Vzpomínka na rok 1999 řadu hráčů, kteří něco pamatují, zahřeje u srdce. Tedy za předpokladu, že tehdy disponovali výkonným počítačem, který byl k pořízení za bratru padesát tisíc korun. Pokud měli to štěstí, mohli nahlédnout do herní budoucnosti. Akční adventura tehdy Outcast nastavovala nové laťky, hlavně z pohledu použitých technologií. Celé dva roky před slavným GTA 3 nabídlo belgické studio Appeal otevřený svět, který navíc stavěl na nezvyklé kombinaci voxelové a polygonové techniky. K tomu nechyběl fantastický orchestrální soundtrack a nebývalá míra svobody.

Outcast nebyl jen tak nějakou hrou. Byl dobrodružstvím na cizí planetě, pro kterou tvůrci vymysleli dokonce vlastní jazyk. Přesto hra nezaznamenala žádný velký komerční úspěch, byť na ní ti hráči, kteří s ní měli tu čest, vzpomínají výhradně v dobrém. Proto překvapí, že se v mezidobí rozpadlé studio Appeal dalo po letech znovu dohromady, aby vytvořilo remake svého životního díla. Po 18 letech se tak můžete vrátit na Adelphu!

Vše při starém

Výchozí podmínky Outcast: Second Contact jsou stejné jako v originálu a hra vám je představí ve skromně animovaném, komiksově laděném intru. Americkou vládu napadne poslat sondu do paralelního vesmíru. Ale už po několika minutách je přenos ze sondy u konce, když ji napadne neznámá forma života a přitom způsobí energetický ráz, který na Zemi otevře černou díru. Temná prognóza zní jasně: už brzy bude z modré planety jen temná vzpomínka. Přeci jen je tu ale jistá naděje. Do paralelní dimenze je vyslána skupina tří vědců, která má za úkol sondu opravit. Aby se jim nic nestalo, dostanou k ruce Cuttera Sladea, hrdinu jako vystřiženého z 80. let.

Když se coby Cutter Slade probudíte na druhé straně portálu, zjistíte dvě věci. Za prvé, že autoři už neexperimentují se starou voxelovou grafikou. A za druhé – ostatní členové týmu jsou kdoví kde. Z výzbroje většina věcí chybí a k tomu vám do hlavy začne vymlouvat díru jakýsi mimozemšťan, který vás kdoví proč nazývá Ulukaiem. Po zmatení nastává osvícení. Ocitli jste se na planetě Adelpha, kde je domorodý národ utlačován válečnou kastou a jejím vůdcem. Jen několik málo se snaží o odpor. Právě pro tyto rebely se Cutter Slade stává Ulukaiem, tedy dlouho očekávaným mesiášem, který jim dá konečně kýženou volnost. Protože jsou rebelové pro Cuttera důležití pro nalezení vědců, přistoupí na jejich hru.

Outcast: Second Contact vás tak uvrhá do pěkně promíchané šlamastyky. Aby vám Talanové, jak se domácí národ jmenuje, pomohli, budete muset obstarat pět svatých předmětů. To se řekne jednodušeji než se následně provádí. Takzvané Mony jsou totiž rozmístěné v opticky silně různorodých regionech – a samozřejmě velmi dobře chráněné. Cesta za nimi je každopádně stejně jako před osmnácti lety velmi pestrá a zábavná. Outcast – Second Contact do velké míry nechává na vás, zda se pustíte do plnění vedlejších úkolů nebo postoupíte po hlavní dějové lince. Aby toho nebylo málo, mezi pěti regiony můžete volně přestupovat pomocí speciálních portálů.

Při plnění questů budete opět odkázáni výhradně na Talany. Povedete tak četné rozhovory a budete se ptát na místa, pojmy i osoby. Zhýčkaní hráči to asi rádi neuslyší, ale za mě je skvělou zprávou to, že se autoři odhodlali udělat skutečný remake a neimplementovali do hry nejrůznější pomocníky jako třeba ukazetele, kam v tom kterém úkolu máte zrovna jít. Pokud například v jednom z questů hledáte určitou osobu, dozvíte se v rozhovoru informaci ve stylu: „XY se nachází spoustu kroků směrem na jihovýchod“. Vzhledem k tomu, že se postavy většinou pohybují v určitém okruhu a nestojí tupě na místě, znamená to pro vás, že se budete doptávat vícekrát. Ale zase se tolik nebojte. Díky mapě a kompasu není orientace příliš složitá. Pomáhá také zápisník, který ukládá důležité informace.

V době, kdy akční hry a RPG přetékají nejrůznějšími pomocníky a ukazeteli, působí Outcast – Second Contact příjemně svěže, přestože přichází z dob dávno minulých. Ovládací rozhraní je minimalistické, a přesto vám poskytuje všechny potřebné informace. Fantasticky tak nahrává tomu, abyste se do hry mohli náležitě ponořit a nenechat se ničím vyrušovat. Eliminace pomocníků vede k tomu, že dobrodružství působí mnohem uvěřitelněji než leckterý moderní titul, který vede hráče za ručičku a omezuje jeho svobodu. Samozřejmě na tom můžete najít i stinnou stránkou, která spočívá v tom, že některé úkoly vyřešíte jakoby mimoděk a náhodně. Pochopitelně také hra neodsýpá takovým tempem a občas se musíte smířit s tím, že se trochu naběháte, než najdete to, co hledáte. Taková už je ale nátura Outcastu Second Contact.

Opravdu dlouhé dialogy

Už původní Outcast čelil u některých recenzentů kritice za příliš dlouhé rozhovory, často navíc prošpikované speciálními výrazy. Ani v tomto ohledu autoři nic neměnili. Nutno říct, že na původní hru mám z tohoto pohledu trochu jiné vzpomínky. V Second Contactu už mě rozhovory zase tolik nebavily a občas mi připadaly skutečně natahované. Jejich délka by jistě šla snést, bohužel však nejsou napsané s potřebnou zajímavostí. Pokud hrajete s titulky, dostanete se i k vysvětlení některých pojmů, což ale působí spíše rušivě, protože se tak děje jinou barvou a nesmyslně malým písmem. Naopak příběh jako celek, zcela zjevně inspirovaný Stargate, je opravdu poutavý a nabízí i nějaké to překvapení.

Samozřejmě, že se po Adelphě nebudete jen procházet a povídat. Čas od času bude potřeba přitvrdit muziku. Zpočátku budete mít v ruce jenom pistolku a omezené množství munice, ale pokud budete poctivě sbírat suroviny, časem se na boj za osvobození dobře vyzbrojíte. V herním světě budete nacházet suroviny, munici a výzbroj. Jednou tak bude horník potřebovat léčebnou rostlinu pro svého kamaráda. Jindy zase u kováře vyměníte suroviny za munici. Využívat budete moct také gadgetů, které vás na krátkou dobu učiní neviditelným, což se hodí, když se zrovna potřebujete proplížit masami nepřátel k portálu. Alternativně si pro ně s pomocí dynamitu připravíte past.

Boje a problémy

Jednoznačně slabou stránkou hry jsou boje samotné. Občas připomínají dětskou narozeninovou party s Nerf pistolkami. Zbraně jednak nemají dostatečnou zpětnou vazbu a druhak tu je velký problém s umělou inteligencí, která je na dnešní dobu zkrátka slabá a autoři se na tom rozhodli nic neměnit. Nepřátelé většinou pobíhají zmateně, a když je jich náhodou hodně, není nic jednoduššího než se vzdálit, protože operují pouze v omezeném okruhu. Krátkodobé stažení je vždy účinnou taktikou. Ke všemu lze protivníky často odstřelovat zdálky, aniž by se tito rozhodli bránit.

Outcast: Second Contact nemá ani ideálně odladěné ovládání, které tak sice nostalgicky připomíná staré časy, ale v tomto směru se na něm jistě dalo aspoň něco vylepšit. Především zasekávání se o neviditelné překážky je mrzuté, stejně jako nemožnost překonat i ta nejmenší převýšení. Použití jetpacku to přitom ne vždy vyřeší.

Zatímco po herní a obsahové stránce je Outcast Second Contact prakticky k nerozeznání od originálu z roku 1999, na první pohled to znát není. Je to dáno především zbrusu novým grafickým kabátkem, který byl vytvořen celý od znova a je to samozřejmě největším rozdílem oproti původní hře. Herní svět je opravdu povedený, například region Shamzaar se svými rýžovými poli a řekami nebo důlní oblast Montazaar s proudy lávy. Povedené jsou také světelné efekty, stejně jako synchronizace animací s dialogy. Navzdory modernizaci zůstal duch neznámého světa nezměněn, což je skvělá zpráva. Snad jen Talané působí se svými velkými hlavami a očima méně tajuplně než v originále. Samozřejmě se na grafice dalo zapracovat i trochu víc, a to zejména z hlediska animace postav, kter je trochu kostrbatá, nebo třeba efektů výbuchů. Pokud jde o zvukovou stránku, ta zůstala při starém, což znamená dobře namluvené dialogy a skvělý orchestrální soundtrack, ale také docela plechové zvuky.

Verdikt

Musím říct, že Outcast: Second Contact (koupit hru) mě velmi potěšil. Začátek sice nebyl vůbec jednoduchý, když se dá jednoduše zaseknout i v tutoriálu, protože vám jednoduše nikdo přesně neříká, kam v tu chvíli jít nebo co dělat. Po počátečním zmatení si ale postupně začnete libovat, jaká pohoda v téhle hře panuje. Nikdo vás nevede za ručičku, nedává zbytečné informace, které vám mají pomoct, ani necpe lootboxy. Autoři chtějí, abyste si svět, který pro vás vytvořili, doopravdy užili a objevili i jeho detaily, ze kterých pak budete mít náležitou radost. Neříkám, že nový Outcast nemá problémy – přestřelky nejsou to pravé ořechové a ovládání hapruje, přesto jsem byl ale – i díky nové grafice – pohlcen. Možná budu hodnotit příliš vysoko, ale zejména v letošní vánoční sezóně, pro kterou jsou symbolem mikrotransakce, je návrat herního zážitku z minulého století přesně tím, co jsem potřeboval.

Outcast – Second Contact – trailer