Kde je konec velkým RPG hrám – komentář

Herní scéna z pohledu milovníka RPG her může vypadat všelijak. Jako takový se žánr jeví v dobré kondici – nějaké ty hry na hrdiny vycházejí neustále a často sklízejí také pozitivní hodnocení. Jenže, co je to vlastně dnešní RPG? Každý si pod tímto pojmem představí možná trochu něco jiného, a proto také něco jiného očekává. Pokud se zaměříme na takzvaně velká RPG, která poskytují všechny propriety žánru v nejvyšší produkční kvalitě, zjistíme, že situace není růžová.

Kde nic, tu nic

Čas letí rychle, a tak si jeden možná ani neuvědomí, že poslední velká a všeobecně kladně přijatá RPG vyšla v roce 2015. V květnu to byl Zaklínač 3 a v listopadu Fallout 4. Takhle by mohl vypadat každý rok, jenže nevypadá. Loni jsme ještě těžili z dozvuků obou velkých hitů, které jejich tvůrci, ale i moddeři příkladně vyživovali novým obsahem. Letos už se ale problémy RPG žánru projevily naplno. Jistě, vypadalo by to jinak, kdyby Mass Effect: Andromeda nedopadl tak, jak dopadl. Špatná hra to není, ale úroveň, na kterou jsme byli zvyklí od Bioware, nemá a dokresluje tak úpadek kdysi slavného studia i RPG her obecně. A co hůř, na obzoru není žádné velké dobrodružství, což znamená, že ani letos a s největší pravděpodobností ani příští rok nevyjde žádná pořádná hra na hrdiny. Ne, že by se na žádných nepracovalo. CD Projekt RED připravuje Cyberpunk 2077, Bethesda pravděpodobně chystá nové The Elder Scrolls a zmíněné Bioware se zřejmě pokusí o nápravu své reputace dalším Dragon Age. Kromě první zmíněné hry, která navíc vyjde až za několik let, však nic z toho není oznámené a tedy ani jisté.

Mohlo by se zdát, že velká RPG poslední doby byly naprosté propadáky. Jinak si přece nelze vysvětlit skutečnost, že herní průmysl, tak pověstný tím, že rád kopíruje úspěšné vzory, jich negeneruje více. Nic ale nemůže být vzdálenější pravdě. Zaklínače 3 se prodalo hodně přes 10 milionů kusů a Fallout 4 je na tom ještě lépe. Stal se navíc jednou z nejprodávanějších a dlouhodobě nejhranějších her na Steamu. Když ne tohle, tak co ještě může ostatní studia a vydavatele přesvědčit o tom, že takové hry se vyplatí dělat?

Velké RPG jako pojem

Abych na otázku mohl alespoň částečně odpovědět, zkusím definovat, co si představuji pod pojmem “velké RPG”. Slovo velké nepoužívám ve smyslu rozlohy, přestože ta u těchto titulů přichází ruku v ruce s ostatními produkčními hodnotami, nýbrž ve smyslu dotaženosti po všech stránkách. Chci mít robustní systém rozvoje hrdiny (nebo hrdinů), chci uvěřitelný svět (nemusí být otevřený), ve kterém se budu pohybovat, chci poutavý, pokud možno rozvětvený, příběh, který mě motivuje od začátku do konce, chci dialogy, které mě budou bavit a nutit k přemýšlení, chci nápadité úkoly, chci propracovaný bojový systém. Ale počkat! Nenabízejí tohle všechno hry jako Tyranny nebo Pillars of Eternity, se kterými se v poslední době roztrhl pytel? Ano, nabízejí. Jenže já chci ještě jednu věc. Chci, aby velké RPG bylo na tepu doby, aby se nevracelo do minulosti, k mnohokrát vyzkoušenému a osvědčenému, chci, aby využívalo moderní technologie a nebránilo se novým trendům (těm pozitivním, pochopitelně).

Je to tak, na velkém RPG nemohou tvůrci ošidit vůbec nic. Když dělají střílečku, mohou se vykašlat na košatý příběh, dialogy a živý svět a stejně se takového Call of Duty prodají desítky milionů. Menší, nezávislé týmy se zase jen těžko mohou pustit do obří produkce, a tak jim nezbývá než to zkusit v old-schoolovém stylu jako Tyranny. Mimochodem, to navzdory kladným ohlasům nedopadlo po prodejní stránce nijak valně.

Rozmělňování a mikrotransakce

Další důvod, který za absencí velkých RPG alespoň částečně stojí, je devalvace RPG prvků současným herním průmyslem. RPG je dnes tak trochu všechno. Elementární vývoj hrdiny se tvůrci snaží napasovat do každé hry, třeba i do závodního The Crew 2. Možná mají pocit, že mohou vzít část toho, co v očích hráčů tvoří skvělá RPG, a použít to v jiných žánrech, od kterých si slibují ještě lepší prodeje. Obří projekt typu Zaklínače 3, kde, jak už víme, nejde ošidit vůbec nic a zároveň toho lze hodně pokazit, bude vždy riskantnější než třeba Destiny, které se dá lépe “prodat” i po marketingové stránce. Jakoby vývojáři nevěřili hráčům, že se chtějí na desítky hodin pohroužit do náročné hry s dlouhým příběhem, kterou samozřejmě nemůžete rozehrát na hodinu a vrátit se k ní po čtrnácti dnech. Destiny je v tomto směru určitě přístupnější, ale jak už jsem zmínil, prodeje polského hitu i Falloutu 4 patří k nejvyšším vůbec. Potřebovali bychom si ale srovnat také náklady, které tvůrci obvykle nezveřejňují. Na Zaklínači 3 pracoval čtyři roky obří vývojářský tým, který ke konci dosahoval 500 členů. Dovedu si představit, že produkční náklady Destiny budou maximálně poloviční.

Jak známo, lépe se vaří podle jednodušších receptů. Když má herní průmysl na výběr mezi dvěma cestami, které jsou potenciálně stejně výnosné, zvolí tu snazší. To je důvod, proč i takové Bioware napnulo většinu svých – stále úctyhodných – kapacit do Anthem. Hry, která ze všeho nejvíce připomíná Destiny pro celou rodinu. Zatím sice nevíme přesně, co to bude a RPG prvky s největší pravděpodobností také bude obsahovat, ale vsadím se, že kořeny tohoto slavného vývojáře už tam nenajdete.

Do toho jsou tu mikrotransakce. Nebo “hry jako služba”, chcete-li. Vydavatelé dnes ze všeho nejvíc chtějí, aby si hráči koupili hru a tu pak třeba rok (ideálně ještě déle) hráli a v průběhu toho si tu a tam koupili nějaký ten skin nebo dokonce výhodu ve hře. Většina obratu velkých vydavatelů dnes pochází z digitálních příjmů, což jsou z větší části přesně tyhle mikrotransakce. S tímto – podle mě docela odpudivým – trendem herního byznysu nejsou velká RPG zrovna kompatibilní. Jejich vývoj je natolik náročný, že je autorům naštěstí zatím proti srsti umožnit hráčům například rychlejší “levelování” nebo nakupování zbroje za skutečné peníze. Samozřejmě by tím hru zničili, protože by museli přizpůsobit, tedy zchromit design hry, aby se úrovně bez finanční podpory získávaly špatně a hráče to nebavilo. Zajímavé bude sledovat, jak dopadne Middle-earth: Shadow of War, což sice není žádné ryzí RPG, jehož tvůrci se rozhodli mikrotransakce zakomponovat do singleplayerové kampaně.

Nehezké vyhlídky

Popravdě nemám v závěru mnoho slov povzbuzení. Situace je dnes z hlediska fanoušků velkých RPG zoufalá a příští roky tomu bohužel nebude jinak. Nezbývá než spoléhat na poslední opravdové mohykány jako je Bethesda a CD Projekt RED. Ono totiž mnoho jiných studií nemá ani know-how, jak podobně obří projekt stvořit. A také doufat, že pomyslné kyvadlo herního průmyslu pomalu přejde od polohy zaměřené na mikrotransakce a rozmělňování žánrů opět k poctivým velkým hrám v dostatečném množství.

David Sillmen

Šéfredaktor internetového magazínu pro dospělé hráče Gamebro.cz. Dříve působil jako autor v mnoha tištěných i internetových médiích.