Recenze Aliens Dark Descent – Vetřelec v taktické podobě
Foto: Focus Home
Vetřelec byl devízou minulého století, a i když poslední filmy s tímto emzákem zrovna nenabízí to nejlepší, tak se stejně jedná o legendární značku. Na poli videoher to je jak na houpačce, ale herní adaptace jsou na tom o malinko lépe.
Po propadáku Aliens: Colonial Marines, který byl i dlouho ve vývoji se na trh dostala asi dosavadní nejlepší herní adaptace, a to hra Alien: Isolation. Hra si vedla skvěle jak u kritiků, tak i hráčů, jelikož nabídla úplně jiný pohled na Vetřelce, než jakákoliv jiná hra a prostě to všechno fungovalo na jedničku.
Poslední hrou z tohoto universa byla týmová akce Aliens: Fireteam Elite, která byla v hodnocení lehce nadprůměrem, ale v očích hráčů doznala značného úspěchu. Nicméně využívání této značky dále probíhá a na trh se nyní dostal zcela odlišný titul s názvem Aliens Dark Descent.
Taktická akce plná napětí
Hra je dost přirovnávaná ke hře XCOM, ale rozhodně se nejedná o XCOM ve Vetřelecké podobě. Aliens Dark Descent sice také kombinuje jakousi správu základny a taktickou akci v podobě vysílání malých týmů mariňáků do akce a boje s přesilou. Tím, ale veškerá podobnost končí, jelikož samotná hratelnost misí je značně odlišná.
I úvodní prolog do hry, který je velmi dlouhý je v části také jiný než celý zbytek hry. Hráči se ujmou vysoce postavené důstojnice Maeko Hayes v době, kdy na palubě vesmírné lodi unikli Vetřelci. Ti zde pomalu vraždí všechny členy posádky a než Hayes přijde na to o co tady jde, tak má na zádech jednoho z nich.
Vyzbrojena jen pistolí toho moc nezmůže, a tak je potřeba se plížit využívat krytí a přelstít tohoto emzáka, dokud se na scéně neobjeví koloniální mariňáci. To se pak do akce dostanou pořádné zbraně, ale ani přes lepší výzbroj a výcvik se nebude jednat o lehký boj.
Po pár dalších událostech se důstojnici Hayes a partě mariňáků podaří dostat na polo zničenou loď Otago odkud se budou řídit všechny následující kroky. Loď dostala pěkně zabrat, ale stále má relativně funkční můstek, ošetřovnu, laboratoř, výrobnu zbraní a střeliv.
Domove, sladký domove
USS Otago se stane domovem a útočištěm. Zde to po úvodu bude vždy začínat. V laboratořích je potřeba zkoumat, jak efektivně bojovat proti xenomorfům, u techniků za těžce získané suroviny vyrábět nové zbraně a podpůrné předměty. V ošetřovně můžete dát potřebnému mariňákovi péči na víc, aby se rychleji vrátil do akce.
No a na velitelském můstku se rozhoduje do jakých lokací se vyšle skupina mariňáků a odehrává se zde většina příběhových dialogů. Správa základny v tomto případě lodi, není nikterak detailní a třeba výzkum není tak rozvětvený jako v XCOMech, ale je to příjemný doplněk a starost, kam investovat těžko získané suroviny.
V tomto směru rozhodně hra mohla nabídnou více, ale její hlavní devízou je samotná taktická akce. Ale ještě, než k ní dojde, tak je nejprve potřeba si zvolit do jaké lokace vyšleme tým na základě hlavního příběhu, vedlejších činností, nebo jen kvůli zisku surovina a vynechaných datových záznamů.
Následně si vybereme čtveřici mariňáků, kteří půjdou do akce. Změnit lze kromě vybavení, také jejich vzhled od lidských rysů po tónování oblečení. Jednotlivé mapy jsou velmi obsáhlé a nelze je ani projít na jeden výsadek.
Střílení je stresující
Samotné střety s Vetřelcem nejsou nic snadného. Souboje probíhají v reálném čase s možností jen velkého zpomalení a využití taktických akci. Jinak vojáci pálí po nepřátelích automaticky jak jsou na dostřel a vědí o nás. V taktickém zpomalení můžeme za velitelské body využít nějakou pomoc jako je podpůrná palba na určité místo, výstřel z brokovnice, vypálení z granátometu, nebo třeba z plamenometu.
Při delších střetech velitelské body rychle vyplácáme a pak se musíme spolehnout na základní vybavení mariňáků. Po střetu se body zase postupně doplňují, takže v misi je možné tyto různé akce provádět velmi často.
Dost často je ale potřeba se soubojům vyhnout úplně, jelikož když o vás Alieni vědí, tak spustí většinou poplach a seběhnou se kamarádi z širokého okolí a čím více o vás vědí, tím jich je více a jsou agresivnější. Pak může dojít i na útok pořádné hordy, což není pak příliš snadné vyváznout se zdravou kůží.
K tomu každý střet není jen riziko pro fyzické zdravý vojáka, ale i jeho psychické. Každý střet přidává stres a po naplnění nějaké určité hranice získá voják negativní vlastnost či nějaký postih, ale takhle se to postupně nabaluje až je potřeba tým stáhnout třeba i uprostřed mise a raději na dodělání poslat jiný tým.
Stačí se dostat únikovému vozidlu a odjet a následně na lodi přeskočit na další den a pak je možné opět vyslat tým. Akorát nelze zůstat u jedné lokace a mise několik dní, jelikož úroveň zamoření planety roste a po několika dnech roste i nebezpečí na planetě a hra se stává těžší a těžší. Ne že by od samotného začátku nebyla slušnou výzvou.
Záchranná mise
Jak jsem již zmínil, tak mapy jsou velmi rozsáhlé a nabízejí několik úrovní prostoru. Třeba v první lokaci je možné se v první úrovni mapy přesouvat i vozidlem na určité body. Bojové vozidlo lze použít i pro boj, jelikož má velmi silná děla a pokud vás pronásleduje skupinka Vetřelců a jste poblíž vozidla je dobré ho využít a nalákat Vetřelce k němu. Vozidlo lze přesouvat s vojáky, ale i bez nich, také do něho lze přinášet přeživší, a právě opouštět misi úplně.
Ale zpět k úrovni v první části lze právě využívat vozidlo a prozkoumávat jednotlivé budovy, ale pak je možné vyjet do druhého patra, kde je to čistě na týmu a nemohou se spolehnout na případnou pomoc vozidla a jediná cesta ven je opět výtah. To samé platí o důlní úrovni, která je jen obtížnější na překonání.
K vysoké obtížnosti nahrává i fakt, že hra nelze jen tak uložit, ale hra se ukládá automaticky po splnění dílčích misí. Takže v případě smrti vás vrátí pěkný kus zpátky, pokud tedy hrajete za důležitou postavu jinak klidně můžete přijít o celý tým.
Co mě překvapilo, jak i přes pomalou hratelnost, jelikož se snažíte schovávat před Vetřelci a vyhýbat se střetům, snižovat stres zabezpečením místnosti u hry rychle plynul čas. Párkrát se mi stalo to známé ještě jeden výsadek a jdu spát, ale ten jeden výsadek jsem hrát skoro tři hodiny.
Verdikt
Aliens Dark Descent je překvapivě velmi dobrou hrou. Nabízí zcela jiný způsob taktického hraní, který sice asi nezaujme každého, ale nabízí něco odlišného a vcelku zábavného. A i když jsem moc nevěřil kombinaci taktické strategie a Vetřelce, tak to prostě funguje na výbornou. Škoda jen hloupé AI, která u Vetřelců vůbec nevadí, ale u dalších soupeřů trošku ano. Pak technických chyb, jako když jsem se snažil před příchodem hordy nepřátel zabezpečit místnost a v půlce ke mně přiběhl Alien a sekl se ve dveřích se kterými pak nešlo nic nedělat. Byla to jediná úniková cesta, takže musel přijít na řadu nahrání předchozí pozice, což byl slušný kus zpátky.
Také správa základny mohla být větší. Nicméně jinak se jedná o příjemné překvapení, které sice nebude atakovat příčky hry roku, ale fanoušci vetřelce si rozhodně přijdou na své, a to samé hráči, kteří mají rádi obtížné taktické strategie, kterých také moc není.
Aliens Dark Descent
Klady
- Hezké audiovizuální zpracování
- Taktické souboje
- Slušná výzva
- Atmosféra a pestrost misí
Zápory
- Technické nedostatky
- Hloupá umělá inteligence
- Správa lodi by mohla nabídnout více
Komentujte