Je jen málo opravdu dobrých Free2Play her, jejichž autoři nepodlehli pocitu, že musí hráče podojit za každou cenu. Jistě, vydělávat musí, a když nechtějí peníze za hlavní program, přijdou si na ně přes mikrotransakce. V případě Path of Exile ale platí, že je můžete zcela ignorovat a stejně si užijete skvělé akční RPG, které – opět – jako jedno z mála dokáže konkurovat Diablu 3. Velkou výhodou je, že zatímco jeho hráči musí platit docela (ne)pěkné sumy za přídavky typu Rise of the Necromancer, v případě Path of Exile dostanou zdarma mnohem větší porce obsahu. Jako naposledy v rozšíření The Fall of Oriath.

Dosud obsahovalo Path of Exile čtyři akty. Jakmile jste je dohráli, začala zábava nanovo, pouze na vyšší obtížnostní stupeň. Pokud jste pokořili i ten, přišla na řadu obtížnost nejvyšší. Teprve pak následoval takzvaný endgame obsah v Atlas of Worlds.

Rozšíření jako první odbourává jednotlivé obtížnosti a zavádí dobrodružství čítající celkem deset aktů (přibylo tedy celých šest navíc). Poté, co je dohrajete, se můžete rovnou vrhnout do Atlasu. Po událostech prvních čtyřech známých aktů konečně opustíte svůj Exil a vrátíte se do Oriathu. Od té doby, co jste zabili vrchního templáře Dominuse, je to tam ale opravdové peklo. Plebs a otroci zvedají hlavy a pouští se do otevřených bojů s templáři. Do bitvy jsou povolání staří bohové a co myslíte – srovnají Oriath se zemí. Takže nezbývá než se vrátit do Wraeclastu a dělat to, co by dělal každý zodpovědný hrdina, když je jeho svět sužován zlými božstvy.

Vše má své důsledky

Zpět ve Wraeclastu se budete potýkat s důsledky svých činů z prvních čtyř aktů. NPC, které v minulosti prosily o vaši pomoc, se zbláznily a zmizely. Menší bossové, které jste kdysi zlikvidovali, pobíhají kolem jako vyparádění zombíci. Vesnice, která dříve sloužila jako hráčský hub, se stala táborem banditů. Na pláži, kde kdysi dobrodružství začínalo, se pohybují nemrtví šlechticové z Oriathu. A co se stane s prostředím, když zabijete monstrum tak velké jako hora a necháte mrtvolu nějakou dobu odpočívat? Také na to dostanete odpověď, jako ostatní zabalenou v pěkných nových úkolech.

Odměnou vám opět budou především mocné zbraně a nádherné kousky výzbroje. K tomu si užijete nový drsný soundtrack. Co se týče samotného prostředí, nedá se říct, že by většina oblastí byla opravdu nová, ale většinu z nich při druhé návštěvě stejně nepoznáte. A samozřejmě – nová monstra, nová vegetace, nové efekty počasí a opravdu tuční noví bossové, a to nejen na konci každé kapitoly, ale i ve vedlejších oblastech. Najít je a zabít je se vyplatí více než kdykoliv předtím.

Božské síly

Nová monstra zasluhují velkou pochvalu. Od ponurých armád templářů, jejichž vzezření více než trochu nechává vzpomenout na Třetí říši, přes rotující klece plné divokých nemrtvých až po fantastické nové bossy je to přesně ta kýžená porce navíc pro ty, kteří už se stávajícího obsahu přejedli.

Souboje s bossy jsou brutální, spektakulární a částečně vskutku náročné. Až na souboj v závěrečném aktu ale nebudete mít pocit, že by byly neférové nebo snad frustrujícící. Závěrečný soupeř mi ale přeci jen přišel už trochu přestřeleně silný a řada hráčů s ním pravděpodobně bude mít problémy.

Když už jsme u bossů, je potřeba zmínit velkou novinku, která se s nimi pojí. Ve chvíli, kdy se vám podaří zabít čtyři větší a sedm menších bohů, dostanete přístup k nové pasivní schopnosti prostřednictvím systému Pantheon. Zde aktivujete bonus jak za poražené velké, tak malé bohy a získáte tak například větší rezistenci proti elementům nebo automatické naplnění elixírů apod. Pomocí karet z Atlas of Worlds lze tyto perky v endgame dále vylepšovat. Jejich efekt sice nebude v boji nikdy rozhodující, ale dají vám ještě větší kontrolu nad silou postavy.

Lepší grafika i výkon

Opravdu krásný pohled na Path of Exile nebyl nikdy a už asi ani nebude. Přesto tvůrci do hry přidali lepší světelné a vodní efekty a zobrazitelná mapa prostředí je mnohem hezčí a lepší než před příchodem The Fall of Oriath. Díky novým funkcím enginu by hráči se slabšími sestavami měli zaznamenat lepší výkon. Zároveň se však objevily stížnosti hráčů, kteří hrají na skutečně obstaróžním hardware, s nímž starý Path of Exile tak tak rozběhli a nyní s rozšířením zažívají jen nehratelné sekání.

Nic pro vymakané postavy

Kdo by si chtěl užít příběh Path of Exile: The Fall of Oriath, měl by tak v zásadě učinit pouze s méně zkušeným nebo zcela novým charakterem. Ještě štěstí, že zrovna začala nová Harbinger liga s novými křupavými monstry a jedinečnými předměty. Postavy na vysokých úrovních, které před rozšířením už byly v endgame, se bez jakéhokoliv vysvětlení objeví uprostřed Oriathu se zcela prázdným stromem schopností a zjištěním, že jim chybí tak tucet zkušenostních bodů. Chybějící body můžete získat zpět ve vedlejších misích, které jsou rozděleny do všech nových aktů. Všechny další nové úkoly jsou už uzavřené. Z příběhu tak pochopitelně nebudete mít nic a propracovávat se od jednoho vedlejšího questu k druhému, abyste se dostali alespoň na stav před rozšířením, je akorát tak otrava, nemluvě o tom, když máte více postav na vyšší úrovni.

Když už píšu o vyšších úrovních, sluší se dodat, že životy endgame bossů se v Atlas of Worlds pocitově zdvojnásobily. Takže tam, kde jste bossy vydrtili za pár vteřin, se možná budete muset znovu seznamovat s jejich taktikou a smířit se s častější smrtí. Vzhledem ke skutečnosti, že v endgame z bossů málokdy vypadne použitelná kořist, nebude tato novinka komunitou přijata zrovna pozitivně.

Path of Exile se však s rozšířením The Fall of Oriath dočkal vylepšení ve všech ohledech. Například rozhraní pro kostýmy a kosmetické efekty je mnohem příjemnější. Menší úpravy zaznamenaly rovněž původní akty. Například kanalizace ve třetím aktu je výrazně menší, takže zde nebudete muset trávit tolik času. Zkrácen byl také The Lord’s Labyrinth.

Verdikt

Musím se přiznat k tomu, že Path of Exile jako projekt obdivuji. Když ho naštvalo Diablo 3 a k Diablu 2 neviděl žádnou alternativu, rozhodl se Novozélanďan Chris Wilson, že udělá vlastní hru. Na rozdíl od desetitisíců snílků se mu to povedlo – udělal hru a nebyla to hra ledajaká. Pro mnohé je Path of Exile nejlepším akčním RPG současnosti a přitom jde stále “jen” o nezávislý titul. Aby toho nebylo málo, je zcela zdarma a financuje se výhradně z kosmetických předmětů, které můžete klidně ignorovat a hra vás přitom o nic neochudí. Připravit k tomu tak masivní rozšíření, jakým The Fall of Oriath je, zasluhuje dvojnásobné uznání. Add-on původní hru nejenže rozšiřuje, ale také vylepšuje. Jen škoda, že postavy na vyšších úrovních to v něm mají poněkud krkolomné. I tak je to pecka, kterou byste neměli minout. A pokud jste zatím nehráli ani původní Path of Exile, je celý aktuální balíček, který tvůrci nabízejí, ideální možnost do tohoto světa vstoupit.

Path of Exile: The Fall of Oriath – video

Dostupné na: PC, Xbox One