Recenze A Plague Tale: Requiem – nenápadný herní klenot
Foto: Focus Entertainment
Mor šířený žravými krysami, ještě neřekl poslední slovo a další oblast země je v ohrožení. Opět je u toho sourozenecká dvojice Amicia a Hugo, kteří hledají lék na zákeřnou kletbu, jenž sebou nese obrovskou moc a utrpení spjaté s krysami. Opět musí vydávat na strastiplnou cestu.
A Plague Tale: Innocence vyšlo v roce 2019 a od vývojářského studia Asobo to byla nejlepší hra, co kdy vytvořili. Hra přišla s originálními prvky, strhujícím příběhem a zábavnou hratelností. Osobně jsem první díl dohrál pomalu na jeden nádech, jelikož se jednalo o opravdu skvělou hru.
O to více jsem se těšil na pokračování s podtitulem Requiem. Ten vychází již zítra, opět s českými titulky a díky společnosti Comgad jsme měli možnost hru řádně otestovat s předstihem a přinést vám recenzi, ještě před samotným vydáním.
Příběh, který strhne a nepustí
Jedná se o lineární příběhovou hru, takže příběh hraje jednu z nejdůležitějších rolí. A Plague Tale: Requiem navazuje na události z prvního dílu, jen poposkočil o několik měsíců dopředu. I přesto lze hrát druhý díl bez předchozích zkušeností, i když stejně bych doporučil se nejdříve pustit do prvního a nenechat si takový herní skvost utéct. I první díl obsahoval české titulky, takže o důvod víc si tuhle hru zahrát.
U příběhových her je těžké se vyhnout kompletně nějakým spoilerům, proto se budu snažit toho prozradit, co možná nejméně a více se raději věnovat věcem okolo. Vše začíná hrou dvou sourozenců a jejich kamaráda učence alchymisty.
V tomto úseku si hráči osvojí základní ovládání a možnosti ve hře, jako je střelba z praku, házení, plížení, sprint a využívání prostředí. Už od prvních chvílí je opět jasné jak silné pouto a vztah mají mezi sebou Amicia a Hugo. Při hraní se dostanou až na průzkum trosek hradu, což zrovna nebyl ten nejlepší nápad.
Zde skupina rolníků přepadla a zabila jinou skupinu a akorát si přebírají kořist, když se naše dvojice propadne do hradu a jsou brány za vetřelce. V tu chvíli se hra mění v boj o holý život a snahu utéct zpět ke své družině. Jenže se všechno nepodaří, tak jak bylo zamýšleno a traumatický zážitek v Hugovi opět probudí zákeřnou chorobu, která ho sužuje od prvního dílu.
Naštěstí se choroba ozve, až v době, kdy jsou v relativním bezpečí města, ale Amicia si pak musí pospíšit při hledání magistra tajemného řádu, který může být záchranou pro malého Huga. Ale to by bylo moc snadné, kdyby to tímto všechno skončilo.
Ve městě se opět objeví mor a hladové krysy požírající vše živé, což i v samotných lidech probudí ty nejhorší vlastnosti. Proto se všechno ještě více zkomplikuje a naše dvojice bude nucena se opět vydat na cestu. Více již prozrazovat nebudu, a i tak jsem příběh nastínil jen z rychlíku.
Ale pokud vás bavil příběh prvního dílu, tak druhý budete taktéž milovat. Opět ho drží silné pouto sourozenecké lásky, všudypřítomného strachu z krys, lidské agrese a nemoci, která se probouzí v Hugovi. Do toho nově přibydou i traumata Amicie, která toho má po všech těch událostech už také dost. Nechybí ani slušné množství zvratů a příběh má neustále spád.
Zabíjení jako poslední možnost
Co se týče hratelnosti, tak hra využívá všech zajetých systému z prvního dílu, jen vše nafukuje do větších rozměrů a přidává nové funkce, jak je třeba práce s dehtem, či nové alchymistické vychytávky, jako je oslepující kouř. Základ je ale stále stejný, hráči budou převážně využívat plížení, prak, oheň, prach na uhašení ohně a v krajním případě nůž, nebo kuši.
Hra střídá silně lineární průchody, kde na hráče používá příběhovou a atmosférickou složku s těmi otevřenými, kde je potřeba zapojit logické myšlení buď na nějakou hádanku, nebo překonání stráží. I když proti nim lze využít agresivní přístup, tak ne všechny stráže dokážeme porazit jen ranou z praku a nůž můžeme mít pouze jeden. Takže buď využijeme krysy, pokud to lze, nebo jiné alchymistické vynálezy k obelstění.
I RPG systém je vymyšlený, tak že se vylepšuje styl, který hráč používá. Tedy pokud se kolem nepřátel jen lehce plíží, tak se pak vylepšují tyto vlastnosti a získávají se perky nenápadnosti. Pokud budeme nepřátele zabíjet, přidávají se nové možnosti zabití. Třetím směrem je vynalézavost.
Opět je také možné vylepšovat vybavení za pomocí zbytků a nástrojů a je jen na hráči, do čeho bude investovat jako první. Nechybí ani sběratelské události, na které je možné narazit díky řádnému průzkumu, nebo opět sbírat nejrůznější kytky pro Huga.
V tomto směru je hra jen zase o něco lepší a přidává nové funkce, o kterých se opět nechci příliš zmiňovat, jelikož do hry přicházejí postupně a jsou do jisté míry zajímavým překvapením.
Dokonalé prostředí, grafické zpracování a neskutečná změna atmosféry
I když je hra více či méně koridorová neboli lineární, tak jsou všechny části zpracované dokonale. Ve městech je živo, trhy jsou plné lidí, rozhovorů, nebo volně pobíhajících zvířat. Vývojáři se zaměřili i na takové detaily, jako je zboží na prodejních stáncích. Třeba ovoce a zelenina, nebo nářadí, zbraně či maso vše je zpracované do posledního detailu. Opravdu každý kousek mrkve, jablka nebo různých částí masa jsou detailně vykreslené každé zvlášť, a ne jako hromada něčeho, co to jen připomíná.
Ono je celkově grafické zpracování této hry naprosto úchvatné. To se krásně prolíná, zpočátku kdy je nádherné slunečné počasí všude plno života a harmonie s tím, kdy je všechno temné, lidi se navzájem vraždí a do toho všude pobíhá miliarda krys.
V těch prosluněných okamžicích jsem se kolikrát jen kochal prostředím a schválně se procházel vycházkovou chůzí a nemohl se nabažit všech detailů. V těch temných scenériích to zase krásně ladí s depresivní a temnou atmosférou.
Je úctyhodné, že když se vracíme do nějakého již navštíveného prostředí, jakým je třeba městský trh z prvního města, tak si vývojáři vůbec neušetřili práci. Při první návštěvě bylo vše prosluněné s všudypřítomnými odrazy světla, které jsou také zpracovány naprosto dokonale. V pozdější hodině je potřeba jen přeběhnout přes trh, ale vývojáři si dali práci s tím, že změnili prostředí k nepoznání. Jelikož přišel silný déšť, který změnil každý aspekt scény.
Nejen ve smyslu, že by byly stánky zavřené a všude bylo méně lidí. Obyvatelé se utíkaly schovávat, ale pod střechami se lidé bavili dále, jen strážci pořádku museli zůstat na svých místech. Déšť proměnil i prostředí. Po ulicích stékaly potoky dešťové vody, z rohu střech stékaly čůrky a dešťová voda se odrážela i od kamenného povrchu, který se přirozeně leskl.
Po čase přestalo pršet, ale následky po dešti zůstávaly, tedy v podobě kaluží a tekoucí zbytkové vody ze střech. Při návštěvě řeznické čtvrti, se zase dešťová voda na místech míchala s čerstvou krví. Poté se ulice proměnily do ponuré atmosféry, kdy strážci zákona braní lidem v průchodech do uzavřených čtvrtí a z celého města je cítit strach, napětí a nejistota.
Vývojáři zde nejen naprosto dokonale zvládli grafické zpracování společně se změnou prostředí a samotným designem, ale dokázali i navázat atmosféru dle potřeby, která opravdu dýchá na samotné hráče. Tyto změny počasí i atmosféry probíhají v řádech několika minut a pokud by tyto změny nenastaly, tak by těmito místy hráč jen rychle proběhl bez povšimnutí.
Hra obsahuje i fotografický režim, ten sice nenabízí tolik možností a filtrů jako hry od Sony, ale vzhledem k nádhernému prostředí, zpracovaným detailům a vymodelovaným postavám to ani není potřeba. I tak si fanoušci focení udělají nádhernou sbírku.
Haptika, která za to stojí
O haptické odezvě bych mohl mluvit opět hodně dlouho, jelikož zde se vývojáři z Asobo hodně vyřádili, a to je veliká výhoda pro hráče na PS5 i když u Xboxu bude hra v gamepassu. Začnu s takovým detailem jako je pohyb v menu, kdy se z ovladače ozývá jemné cvakaní, a to cvakání cítíme i lehce v rukách.
Dokonce je i v ukázkách haptika přítomna. Třeba když v jedné scéně letí fénix, tak se z reproduktoru na ovladači line zvuk větru a pomocí vibrací je cítit každé mávnutí křídly. Při přiblížení ke krysám začne ovladač jemně, a přitom zběsile kopat do rukou. Když prší, tak jsou cítit dopadající kapky deště podobně jako ve hře Returnal. Při sprintu cítíme zase tlukot srdce pomocí vibrací.
To je jen výběr několika různých příkladů, jak si vývojáři poradili s haptickou odezvou. Nesmím zapomenout na adaptivní triggery, které jsou cítit hlavně při střelbě, ale o tom se už raději rozepisovat nebudu. Takhle dokonale vymazlené funkce ovladače Dualsense nemají ani některé studia přímo od Sony a za to vývojářům smekám, protože to skvěle umocňuje již tak skvělý zážitek.
Verdikt
Je opravdu těžké uvěřit, že tuhle hru dělalo relativně malé studio. Už první díl byl neskutečnou hrou, která dokázala utkvět v hlavě na hodně dlouho. Vývojáři dokázali posunout laťku opět o něco výše hlavně díky více možnostem. Nádherné audiovizuální zpracování, opět poutavý příběh, zábavná hratelnost, skvělá haptická odezva a české titulky to vše spojuje hru do skvostného balíčku a opravdu k této hře nemám žádnou výtku.
Možná pro rýpaly by se dalo použít, že hra nemá možnost nastavení obrazu u konzolí mezi výkonem a grafikou, takže na 60 FPS můžeme zapomenout, ale to se dá odpustit a nějak mi to u téhle hry nevadilo. Vzhledem ke spoustě odkladům jsem se bál, že výborných her tolik letos nebude, ale naštěstí boj o nejlepší hru letošního roku bude opět našlapaný a nejvíce skloňovaná hra Elden Ring by se měla začít obávat, a to nás ještě čeká třeba nové God of War: Ragnarok, The Callisto Protocol, Gotham Knights, nebo i Call of Duty: Modern Warfare II.
A Plague Tale: Requiem
Klady
- Parádní příběh a uvěřitelné postavy
- Vylepšená a zábavná hratelnost
- Nádherné grafické a audio zpracování do posledního detailu
- Haptická odezva na PS5 a česká lokalizace v podobě titulků
Zápory
- Malé drobné mínus může být pouze za 30 FPS na konzolích
Komentujte