Největší herní zklamání roku 2019

Ne vždy se vše povede tak, jak by se nám líbilo. A u her to platí dvojnásob. Bohužel se zkrátka někdy – a není to popravdě zase tak výjimečné – dlouholetá práce na očekávaném projektu nepovede podle představ a výsledkem je namísto vynikajícího herního zážitku velké zklamání. To je samozřejmě umocněno tím, že se na velké hry těšíme dlouhé měsíce a roky, a když pak přijde něco, co se od slibů více či méně odchyluje, bývá výsledkem frustrace.

Největší zklamání logicky zažíváme nikoliv u her, na které málokdo čeká, a ony jsou prostě špatné. Takové stejně nikdo nezaregistruje. Nejvíce zklamaní jsme naopak z her, na které se těšíme, z her, které mají vysoký rozpočet a ještě větší ambice a které pak to první nezužitkují a to druhé promrhají. Pravdou je, že v roce 2019 se pár takových našlo.

Death Stranding

Na další hru Hidea Kojimy se čekalo div ne jako na smilování. Velkou roli v tom hrála tajnosnubnost výstředního tvůrce, který dlouhou dobu nechtěl prozradit ani naznačit, o čem jeho nový projekt vlastně je. A tak byli všichni zvědaví, co předvede. Inu, kromě úspěšného zmatení spousty hráčů, kteří si Death Stranding koupili jen kvůli jménu jeho autora, předvedl především to, co se stane, když dáte pořádný rozpočet kreativnímu géniovi, ale necháte ho pracovat zcela bez kontroly. Death Stranding má jistě silné stránky ve vyprávění a výpravnosti, ale tak slabé herní prvky už jsme u tak velké hry dlouho neviděli. Recenzenti povětšinou nevěděli, jak tuto zvláštnost hodnotit, a tak padaly nepochopitelně vysoké známky (zejména v českých médiích). Samotní hráči se ale ošálit nenechali, což vyústilo v průměrné hodnocení 69 % na Metacriticu.

Anthem

Asi tím nejzářnějším příkladem je Anthem. Hra od legendárního studia BioWare, kterému se sice v poslední době tolik nedařilo, ale o to více jsme spoléhali na to, že se v podobě ambiciózní online akce ve stylu Destiny vrátí zpět na výsluní. Ale ruku na srdce – bylo to přeci jen trochu krkolomné přesvědčování sebe sama, a kdo do herního průmyslu trochu vidí, musel mít u Anthem logicky od počátku vykřičník. Přeci jen BioWare je studio známé vyprávěním skvělých příběhů, a nikoliv proslulé akční hratelností a endgame obsahem. Anthem tak ve výsledku asi dopadlo tak, jak muselo – nezáživný svět, nuda v konečných fázích hry a celková rozháranost vyústily v docela velkolepý propadák. Tvůrci se ho sice snaží ještě zachránit, ale už je nejspíš pozdě.

Ghost Recon: Breakpoint

Nový Ghost Recon měl být jedním z největších titulů vydavatelské společnosti Ubisoft v tomto roce. Není divu, vždyť předchozí Wildlands se dodnes těší slušné oblibě hráčů. Dlouhou dobu se zdálo, že Breakpoint se nemůže pokazit a půjde o spolehlivou sázku na jistotu. Jenže ona nevyšla, a to o pořádný parník! Ubisoft si až příliš věřil a ze svých – v řadě jiných sérií – použitých prvků složil nemastný neslaný koktejl, kterému definitivně zlomily vaz přehnané mikrotransakce. Ve výsledku tak o Ghost Recon: Breakpoint nikdo moc nestál. Přesto má hra kontě jedno pozitivum: Ubisoft, který v posledních letech až příliš hřešil na rutinu, se konečně chytil za nos. Firma odložila chystané tituly, zrušila minimálně jeden neoznámený a rozhodla se budoucí produkci pojmout inovativnějším způsobem.

Rage 2

Zatímco ještě nedávno byla společnost Bethesda velebená za to, že nechává vznikat kvalitní singleplayerové tituly, v poslední době se jí nedaří. To samé lze říct o vývojářském studiu Avalanche, jež stojí za sérií Just Cause. Když se spojily tyto dvě entity na sestupné tendenci, nezachránila to už ani přítomnost expertů na akční hry z id Software. Jednoduše, Rage 2 se nestala tou hrou, kterou jsme čekali. Ze všeho nejvíce zarazil opravdu odbytý otevřený herní svět, který byl chaotický, příliš prázdný a mrtvý. Samotná akce sice měla své momenty a dokázala nějakou dobu bavit, tak velkou hru ale sama o sobě neutáhla.

Ancestors: The Humankind Odyssey

Dobře, Ancestors se asi neřadily k nejočekávanějším hrám roku. Přesto tento titul dlouhou dobu plnil roli jakéhosi černého koně, který by mohl hodně překvapit. Důvodem byla především osobnost Patrice Desilétse, který stál za vznikem série Assassin’s Creed. Určitý červíček pochybnosti v nás hlodal stran zvoleného tématu. Přeci jen, přesunout se miliony let do historie a prožít postupný rozvoj lidstva v pravěku je jistě neotřepané a může to znít dobře na papíře. Jenže postavte z toho atraktivní hru. Kdo Desilétsovi věřil, musel být nakonec zákonitě zklamán. Mnozí vůbec nezaznamenali, že hra vyšla, a ti, kdo si ji zahráli, nadšení rozhodně nebyli.

Crackdown 3

Pokračování úspěšných akcí v otevřeném světě bylo ve vývoji dlouhé roky a vystřídalo se na něm několik studií. Jistě, mohlo nás trknout, že takové kotrmelce nemusí dopadnout dobře, ale že Microsoft nakonec vypustí něco tak průměrného a nudného, to jsme nečekali. Crackdown 3 byl zoufale nezajímavý a sotva vyšel, zavřela se nad ním voda. Přitom to byla jedna z mála exkluzivit pro Xbox One.

A jaké bylo vaše největší herní zklamání z tohoto roku?

David Sillmen

Šéfredaktor internetového magazínu pro dospělé hráče Gamebro.cz. Dříve působil jako autor v mnoha tištěných i internetových médiích.