Recenze Avatar: Frontiers of Pandora – cesta mladého Na’vi a záchrana Pandory

Máme tu poslední velkou hru letošního roku a zrovna se jedná o velmi očekávaný a také odložený titul od Ubisoftu. Měsíc Pandora je opět v nebezpečí a nebešťané si ani po prvním neúspěchu nedají říct. Pokud chtějí Na’vi opět odrazit útok, je potřeba spojit kmeny a vyhnat RDA.

Avatar: Frontiers of Pandora byl pro mě velmi očekávaný titul i přes všechny předpovědi, že se bude jednat o přeskinovaný FarCry. Ano hra využívá pohled první osoby a nějaké fungující mechanizmy, ale rozhodně o této hře nelze mluvit jako o kopírce populární FarCry, nebo jen další open-world hru od Ubisoftu.

Režisér James Cameron, který stojí za trháky jako je Titanic, Terminátor, nebo Vetřelci vytvořil nádherný svět s detailním promýšlením ve svém fenoménu z roku 2009. Tímto trhákem se stal film Avatar, který se před časem dočkal svého dlouho očekávaného druhého dílu. Ten opět trhal návštěvnosti kinosálů a čekání se vyplatilo.

James Casmron vytvořil unikátní svět, který si říkal o videoherní zpracování. První hrou z tohoto světa byl Avatar: The Game, ten byl klasickou doprovodnou hrou pro první film, jenž se držel striktně filmových událostí, za touto hrou také stále studio Ubisoft a nejednalo se o úplně špatnou hru.

Tentokrát je hra zasazena mimo filmovou předlohu, a tak měli vývojáři volnější ruku. Za Avatar: Frontiers of Pandora stojí studio Massive Entertainment, které stojí za skvělými hrami jako je série The Division, nebo geniální strategií World in Conflict.

Hru jsme recenzovali v konzolové verzi, proto jsme neměli dřívější přístup a řada fanoušku již hoduje svojí poutí na Pandoře a možná stejně jako mi už má dohráno. U hráčů hra slaví úspěch, ale v prvních recenzích si tak dobře nevedla. Tak kde pak je pravda?

Na’vi ze ztraceného kmene

Příběh je zasažený do období druhého filmu, ale vše se odehrává v jiné části měsíce Pandora. Ted kromě úvodních několika minut, kdy se hráči chopí dětského Na’vi, který byl unesen ze svého kmene společně s dalšími dětmi a korporace RDA se je snaží převychovat pro svoje účely, tato sekvence trvá opravdu jen několik minut.

Jelikož je RDA donucena z měsíce odejít a chce po sobě zamést i stopy převýchovy, ale jedna z Avatarů děti dá do stázového spánku a ty se probudí až v době kdy se RDA opět na Pandoru vrátí, aby jí opět převzala silou. Tím začne útěk z tohoto zařízení a připojení k odboji ve kterém jsou jak Na’vi, tak i lidé, kteří chtějí s touto rasou žít v míru.

Nicméně odboj nemá proti síle RDA sebemenší šanci, pokud se nepodaří spojit s dalšími kmeny. Bohužel od příběhu jsem očekával mnohem víc a je to asi jediná stránka hry, která mě opravdu zklamala, jelikož svět nabízí obrovské možnosti, ale příběhu chybí pořádný náboj. On i celkový úvod a prvních pár hodin je vcelku nudných, ale hra se postupně rozjede i když příběh moc ne, tak prozkoumávání nádherného světa vše plně vynahradí.

Fanoušci Avatara budou v sedmém nebi, jelikož se vývojářům podařilo zpracovat nádherný a fungující svět jak z filmového plátna. Veškerý ekosystém je dokonalý a je radost prozkoumávat každou část, jen kdyby ta náplň byla trošku lepší.

Nádherný svět Pandory

Ze začátku se po světě pohybujeme jen po svých, než získáme svého Ikrana, díky kterému je pak pohled na celkový svět ještě hezčí. Vývojáři nechávají hráče prozkoumávat celý připravený svět a vůbec nikoho nevedou za ručičku.

Dokonce ve hře nejsou žádné věže, nebo místa, kterými bychom odhalovali části mapy. Hráči si na vše musí přijít sami. Hra neukazuje ani dostupné vedlejší úkoly a když hráči nebudou prozkoumávat, tak na spoustu věcí nemusí ani přijít. Dokonce lze kompletně vypnout navigaci k úkolům a řídit se jen dle informací.

Ale i při zapnuté navigaci to neznamená úplné vedení, jelikož nemáme žádnou minimapu ani signalizaci kam přesně jít. K zjištění, kam se vydat je potřeba otevřít mapu, nebo přes instinktivní pohled následovat zvýrazněný bod.

V tomto směru je potřeba prozkoumávat svět i kvůli materiálům na výrobu lepších zbraní, podpůrných předmětů, nebo třeba jídla. Ano, je zde potřeba i normálně jíst nejen k léčení, ale i k doplňování energie, která naší fyzickou aktivitou klesá.

Každá surovina má i svoji kvalitu a nějaké podmínky, jak jí sklízet a za jakých situací. Některé suroviny je pro lepší kvalitu potřeba sbírat za deště jiné v suchu, některé za dne jiné zase v noci. K tomu je potřeba ji trhat ve správném směru, na který je potřeba si také přijít, jelikož hra vede hráče v tomto směru jen v úvodu hry.

Hodně omezený je i inventář a proto, když chceme něco vyrobit či uvařit, tak nelze mít stále obří zásobu všech surovin, ale je potřeba se zaměřovat cíleně na potřebné suroviny. Až tři suroviny si můžeme přidat do seznamu a při průzkumu se nám zvýrazňují jinou barvou při instinktivním pohledu.

Souboj na vedlejší koleji

Zatímco jsem si užíval pohyb a průzkum světa, tak u souboje to tak slavné nebylo. Ničení základen nebešťanů nepřinášelo takový pocit uspokojení, jako nacházení nových míst. I když jsou k dispozici jak zbraně lidí, tak hlavně Na’vi, které mají převahu, tak i přes vcelku těžší obtížnost to nebylo úplně ono.

Souboje je potřeba spíše zvládat ve stealth režimu, tedy tichou a postupnou likvidací, jelikož náš hrdina moc kulek nesnese. Takže akční pasáže jsou spíše upozaděné a postupná likvidace po čase trošku nudí.

Moc tomu nepřidává ani rozmanitost nepřátel, která vychází z těch filmových, takže tu máme pěšáky s různými zbraněmi, pak pár obrněných mechů a ikonickou helikoptéru, a to je defacto všechno. Některé bojové zvraty dokázali vývojáři nádherně zpracovat, kdy se nádherný svět promění v pořádné bojiště, ale trošku my chyběli nějaké velké bojové vřavy mezi RDA a Na’vi.

Vzhledem k tomu, že bojové střety nejsou tak pompézní a obří, tak jsem hru hrál v režimu kvality, což se moc nestává, jelikož dávám spíše přednost režimu výkonu, ale takto nádherný svět si zasloužil spíše kvalitu, jelikož je rozdíl opravdu znatelný. Opravdu bych doporučil automaticky neskákat na režim výkonu. Zde my omezení na 30 FPS vůbec nevadilo a připravit se o tu podívanou při průzkumu spíše hru sráží a pak bych se nedivil hrošímu hodnocení.

Verdikt

Avatar: Frontiers of Pandora rozhodně potěší všechny fanoušky světa Avatara a věřím, že ty odpustí hře i slabší příběh a nezáživné souboje. Jelikož i když jsem to opakoval už několikrát, tak takhle zpracovaný svět je sám o sobě mistrovským dílem. Přes všechny chyby jsem si těch několik desítek hodin na Pandoře nesmírně užil a rád bych se na Pandoru vrátil v nějakém pokračování, jen s nějakým lepším příběhem a epickými momenty, které zde chyběly.

Avatar: Frontiers of Pandora

8.2

Hodnocení

8.2/10

Klady

• Nádherně zpracovaný svět
• Způsob získávání materiálu a crafing
• Grafické zpracování

Zápory

• Slabší příběh
• Souboje časem nudí

Matěj Pejsar