Recenze Assassins Creed Valhalla: Dawn of Ragnarök – rozpoutejte peklo
Foto: Ubisoft
Herní sérii Assassin’s Creed není potřeba snad žádnému hráči nikterak představovat. Na svém kontě má slušnou sbírku dílů a jak je z posledních let trendem, tak vydáním hry její podpora nekončí. Vývojáři i několik let vydávají dodatečné obsahy, DLC a různá rozšíření. Hlavně to platí u posledních tří dílů, které opustili tradiční způsob hraní v sérii a více se přesunuli k žánru RPG.
To samé platí i pro historickou přesnost, kterou jsme si u této série oblíbili. Vývojáři z Ubisoftu tuto hranici posouvají čím dál tím více a prvky fantasy se začínají množit. To může fanoušky rozdělit do dvou táborů. AC: Origins byl svěžím větrem, takže větší dávku fantasy prvků jsem příliš neřešil v AC: Odyssey zase převážila láska v řecké mytologii. U AC: Valhalla už toho může být trošku moc.
Naštěstí severská mytologie v původní hře zasahuje minimálně, a ještě v rozumným měřítku. Ve větší formě se tyto fantasy prvky objevily až vydáním většího rozšíření Dawn of Ragnarök. Jelikož se hlavní hrdina dostane do světa plného mytologie, v jakém si snovém stavu a nezasahuje do hlavní dějové linky, tak ani v tomto měřítku mi to osobně nevadilo. Celé rozšíření jsem bral jako příjemným zpestřením, i když jsem měl pocit, že sami vývojáři se drželi zkrátka a nepustili uzdu fantazii úplně.
Cesta do světa trpaslíků Svartalfheimu
Rozšíření Dawn of Ragnarök je dosud největším rozšířením a možná by svojí porcí zvládl být vydán jako samostatné rozšíření. Nicméně touto cestou vydavatel nešel a ke hraní je potřeba původní hru a v rámci hraní se dostanete do nového světa. Celý příběh se odehrává mimo realitu hlavní dějové linky a dosud vydaných rozšíření. I když stále budeme hrát za svoji postavu, tak přesto nás ostatní budou vidět jako Havi, tedy v případě ostatních bohů. Jinak se Eivor převtělil do samotného Ódina a k tomu se pojí i nadpřirozené schopnosti.
Jak jsem již zmínil, tak hra se odehrává ve světě trpaslíků Svartalfheimu, jenž je okupován Surtrem, pánem Muspelheimu. Což je počátkem Ragnaroku neboli konce světa, to samozřejmě nemůžeme dopustit. Do toho tu máme uneseného syna Ódina Baldra a ještě je potřeba odkrýt a najít Elfské tajemství, které pomůže k odvrácení Ragnaroku.
Příběhová část je plná zvratů a zajímavostí, zde bychom přídavku nemohli nic vytknout. Stejně tak nemohu nic vytknout novému prostředí, které je opět zpracováno na výbornou. Prostředí je opravdu různorodé a průzkum zlatých hor, trpasličích měst, lesů, pohoří jsem si opět náramně užil, a i přes opět neskutečné množství sběratelských předmětů a běhání pro nepotřebné věci, to díky prostředí nebylo nikterak otřesné.
S novým prostředím samozřejmě přicházejí i nový nepřátelé. Jenže nepřátelé jsou spíše jen přeskinované ty stávající. Nepřátelé z řad muspelů a jotunů vyházejí z lidských protivníků z původní hry a nepřináší žádnou novou výzvu či změnu taktiky boje. Jiné to je při soubojích s bossy, z kterých je možné extrahovat nové božské síly. Tyto souboje jsou již příjemným zpestřením, u kterých se trošku taktiky využívat již hodí.
Božská síla na uzdě
Naše hlavní postava jako převtělený bůh by měla dokázat zvládat více než je jen mistrovské využívání zbraní, ale zde je to hodně utažené. Když už se vývojáři vydali cestou mytologického rozšíření, tak jsem doufal, že jako bůh bude postava oplývat zajímavými schopnostmi a utkávat se s pořádnými nepřáteli. Nicméně schopnosti jsou omezené na chrániče ruky, do kterých je možné extrahovat až pět schopností a většina z nich nejsou žádné hity.
Proměna ve velkého Havrana patří asi k tomu nejlepšímu, teleportace pomocí luku je také fajn, ale schopnosti, díky kterým dokážeme procházet lávou, nebo se infiltrovat mezi nepřátele, a to klidně i okamžitě v době kdy s nimi bojujeme mi osobně přijde dosti málo. Zde jsem prostě očekával o hodně více, a i když žádná schopnost není úplně špatná a k ničemu až na tu jednu velkou chybu, tak vývojáři mohli zpracovat alespoň pár dalších. Plus přidat i na nových nepřátelích a větší výzvě.
Obtížnost se samozřejmě také ovlivňuje podle dosavadní úrovně hráče, jestli jste prošli každý kout původní hry, dohráli všechny rozšíření a plnili i sezónní úkoly a události, tak vaše úroveň může být již dost vysoká. V tomto případě přídavek nenabídne takovou výzvu, což nemusí vadit, jelikož síla přídavku tkví převážně v příběhu a prostředí.
Na druhou stranu, pokud jste ještě AC: Valhalla nehráli, tak vám nic nebrání se rovnou pustit do Dawn of Ragnarök a vaše postava rovnou začne s potřebnou úrovní dovedností. Což je fajn pokud se těšíte převážně na mytologické rozšíření, jelikož herní doba základní hry a dosud vydaných rozšíření se může klidně dostat i k hranici 200 hodin, což už je úctyhodné číslo.
Verdikt
Assassins Creed Valhalla: Dawn of Ragnarök je také velmi povedené rozšíření, stejně jako ty předchozí. Někoho se sice již může přejídat, někomu zase moc nevonět přílišný odklon od historie a přílišná dávka fantasy, ale po delší době jsem se k AC: Valhalla vrátil a zase se pár desítek hodin bavil a objevoval nový zajímavý svět. Škoda jen, že rozšíření nepřináší mnoho změn. Všechny nepřátelé jsou v základu stejní a schopnosti boha jsou dosti omezené, což je rozhodně zklamání.
Assassins Creed Valhalla: Dawn of Ragnarök
Klady
- Nový svět k prozkoumávání
- Příběhová stránka rozšíření
- Nové možnosti a zbraně
Zápory
- Málo nových schopností a nepřátel
- Není zas tak inovativní
Komentujte