Kingdom Come: Deliverance je jako simulace středověkého života – recenze

Vypadalo to v průběhu těch pěti předchozích let všelijak, nakonec se ale vývojářskému studiu Warhorse podařilo jeho veledílo dokončit. Kingdom Come: Deliverance je po letech opět velkou hrou z českých luhů a hájů (doslova). Autorům se rozhodně nedá upřít jedna věc a sice to, že dokázali, aby se na hru těšili lidé po celém světě, což u středoevropské prvotiny nebývá obvyklé. A dokonce projekt hráči ze všech koutů finančně podpořili, takže se nakonec na vývoj sešel hezký fanouškovský příspěvek ve výši přibližně 35 milionů korun. To už je ale teď minulost a Kingdom Come: Deliverance musí prokázat své finální kvality ve tvrdé zkoušce samotnými hráči.

Příběh hry už byl propírán mnohokrát, tak jen ve zkratce. Vžijete se do role kováře Jindřicha, který si žije v poklidu v české vesničce Skalice, ovšem jak už to tak bývá, idylka netrvá příliš dlouho a víska se stane jedním z dílčích dějišť šlechtického konfliktu, což znamená jediné: Jindřich přichází o všechno a nezbývá mu než se do velké politické hry s brutálními důsledky pro obyčejné občany zapojit vlastní vahou.

Hrdina Kingdom Come: Deliverance není žádný sympaťák

Kingdom Come: Deliverance vám neumožní vytvořit si vlastního Jindřicha. Ten je autory pevně dán a nemůžete si ani zvolit, zda bude mít vousy nebo nikoliv. Zase tolik by to nevadilo, kdyby se tvůrcům nepovedlo vybrat skutečně nesympatický obraz hlavního hrdiny, se kterým se sžívá docela obtížně. Příliš tomu nepřispívá ani plochost charakteru, který není ničím zvlášť zajímavý a v průběhu hry se bohužel nerozvíjí tak, jak bychom v takovém příběhu očekávali. Jistě, hra vám neustále dává pocítit, že jste jen malým kolečkem ve velké hře, o kterou se vždy jen tak trochu otíráte. Právě to však vytváří prostor pro zajímavý vývoj osobnosti, který však nepřichází. Je to škoda, protože autoři zejména v případě vedlejších postav prokázali schopnost napsat zajímavé charaktery, které rozhodně umí zaujmout.

Pokud se těšíte, jak se po úvodní sekvenci vrhnete prozkoumávat malebný svět českých zemí 15. století, budete zřejmě nepříjemně překvapeni. V prvních hodinách vás totiž Kingdom Come: Deliverance vodí za ručičku v předdefinovaném koridoru bez možnosti se kamkoliv podívat. Místy je to docela únavné a zdlouhavé. Možná je to ale potřeba, protože jde o pozvolnou přípravu na hru, která rozhodně nevyniká dynamikou, nechává dění plynout a očekává, že se s ní sžijete a přistoupíte na její pravidla.

Jakmile získáte propustku do otevřeného světa, zjistíte, že to stejně nebude tak jako ve Skyrimu a Zaklínače 3. Připravte se na to, že Kingdom Come: Deliverance je navzdory možnosti svobodného pohybu silně příběhovým zážitkem, který vás jasně vede po hlavní příběhové lince, ze které můžete scházet k zajímavým, mnohahodinovým vedlejším úkolům. Jsou to právě úkoly, které vás provedou nádherným středověkým světem plným nedotčených lesů, hradů, polí, vesniček nebo dolů. Pokud však do něj vyrazíte bez zadání s cílem se jen tak poflakovat, protože přeci všude čeká nějaké dobrodružství, brzy zjistíte, že je vlastně prázdný. Záměrem autorů bylo vytvořit realistickou středověkou atmosféru, proto nečekejte dungeony, truhly s poklady, mapy vedoucí na tajná místa nebo náhodná zjevení monster a další podobné kratochvíle, která jsou typická pro fantasy RPG.

Jindřich má své potřeby

Nic z výše uvedeného ale neznamená, že jde Kingdom Come: Deliverance rychle na věc. Naopak, připravte se na poměrně dlouhé cestování, které vám urychlí kůň, ke kterému se časem propracujete, a následně také systém rychlého cestování. Pohyb koňmo ke středověku jednoznačně patří a přiznejme Warhorse, že z hráčova pohledu ho zvládli velmi dobře. Co ale zarazí je skutečnost, že kromě vás koně prakticky nikdo jiný nepoužívá, a když, tak jen v připravených sekvencích. Působí poněkud zvláštně, že se všichni pohybují po svých, a to včetně obchodníků s koňmi. Tady evidentně autoři narazili na technické limity, které nebyli schopni překonat. Může to vypadat jako hloupost, ovšem jinak pracně budované realistické atmosféře středověku to poněkud ubírá na uvěřitelnosti.

Na druhé straně však přísně trvají na plnění Jindřichových základních potřeb, kterými je hlad, žízeň a spánek. Je to realistické, je to trendy po vzoru aktuální módy survival her, ale není to kdovíjak zábavné. Po čase si na to zvyknete a veškeré činnosti, mezi které je nutno připočíst také udržování čistoty ošacení, protože jinak s vámi budou lidé jednat jako s vandrákem, tak nějak zautomatizujete. Po celou dobu hraní jsem se ale nemohl ubránit dojmu, že to v Kingdom Come: Deliverance být nemuselo. Ale třeba bude mít většina hráčů jiný názor a upřednostní v tomto směru autentičnost před herním flow.

Co je rovněž realistické, ale už opravdu obtěžující, to je systém ukládání. Kingdom Come: Deliverance neumožňuje klasický quicksave na libovolném místě a ukládá pouze automaticky po dokončení úkolu, případně po spánku. Je zde ještě jedna varianta v podobě speciálního lektvaru, kterého však v první polovině hry budete mít pomálu a těžko se na něj budete moct spolehnout. Záměr je samozřejmě jasný: hráči mají mít při pohybu po světě pocit nebezpečí a případně být schopni žít i s nějakým tím špatným rozhodnutím. Kingdom Come: Deliverance ale bohužel není žádnou procházkou růžovým sadem, a tak se vám může stát, že po několika hodinách vcelku poklidného pohybu po světě narazíte na skupinku banditů, kteří vás složí. Když se vám toto stane poněkolikáté, nejspíš zvolíte hru na jistotu a budete každou chvíli běhat zdřímnout si do hostince. Můžete si tak vybrat mezi příležitostnou frustrací a dlouhodobě zdlouhavým postupem. Ani jedna z variant není ideální, obě kazí herní zážitek, byť jsou jistě hardcore hráči s dostatkem času, kteří tuto volbu přivítají. Domnívám se však, že většina by se přimlouvala za nastavitelnou funkci quicksave. Ostatně souvisí s tím také jediná obtížnost, kterou Kingdom Come: Deliverance nabízí. Autoři tak docílí toho, že budete hrát takovou hru, jakou oni navrhli, jenže to také znamená spoustu úmrtí, což je v kombinaci s chybějící volnosti v ukládání ďábelská kombinace.

Příběh bez hloubky a zábavné úkoly

Samotný příběh vychází z poměrně jednoduchých premis a občas se nevyhne do očí bijícím klišé. Obecně je ale povedený, táhne hru spolehlivě kupředu a hráčům se snaží předvést prakticky všechny problémy středověkého života, mezi které patří morové rány, hony na domnělé čarodějnice, konflikt mezi katolíky a reformací, šlechtické spory a další, aniž by si jedno téma vybíral jako stěžejní a šel v něm do hloubky. Ta příběhu bohužel schází a projevuje se to v nedostatku zvratů, ale také emocí. Děj zkrátka neurazí, ale nestrhne jako třeba ve třetím Zaklínačovi.

Poněkud opačný případ jsou samotné úkoly, které sice většinou na první pohled vypadají jako typická donášková služba, ale zdání klame a často se rozvinou do několikahodinových dobrodružství, jejichž plnění je opravdu zábavné. Nebudeme tu prozrazovat podrobnosti, jen dodejme, že jestli je Kingdom Come: Deliverance v něčem opravdu silné, tak jsou to různé způsoby řešení questů. Hra je obecně hodně o dialozích, takže nepřekvapí, že toho lze hodně domluvit nebo třeba požádat o radu či pomoc, která někdy překvapivě z velké části celý problém vyřeší. Hrubá síla je také možnost, ale osobně jsem jí zase tolik nepoužíval. To už spíše využívám plížení a páčení zámků. Malý problém představují snad jen úkoly s časovými okny, kdy na setkání s určitou postavou máte jen určitý čas, a když ho třeba kvůli nečekanému střetnutí s bandity nestihnete, quest jednoduše propadá a už ho není možné revokovat.

Namísto boje raději plížení

Bojový systém Kingdom Come: Deliverance měl být jednou z největších taháků celé hry, který spojí taktickou hloubku s pocitem z brutální síly. Jak to s ním dopadlo? V zásadě je velmi propracovaný a v klidu funguje velmi dobře. Je třeba navazovat jednotlivé údery, v patřičný moment vykrývat údery protivníků a přitom hledět na výdrž. Bohužel v samotné akci už to funguje trochu hůře a boj se často zvrhne v chaos, na čemž se podepisuje i místy zběsile švenkující kamera. S běžnými zlodějíčky se po lehkém tréninku vypořádáte snadno, ovšem silnější nepřátelé představují místy takřka neřešitelný problém, kdy si na nich vylámete zuby třeba desetkrát (a opět si to spojte s chybějící možností ukládat). Důvodem je především to, že vaše údery dokáží perfektně vykrývat a je tak obtížné je skutečně zasáhnout. Ve hře samotné není tolik soubojů jako v jiných RPG a vzhledem k výše uvedenému se i jim budete snažit vyhýbat a situace řešit jinak, tedy v rozhovorech, případně odlákáváním v kombinaci s lukem a šípy, případně plížením a zabíjením ve spánku. Z toho vyplývá jediné: pokud jste se na Kingdom Come těšili kvůli soubojům, zřejmě to nebude hra pro vás.

Pocitově mnohem více času totiž budete trávit tichým postupem a zlodějnou, které jsou spojené s páčením zámků, jež tvoří velkou část hlavních i vedlejších úkolů. V Kingdom Come: Deliverance nejsou žádné třídy a Jindřich se tak rozvíjí své talenty podle toho, co zrovna vykonává. Můžete se tak věnovat boji na blízko a zároveň být zdatným zlodějem. Jen nesmíte na noční výpravu zapomenout shodit brnění a převléct se do něčeho méně nápadného a lomozivého. Zbraň si ale raději ponechte, protože plížení je přeci jen většinou nutné kombinovat s bojem. Po herní stránce je plížení a prolamování zámků povedení a užijete si při něm spoustu napětí, když budete zrovna procházet potemnělým domem kolem spících lidí k truhle, kterou je třeba v časovém limitu vykrást.

Mimochodem, ve dne se vám do domů jen tak vstoupit nepodaří, protože obvykle někdo přiběhne a začne vás vyhánět. Pokud by vás náhodou přistihl při krádeži, budete muset zaplatit pokutu. Pakliže nebudete mít nebo nebudete chtít zaplatit těch pár grošů, skončíte na den ve vězení, což se navíc projeví oslabujícím efektem na postavu. Kromě toho v okolí klesne vaše pověst a někteří lidé se vámi vůbec nebudou chtít bavit. Pak vám nezbude než vykonat něco dobrých skutků, abyste si pověst opět vyčistili. Zloději vůbec nemají v Kingdom Come: Deliverance snadný život. Čas od času vás totiž zastaví stráže a prohledají vám inventář, zda v něm nemáte něco zcizeného. Proto se nevyplatí potulovat se s lupem moc dlouho.

Pěkná grafika si žádá slušný hardware

Kromě zlodějiny si své peníze můžete vydělat třeba lovem divoké zvěře. Ale i to má svá specifika, která není radno podceňovat. Syrové maso se vám v inventáři rychle zkazí a navíc je pytláctví pochopitelně přísně zakázáno, takže opět nebudete chtít, aby vás zastavila hlídka než se dostanete řezníkovi, který od vás maso odkoupí. Proto není od věci ho někde u ohýnku opéct. Lov vám sice přinese potřebné prostředky, ale vzhledem k chaotickému chování zvěře a problematickému systému lovu není moc zábavný.

Po grafické stránce nabízí Kingdom Come: Deliverance opravdové hody, zejména pokud se týká prostředí, které je skutečně krásné, a přestože postrádá něco nečekaného nebo nadpřirozeného, rychle se do něj zamilujete. Samozřejmě to chce patřičné HW vybavení (HW požadavky Kingdom Come: Deliverance) a od autorů potom ještě trochu lepší odladění, protože na některých výkonných sestavách přesto dochází k nepochopitelnému poklesu framerate.

Část technických problémů můžeme vztáhnout právě ke grafickému zobrazení, kdy dochází ke špatnému či pozdnímu doskakování modelů a načítání textur. Občas se stane, že některé postavy z obrazu vypadnou trvale a musíte se bez nich do dalšího přechodu obejít. Kromě toho Kingdom Come: Deliverance sužuje i ve verzi 1.2 celá řada menších problémů, které sice zarazí, ale radost z hraní zase tolik nekazí. Několikrát se mi ale bohužel stalo, že se v questu špatně aktivoval skript a následně ho nebylo možné dokončit. Pak nezbývá než se vrátit ke starší uložené pozici a zkusit to znovu. Naštěstí se mi nikdy nepřihodilo, že by chyba v questu byla trvalá, je to vždy náhoda, takže se to může asi stát v každém úkolu.

Recenze Kingdom Come: Deliverance – Verdikt

Kingdom Come: Deliverance je v současné herní produkci naprostým unikátem. Zatímco jiné tituly se maximálně snaží o přístupnost a zábavnost za každou cenu, je Kingdom Come přesným opakem. Prostou radost z hraní dokáže na mnoha místech obětovat ve prospěch maximálně realistického pojetí středověkého života. To neznamená, že by hra nebyla zábavná, ba naopak, ale místy připomíná spíše simulátor středověku než RPG. Pokud něco takového hledáte a nevadí vám malý důraz na souboje, které jsou navíc kostrbaté, rozhodně se do hry můžete ponořit na dlouhé desítky hodin a dohrát ji s velkým uspokojením. Kdo na druhé straně touží po hře nabité obsahem, kde je stále co dělat, bude mít s Kingdom Come: Deliverance zřejmě trochu problém.

Kingdom Come: Deliverance

7.5

Hodnocení

7.5/10

Klady

• Krásný a propracovaný svět
• Spousta detailů dokreslujících život v českém středověku
• Zábavné a dlouhé úkoly
• Napínavé plížení a zlodějna

Zápory

• Kostrbatý bojový systém
• Nevýrazný hlavní hrdina
• Problematický systém ukládání
• Spousta technických nedostatků

Koupit hru

Radim Krýzl

Redaktor a hlavní recenzent serveru Gamebro.cz. Jinak vášnivý sběratel starých herních konzolí a her.