Legenda Need for Speed – vzpomínka na všechny díly série

Vydání nového dílu populární série Need for Speed, nesoucího podtitul Heat, se nezadržitelně blíží. Myslet si o něm můžete, co chcete, my zastáváme názor, že již podle ukázek to je hra určená pro zcela jinou sortu hráčů než tu, která před lety byla ochotná utopit desítky a stovky hodin hraním starších dílů, jako byly například Underground nebo Porsche 2000.

Předběžné soudy nicméně ponechejme stranou. Na Need For Speed Heat se koneckonců stále pracuje a hra samotná nakonec může dopadnout dobře. Kdo ví, třeba se z ní nakonec vyklube aspirant na nejlepší část letité ságy. Před tím, než se tak stane, se nicméně pojďme vrátit o pětadvacet let zpět v čase, konkrétně roku 1994, kdy vyšel vůbec první díl série Need for Speed. Jakými změnami tato značka, jejíž jméno zná snad každý, kdo v životě minimálně jednou prošel kolem počítače, vlastně prošla? Na to se dnes podíváme.

Jak jsme již napsali, série Need for Speed tu s námi je už 25 let. Za tu dobu vyšlo mnoho dílů, některé skvělé, jiné dobré a některé vyloženě slabé. Aby naše povídání nebylo tak suché, rozhodli jsme si tentokrát vzít k ruce webovou stránku GameRankings, kde se podíváme na průměrné hodnocení každého dosud vydaného pokračování. V závěru článku poté vyhlásíme pět nejlepších a pět nejhorších dílů. Není na co dále čekat. Ke startu připravit, start!

Road & Track Presents: The Need for Speed (1994)

První díl série Need for Speed vyšel v roce 1994, nicméně pouze ve verzi pro konzoli 3DO. Fanoušci hraní na počítačích si museli počkat přesně rok, kdy se na pultech obchodů objevila také konverze pro DOS. Vydání verze pro Windows se pak opozdilo o dalších pět měsíců.

Vývojáři využili po posledního detailu možnosti, které jim otevřela spolupráce s časopisem Road & Track a do hry mimo jiného zakomponovali plejádu aut známých značek, které se v konkurenčních závodních titulech jinak neobjevovaly. Za zmínku stojí mimo jiných Toyota Supra, Acura NSX nebo Lamborghini Diablo. Díky spolupráci se zmíněným časopisem si hráči u každého z nich mohli vychutnat nejen do posledního detailu propracovaný vzhled, ale také realistické zvuky motorů.

Jízdní model prvních Need for Speed byl na svojí dobu překvapivě propracovaný a v žádném případě se nejednalo o jednoduchou arkádu, jimiž se v nadcházejících letech staly novější díly.

Hodnocení: 83,00%

Need for Speed II (1997)

Ukončení spolupráce s magazínem Road & Track tvůrce ve snaze nabídnout hráčům co možná nejvěrnější zpracování jízdního modelu nezabránilo a k ruce si při pracích na Need for Speed II vzali přímo konstruktéry jednotlivých vozů. Ty jsou dodnes tím vůbec nejzajímavějším, co druhý díl může nabídnout. Zatímco první Need for Speed se zaměřilo na zpracování celkem běžných sportovních vozů, které můžeme potkat na ulici, ve dvojce se ke slovu dostaly prototypy, z nichž většina již dávno upadla v zapomnění. Z těch známějších zmiňme alespoň Ford Indigo, Lotus GT1 nebo Italdesign Cala.

Jízdní model se rovněž dočkal revize. V základním nastavení bylo Need for Speed II spíše arkádovým zážitkem, existovala nicméně možnost zapnutí režimu simulace, kdy se auta stala podstatně divočejšími a náročnějšími na uřízení. Velmi pozitivně byly v době vydání hodnoceny tratě, které byly dostatečně rozmanité a některé z nich si vydobyly takřka kultovní statut. Trochu zarážející je fakt, že v tomto díle se nenacházejí klasické sprinty, ale pouze okruhy.

Jako největší slabina Need for Speed II jsou v dobových recenzích často zmiňovány vysoké hardwarové nároky PC verze a v některých případech také četné arkádové prvky, které nejsou zcela kompatibilní s realističtěji pojatým jízdním modelem.

Hodnocení: 68,25%

Need for Speed III: Hot Pursuit (1998)

Třetím dílem se série Need for Speed poprvé dostala do stavu, v němž se v lehce modifikované podobě nachází i dnes. První dva díly nabízely celkem realistický zážitek z jízdy, nicméně trojka udělala veletoč o sto osmdesát stupňů a ze série se stala arkáda.

Hlavním tématem Need for Speed III samozřejmě jsou honičky s policií, která zde byla velmi agresivní a některé závody byly dokončitelné jen velmi obtížně. Hráč mohl alternativně usednout také do některého z policejních vozů a namísto ujíždění se naopak snažit zastavit všech šest závodníků před cílem závodu.

Ačkoli byl nově přidaný mód Hot Pursuit samozřejmě hlavním tahákem třetího dílu, hra obsahovala také klasický závodní režim bez policie, který se hrál velmi podobně jako předchozí Need for Speed II. Stejně jako v případě předchozích dílů i zde tvůrci kladli velký důraz na tratě – každá byla svým způsobem unikátní. Poprvé v rámci série se zde objevila možnost stahovat nová auta do hry z internetu, což platilo ale pouze v případě PC verze.

Hodnocení: 84,82%

Need for Speed IV: Road Challenge (1999)

Need for Speed IV by si dost možná zasloužilo titul nejkontroverznější díl série. Hra jako taková nepřinesla na rozdíl od svého předchůdce nic moc nového a navíc jej otevřeně vykrádala: nabízela stejné trati, pouze lehce obohacený vozový park i stejné herní režimy.

Změn se nicméně dočkala umělá inteligence závodníků, kteří se v tomto pokračování staly mnohem agresivnějšími a jejich chování si v mnohých situacích nezadalo s otravností policistů, kteří rovněž v tomto díle nemohli chybět. Poprvé v sérii se zde objevil tuning, i když pouze ve velmi omezené formě, kdy jste vaše auta mohli postupně vylepšovat pomocí tří výkonnostních balíčků.

V Road Challenge poprvé začala hrát důležitou roli také virtuální měna. Auta se totiž jízdou nově poškozovala a po každém závodě jste byli nuceni investovat nemalý finanční obnos do oprav. Pokud jste nedej bože během závodu nabourali, stav vašeho konta se pak velmi rychle přiblížil nule.

Snad nejzajímavější novinkou, s níž se poté v rámci série již příliš nepracovalo, byl nový režim High Stakes, který nabízel závody jeden na jednoho, v jejichž závěru vítěz získal vůz poraženého soupeře.

Hodnocení: 83,08%

Need for Speed: Porsche Unleashed (2000)

Po dvojici arkádových dílů se tvůrci ještě jednou rozhodli pokusit se o vytvoření vážněji pojaté závodní hry. Jak již název pátého dílu napovídá, hlavním tématem této části byly automobily značky Porsche, což byl jediný konstruktér, jehož vozy se v této hře objevily.

Hra byla tvořena dvojicí hlavních režimů, přičemž tím nejzajímavějším rozhodně byla Evoluce, v níž měl hráč šanci projít si formou různě náročných šampionátů celou historii automobilky Porsche. Ve třech obsáhlých kapitolách postupně vystřídal stařičké modely Porsche 365 za novější 914ky či Carreru RS, aby nakonec v poslední části osedlal nejnovější a nejrychlejší sportovní vozy 911 Turbo či 911 Carrera 4. Odměnou za dokončení každé kapitoly byl ještě bonusový závod, v němž bylo možné získat výjimečné závodní speciály jako například 935 Moby Dick nebo 911 GT1.

Druhý herní režim Factory Driver stojí za zmínku zejména proto, že poprvé v rámci série se v něm objevil pokus o vyprávění jakéhosi příběhu, i když zde pouze formou textu. V roli mladého testovacího jezdce jste postupně plnili stále náročnější úkoly. Nechybělo třeba natáčení reklamy na nový model vozu, nebo testování brzd.

Need for Speed: Porsche 2000 je dodnes zcela unikátním dílem série.

Hodnocení: 84,36%

Need for Speed: Motor City Online (2001)

Tento díl Need for Speed je dnes již zapomenutý, přitom měl rozhodně potenciál. Mělo se jednat o plnohodnotné závodní MMORPG, v němž hráči měli možnost závodit ve více než 70 vozech s datem výroby od třicátých až do sedmdesátých let. Zároveň měl nabízet vše, co se od online hry očekává – týdenní a denní úkoly, získávání levelů a zkušeností a postupné vylepšování vozů pomocí tuningu.

Hra bohužel nakonec vyšla pouze v USA, plánované vydání v Evropě bylo po velmi špatných prodejích ve Spojených státech zrušeno. Lidem se zkrátka nelíbilo, že by kvůli hraní Need for Speed měli platit měsíční poplatky (tehdy v přepočtu 300 – 400 Kč). Provoz hry byl nakonec ukončen v roce 2003.

Hodnocení: 79,00%

Need for Speed: Hot Pursuit II (2002)

První Hot Pursuit platil za nejlépe hodnocený díl série, nikoho tedy příliš nepřekvapilo, že o čtyři roky později jsme se dočkali pokračování.

Herní režimy, představené prvním dílem, zůstaly v Hot Pursuit II zachovány, opět jste se tak mohli svobodně rozhodnout, zda se účastníte závodů s účastí policie, nebo bez ní. Nechyběla samozřejmě ani možnost usednout do policejních vozů a prohnat ostatní závodníky. K jejich zastavení jste mohli používat rozmanité speciální schopnosti: hřeby na silnici počínaje, helikoptérou, shazující explodující barely konče.

Hot Pursuit II i dnes, dvanáct let po vydání, vypadá po grafické stránce velmi dobře. Grafické zpracování vozů i tratí bylo v době vydání tohoto pokračování absolutním vrcholem celé série.

Hodnocení: 72,77%

Need for Speed: Underground (2003)

Popularita série Rychle a zběsile určila podobu nejen tohoto, ale i většiny nadcházejících dílů série Need for Speed. Hlavním tématem všech těchto dílů byly ilegální závody odehrávající se převážně v noci a tuning.

V prvním Need for Speed: Underground se poprvé objevil systém reputace, jejíž pomocí jste si postupně zpřístupňovali nové závody a auta. K jejímu postupnému navyšování sloužil jinak zmíněný tuning, kdy jste svůj vůz museli postupně ověsit celou řadou kosmetických součástek, rozdělených do několika úrovní, ale také dokončováním závodů na předních místech, díky čemuž si vás mohli všimnout časopisy, které vás následně vyfotili na své titulní strany.

Oba dva díly série Underground lze vnímat jako lehká RPG – i ty nejnáročnější závody ve hře bylo vždy možné odjet pomocí některého ze základních vozů, pokud jste jej dostatečně vylepšili.

První Underground ještě nenabídl otevřené město a postup hrou byl řešen pouze formou textových zpráv, které vám posílali vaši soupeři, již vás vyzývali k účasti v jednotlivých závodech, které byly rozděleny do několika typů. Kromě obligátního sprintu či okruhových závodů premiéru v prvním Undergroundu prodělal drift a drag, speciální typ závodů, založený na přesnosti řazení.

Need for Speed: Underground byl velkým úspěchem a právě to určilo směr, jehož se značka Need for Speed drží dodnes.

Hodnocení: 82,29%

Need for Speed: Underground 2 (2004)

Po úspěchu prvních Undergroundů celkem nepřekvapivě vyšel druhý díl. Tvůrci fungující koncept z původní hry nechali bez výraznějších změn, velkou novinkou se však stalo přidání otevřeného světa, což je věc, která se série drží do dnešního dne. Jednotlivé závody si tak hráči nevybírali prostřednictvím dialogového menu, ale museli je sami vyhledávat na poměrně rozlehlé mapě.

Ve druhém Undergroundu zůstaly zachovány všechny herní režimy, které představil předchozí díl a přidány byly také některé nové, za zmínku stojí ten, v němž se závody přesunuly z ulic města na uzavřené okruhy.

Tvůrci si v případě Undergroundu 2 vzali k srdci výtky některých hráčů, kterým se nelíbilo, že předchozí díl se soustředil primárně na auta evropských či asijských výrobců a vozový park rozšířili o několik amerických modelů, přičemž největší pozornosti se dočkal Ford Mustang.

Hodnocení: 83,50%

Need for Speed: Most Wanted (2005)

Na vlně úspěchu obou dvou dílů Undergroundu se pokusili svézt i dvě nadcházející části série, přičemž Most Wanted z roku 2005 se to podařilo podstatně lépe.

Hlavním tématem tohoto dílu byly opět samozřejmě ilegální závody. Oproti minisérii Underground však došlo ke dvojici zásadních změn. Předně závody se již nejezdily v noci ale za denního světla, což byla vítaná změna a hlavně se do série po tříleté pauze opět vrátili policisté, jejichž role v otevřeném světě, který bylo možné volně prozkoumávat, získala zcela nový rozměr.

Co se týče způsobu hraní, žádných dalších velkých změn jsme se v Most Wanted nedočkali. Větší důraz zde byl kladen na vyprávění příběhu (pokud se tomu tak dá říkat), který propojoval jednotlivé závody a větší prostor dostali jednotliví bossové, kteří již nebyli pouze tečkou na mapě, kterou prostě musíte předjet.

Hodnocení: 81,50%

Need for Speed: Carbon (2006)

Carbon vyšel velmi brzy po Most Wanted a vlastně na něj přímo navazoval, zároveň se jednalo o první díl série, který vyšel pro tehdy teprve nastupující generaci konzolí PlayStation 3 a Xbox 360.

Hlavním úkolem hráče v tomto díle bylo dobít vyhráváním jednotlivých závodů celkem čtyři části města, které bylo jinak opět zcela otevřené pro volné ježdění, přičemž na závěr každé pomyslné kapitoly bylo potřeba porazit bosse v nově přidaných závodech umístěných do kaňonů. Tyto závody byly před vydáním hry notně propagovány, ale ve výsledku téměř nikoho příliš nepotěšily a dál se s motivem nepracovalo. Carbon byl první částí série, u níž se začalo šuškat, že Need for Speed již dochází dech.

Hodnocení: 78,47%

Need for Speed: ProStreet (2007)

Novou krev do žil se autoři sérii pokusili vlít hned následující rok vydáním Need for Speed: ProStreet, výsledek však nebyl úplně ideální, důkazem čehož budiž fakt, že na tento díl se poměrně rychle zapomnělo.

ProStreet po delší době opět pokusem přiklonit se spíš k realističtěji pojatému jízdního modelu, bohužel se to příliš nepodařilo a auta se téměř za všech okolností chovala jako nákupní košík puštěný na zamrzlý rybník. Téma ilegálních závodů tvůrci pro tuto část nechali spát a zaměřili se na podobnou sortu závodníků jako v té době teprve připravovaný GRID, jenž nicméně tuto hru překonal v cíli o několik délek.

Hodnocení: 69,12%

Need for Speed: Undercover (2008)

Po negativně přijatém ProStreet se série vrátila do míst, kde si její tvůrci byli jistí v kramflecích. Undercover velmi volně navázal na Most Wanted z roku 2004 a hlavním tématem tak opět byly ilegální závody v ulicích velkoměsta a honičky s policií.

Spíše než hraní samotné tvůrci na prezentacích před vydáním titulu řešili příběh, který měl být něčím do té doby v závodních hrách naprosto nevídaným, výsledek však dopadl naprosto katastrofálně a nepomohla ani účast herečky Myggie Q, která vám celou dobu říkala, co máte vlastně dělat (v závodní hře naprosto neocenitelná pomoc, že).

Hodnocení: 61,7%

Need for Speed: Shift (2009)

Po neúspěchu ProStreet a Undercover otěže série převzali lidé ze studia Slightly Mad a hned první trailer ukázal, že změny, které se na nás v jejich Need for Speed: Shift chystají, budou opravdu veliké. Pouze připomeneme, že se jedná o ty samé vývojáře, kteří se o několik let později zasloužili o hardcore simulátor Project Cars.

Shift šel tvrdě proti všemu, na co byli hráči Need for Speed zvyklí z předchozích dílů. Je potřeba si uvědomit, že do té doby vydané díly ať se o realistický pocit z jízdy snažily sebevíc, byly stále arkády. Shift byl poprvé v rámci série opravdu seriózním příklonem směrem k simulaci, o čemž svědčí i fakt, že hráči získávali body za správně projeté zatáčky, jízdy bez nehod či čistá předjetí soupeřů. Ačkoli by člověk očekával, že takováto výrazná změna fanoušky série rozlítí do nepříčetnosti, opak se stal pravdou a hodnocení, která tento díl sklidil v recenzích, úspěch pouze podtrhla.

Hodnocení: 82,36%

Need for Speed: Hot Pursuit (2010)

Hned následující rok se série vrátila z návštěvy žánru závodních simulátorů zpět a opět jsme se dočkali svižného arkádového závodění, tentokrát v režii studia Criterion (tvůrci série Burnout).

Pokus navázat na mimořádně pozitivně hodnocené dva díly Hot Pursuit z let 1998 a 2002 se zde podařil na výbornou. Tvůrcům se podařilo ve hře zachovat vše, díky čemu byly tyto dvě hry populární a navrch přihodili parádní grafiku, jež je nádherná i dnes a v neposlední řadě také elegantně vyřešili problém s otevřeným světem, po němž se v minulých dílech celé řadě hráčů zkrátka nechtělo bezcílně bloumat při vyhledávání závodů, tím, že do hry přidali možnost rychlého přesunu mezi jednotlivými body.

Hráči i kritici byli ze hry v době vydání nadšení. Dle mnohých se Need for Speed tímto dílem konečně vrátilo tam, kam patří a titul nabídl čistou hratelnost, osekanou o všechny zbytečné prvky, které se na značku v uplynulých letech nalepily. Bohužel, hned následující rok přišlo poměrně tvrdé vystřízlivění.

Hodnocení: 86,19%

Need for Speed: The Run (2011)

Po pozitivně přijatém Hot Pursuit se série opět dostala do rukou studia EA Black Box, které se zasloužilo jak o povedené dva díly Underground, tak o vysloveně slabé části ProStreet a Undercover. Odhalení jejich nejnovějšího příspěvku do série vzbudilo už na E3 2011 poměrně velkou řadu otázek na téma, zda těch her v sérii Need for Speed už přece jen nebylo trochu moc.

Odhalení The Run se totiž netočilo ani tak kolem závodění, ale kolem nově přidané featury, kterou se staly většinou hráčů tolik nenáviděné quick time eventy. V The Run se totiž opět hrálo na příběh a někdo ve studiu si usmyslel, že hráče by tato věc, která nikoho nezajímá, mohla přeci jen trochu oslovit, když jej donutí mačkat v průběhu filmových sekvencí dvě tlačítka pořád a stále dokola. Přesně jak hned po představení této novinky všichni předpovídali, nepodařilo se.

Interaktivních filmečků hra naštěstí obsahovala naprosté minimum a samotné téma hry, které se točilo kolem velkého závodu napříč celými Spojenými státy, nebylo úplně k zahození. Minimálně autorům dalo šanci využít do poslední kapky možnosti enginu Frostbite a hra tak vypadala za všech okolností naprosto úžasně. Bohužel, dojem z jízdy zcela potopil těžkopádný jízdní model, kdy auta bylo prakticky nemožné dostat do smyku a většinu času jste si připadali, jako že jedete po kolejích.

Hodnocení: 60,14%

Need for Speed: Most Wanted (2012)

Na nepovedený The Run navázali svým druhým příspěvkem do série lidé ze studia Criterion a stejně jako o dva roky dříve se rozhodli sáhnout do historie a oprášit jeden z povedenějších dílů ságy. Tentokrát jejich pozornosti neušel Most Wanted z roku 2005.

Zatímco v případě Hot Pursuit se autoři drželi poměrně pevně předlohy, u Most Wanted tomu tak nebylo a většinu lidí hned po zapnutí praštila do očí až příliš nápadná podobnost s jinou hrou od téže studia – s Burnout Paradise. Právě poměrně velký odklon od ducha původní hry byl hře často vytýkán, ačkoli základní model, kdy vaším cílem bylo opět porazit několik vytypovaných a patřičně drsných závodníků z fiktivního města Fairhaven, byl zachován.

Poměrně ostré kritiky se dočkalo grafické zpracování a jízdní model, kdy auta byla ve vysokých rychlostech nedotáčivá a nízkých zase přehnaně citlivá.

Hodnocení: 81,50%

Need for Speed: Rivals (2013)

V roce 2013 se série přesunula do péče studia Ghost Games, kteří pracují i na připravovaném Need for Speed: Heat. Rivals byl prvním dílem série, vydávaným pro novou a stále ještě aktuální generaci konzolí, čehož autoři využili k tomu, aby do hry propašovali nutnost neustálého připojení k internetu, kvůli čemuž někteří hráči tento díl ihned poslali do stoupy.

Právě nutnost permanentního připojení k síti se však ve výsledku paradoxně postarala o tu nejzábavnější část celého titulu. Rozlehlou herní mapu již nekřižovali pouze počítačem ovládané vozy ale skuteční hráči, které jste mohli kdykoli vyzvat na závod, případně jim také řádně zatopit poté, co jste váš vytuněný závodní speciál vyměnili za policejní vůz. Hraní Rivals tak v některých momentech připomínalo spíše Forzu Horizon než Need for Speed.

Hodnocení: 73,67%

Need for Speed (2015)

Po vydání Rivals se série dostala do fáze, kdy ani tvůrci sami pořádně nevěděli, co si s ní vlastně počít a co dalšího hráčům nabídnout. I proto jsme si na další díl museli počkat celé dva roky. Když se zhruba tři měsíce před oficiálním odhalením titulu objevily náznaky, že bychom se mohli dočkat restartu celé série, byli fanoušci v sedmém nebi.

Nakonec se nijak velký návrat ke kořenům značky nekonal a nový díl, pojmenovaný prostě Need for Speed, se pokusil navázat na úspěch dvou dílů Underground. Titul navíc od vydání provázely drobné komplikace, přičemž některé byly způsobeny opět přítomnou nutností stálého připojení k internetu. Vydání PC verze se pak navíc ještě o půl roku opozdilo a ačkoli v ní tvůrci nezanevřeli na přidání manuální převodovky (ta v konzolových verzích chyběla) či podporu volantů, port celkově se příliš nepovedl a hra trpěla až přehnanými HW nároky.

Ve výsledku Need for Speed 2015 nebylo úplně špatnou hrou, pouze zcela průměrnou a nic nového nepřinášející.

Hodnocení: 61,00%

Need for Speed: Payback (2017)

Série si v roce 2016 dala opět oraz a v roce 2017 jsme se poté dočkali zatím posledního dílu, nesoucího podtitul Payback.

Hra přímo navázala na Need for Speed 2015, nabídla nicméně několik novinek. Předně střídání dne a noci a také nutnost mít na každý z typů závodů speciálně upravené auto. S rychlým sportovním vozem jste bez problémů mohli vyhrávat závody v ulicích města, na prašných pouštních cestách jste se s ním však neměli šanci chytit.

Bohužel, veškeré dobré nápady, které Payback nabídl, zabilo několik katastrofálních designérkých rozhodnutí. Předně policie vás nově pronásledovala pouze během závodů, čímž se veškerý pohyb po otevřené mapě stal velice nudným a nepomohla mu ani možnost vyhledávat během něj různě ukryté vraky aut, které jste následně mohli opravit a přidat do garáže.

Co hru nejvíce poškodilo byl však systém Speed Cards, který suploval klasický tuning. Po každém dokončeném závodě jste obdrželi kartičku, která vám zpřístupnila novou část, jíž jste měli šanci vaše vozítko vylepšit. Celý systém byl však nastaven tak, aby vám běžným hraním „padaly“ samé obyčejnější věci a vy jste tak nakonec byli nuceni sáhnout po peněžence a za reálné peníze si dokoupit kartičky další, u nichž jste se mohli modlit, že vám již konečně pomohou získat díl, který vaše auto skutečně vylepší.

Hodnocení: 53,00%

Závěr

A to je všechno. V tomto článku jsme se podívali na všechny díly série Need for Speed a zavzpomínali si na ně tu v dobrém a tu ve zlém. Vzhledem k tomu, kolik dílů celá série obsahuje, jsme se rozhodli nabídnout vám ještě bonus v podobě vyhlášení pěti nejlepších a pěti nejhorších částí. Není na co čekat, pojďme na to. Pouze připomínáme, že se jedná o žebříček, sestavený na základě průměrných hodnocení z webu GameRankings. Naše priority ohledně jednotlivých dílů se mohou lehce lišit.

5 nejlepších Need for Speed her

5 nejhorších Need for Speed her

Need for Speed: Heat – Trailer

Jaroslav Choun

Fanoušek klasických point and click adventur, filmů Davida Lynche a nových technologií všeho druhu. Jinak dlouholetý nezávislý žurnalista a copywriter, který vystřídal řadu tištěných i internetových magazínů.