -, ale co do zážitku zcela určitě. Občas si sice nedělá starosti s integrací hádanek do kompaktního herního zážitku, skvělé nápady, temná atmosféra a neustálé napětí vám to ale bohatě vynahradí.

Hellblade: Senua’s Sacrifice – trailer

Dostupné na: PC, Playstation 4