Je to téměř rok, co vyšel Pathfinder: Kingmaker a s rukou na srdci mohu prohlásit, že se skutečně na recenzi vyplatilo počkat, protože v době vydání Pathfinder se hra zmítala v nechutné smršti bugů, které při vší smůle spoustě hráčům brutálně rozbíjely do základů samotné provázání dějové linie a tak se lehce mohlo stát, že jste zůstali v začarovaném kruhu a hra pro vás skončila hned v prvních kapitolách, protože jediným možným řešením bylo začít znovu, počkat na opravný patch, který mohl zase zničit save, nebo se pokusit nahrát uloženou pozici někde z “pravěku”. K dnešnímu dni již nic nebrání k dohrání. Je sice pravda, že v závěreční kapitole se mi jeden z těchto kritických bugů objevil, ale stačilo nahrát o pět minut straší pozici (uf!) a mohl jsem směle pokračovat k velkému epickému finále a zapsat se tak nesmazatelně mezi necelých 6 % hráčů (podle globální statistik Steamu), kteří hru dohráli, takže “objektivnější” a komplexnější recenzi těžko pohledáte!

Jestli patříte mezi hráče, kteří nostalgicky vzpomínají na tituly jako je Badlur´s Gate, Icewind Dale, Planescape: Torment, tak jednoduše řečeno Pathfinder: Kingmaker je prostě ušit přímo pro vás. Je to úžasné detailně propracované RPG, které vsází na to nejlepší z těchto her a celé to posouvá o úroveň víš. Vzpomínáte s,i jak jste v Baldur´s Gate 2 mohli vlastnit hrad, magickou věž a podobně, dle vašeho povolání? Tady pro změnu budujete celé království, od čehož se odvíjí celý příběh hry včetně vedlejších questů a rozhodnutí, která buď povedou k prosperitě vašeho království, nebo jeho konci a tedy i konci hry.

Příběh patří mezi ty lepší

Pathfinder: Kingmaker obsahuje velmi zajímavé dějové provázání jednotlivých dějových linek a vedlejších questů, každá nová hra je tak odlišná, protože záleží i na tom, v jakém pořadí určité události začnete řešit a prakticky i to nejtriviálnější rozhodnutí se vám může vrátit jak bumerang, čehož můžete hořce litovat i v posledních kapitolách, nebo během hraní, pokud příliš dlouho ignorujete významné události, které mohou vést k vašemu konci. Když jsem například hrál hru podruhé, tak jsem úmyslně vynechal několik důležitých subquestů – výsledek byl zarážející, v tu chvíli jsem minul asi dvě důležité události, které rozkrývaly motivy záporáka a ochudil se tak o významnou část děje týkající se jeho motivů, ale pak mě hra elegantně navedla zpět na stopu, a to prostřednictvím mých rádců. Příběh je přesně takový, jaký byste chtěli: plný zrady, loajality a přátelství, humoru, konspirací, nenávisti, lásky a pomsty, stejně tak vám nabízí přehršel možností co se týče vaší volby, a tak se jednoduše může stát, že ze zapřísáhlého nepřítele se stane nakonec spojenec. Pathfinder: Kingmaker může před vámi otevřít bohatý svět a z vesela tak máte možnost hltat každý jeho popis a detail, a nebo pokud fakt nenávidíte “wall text”, hra vás toho ušetří a vše podstatné se můžete dozvědět během chvilky.

Bohužel hra neobsahuje českou lokalizaci, což je poměrně velká škoda. Bez slušné angličtiny si hru nezahrajete, ale i tak je na první pohled zřejmé, že hra je cílená na mezinárodního konzumenta, a proto používá omezenou slovní zásobu a snaží se být co nejlehčí, takže oproti Tyranny je to mnohem hratelnější kousek. Mimochodem, na vývoji se podílel Chris Avellone, což už je nějaká ta známka kvality co se příběhu týče.

Co se týče jednotlivých kapitol, tak jsem si užíval všechny a dá se říci, že si udržují svou kvalitu až do konce. Po čase člověk samozřejmě pociťuje určitou únavu, ale tvůrci s tím nejspíše dobře počítali, a tak dobře rozložili do děje silné momenty a události, které jsou novým impulzem a motivací k tomu pokračovat v příběhu. Za nejlepší kapitolu pak považuji kapitolu třetí a závěrečnou šestou, ve které se dočkáte zaslouženého epického finále a dovyprávění vašeho příběhu a to až překvapivě velmi detailně. Za skvělé lze považovat i některé momenty vedlejších úkolů, kde se často nešetří humorem. Moc rád bych prozradil více, ale to by se prostě neobešlo bez spoilerů.

Jedinou vadou na kráse co se týče příběhu jsou “hluchá místa”, kdy prostě nebudete vědět co a jak. V tu chvíli vám nezbude nic jiného, než si pořádně projet deník a pokecat se všemi rádci a podobně. Pokud nic nezjistíte, je nejvyšší čas prozkoumávat vaše království, protože až přijde vhodná doba, události vás doženou a někdy si na ně prostě musíte počkat.

Parťáky si zamilujete

Během vašeho dobrodružství potkáte celkem dost postav a předem říkám, že autoři jasně vsadili na kvalitu a ne na kvantitu. Každá z těchto postav je velmi dobře napsaná, její chování odpovídá jejímu přesvědčení, životnímu příběhu a víře. A tak zatímco half-orc Rengar vás podpoří hlasitě při každém vašem zlém rozhodnutí, tak bardka Linzi se vám pokusí každou vaši zlou volbu rozmluvit, barbarka Amiri vás zase podpoří při každé možnosti, kterou se rozhodnete řešit silou a na druhou stranu vás bude vždy varovat proti všemu v čem smrdí magie, které se až pověrčivě obává. Někdy z toho vznikne celkem pěkná debata, kdy vám každá postava řekne svoje stanovisko a občas máte pak možnost svůj úsudek přehodnotit, někdy zase parťáci do sebe ryjí během táboření a jejich dialogy jsou velmi pobavené a naprosto přesně vystihují jejich personalitu. Sem tam za vámi nějaký ten parťák dojde a požádá vás o pomoc, nebo je prostě doženou následky činů z jejich minulosti. Vše pak závisí na vás jak s tím naložíte.

Co se týče samotné party, některé parťáky jsem trpěl pouze z nutnosti, ale během hraní jsem si k nim kladný vztah našel, nejvíce mě iritoval klerik Harrim, který v každý větě každého jen poučoval a až příliš na díval najevo svou zbožnost, avšak postavy reagují na vývoj hlavního děje, který se nebojí komentovat a jak jsem Harrima čím dál tím víc poznával, zjistil jsem, že je fakt velmi moudrý, jeho filozofie a víra začala dává smysl a občas mi spadla brada, když někoho z mých parťáků setřel svou moudrostí a životním postojem.

Vaše město jako obraz Doriana Graye

Není žádným tajemstvím, že během svého dobrodružství se stanete majitelem bezvýznamné zapadlé provincie, kterou řídíte ze svého hlavního města. Občas vás někdo otravuje nějakou prosbou, sem tam musíte rozřešit nějaký spor, anektovat území, poradit si s rádci, poradit si se zrádci, učinit přítrž bezpráví, nebo naopak bezpráví podpořit, vše souladu s vašim přesvědčením. Moje postava byl Chaotic Evil Rogue a jak jsem postupoval příběhem hry, tak se každé mé rozhodnutí přímo odráželo v mém městě. Město jsem měl krásné! Všude byl bordel a nepořádek, stráže vybírali výpalné od kupců, ve městě postávali v hloučku Kobolti, v temných uličkách se válely mrtvoly a na náměstí přibývaly mrtvoly naražené na kůly, jak jsem řešil ehm.. problémy svých poddaných. A to je v právě krása této hry, vaše město je zrcadlem vašeho přesvědčení a skutků. Pokud budete konat dobro, celé město pokvete, bude čisťounké a obyvatelé budou opečovávat vaši sochu, pokud se dáte opačnou cestou, proč platit za stráže, když stejně dobrou službu odvedou vzkříšení kostlivci a ušetříte tak provozní náklady?

Tip na článek: Baldur's Gate 3 bude mamutím projektem, který ale na první dva díly nenaváže - preview

Těžké sousto pro Baldur´s Gate 3

Pathfider nastavuje pomyslnou laťku retro RPG hodně vysoko a hravě se vyrovnává všem klasickým titulům. V současnosti má pouze jednu vadu na kráse a to je velikost map, většina z nich je skutečně velmi malá, ale to ostatně byly i v prvním Falloutu a nijak mu to neubíralo na kráse. Skutečně se nabízí legitimní otázka, zda-li Baldur´s Gate 3, na kterým se už pracuje, dosáhne po obsahové stránce kvalit Pathfindera. Pathfinder: Kingmaker osobně řadím mezi již zmiňované klasiky (Fallout, Baldur´s Gate, Icewind Dale apod.), na kterém se rok oprav a péče studia Owlcast Games pozitivně podepsala velmi výrazně.