Recenze Banishers: Ghosts of New Eden – příběh, láska a duchové

Herní žně se pomalu roztáčí, a i když většinu pozornosti si získávají jiné hry, tak díru do světa dost často udělají více i nenápadné tituly, které si do svého vydání hlasitě neříkají o velkou pozornost. Přitom si jí zaslouží více než kde, jaký větší titul. Jedním z takových her je právě Banishers: Ghosts of New Eden.

Osobně jsem si hry všímal a sledoval jí hned od svého oznámení, o čemž svědčí i několik novinek u nás na webu. O hře jsme nejednou psali a jsem rád, že hra naplnila veškerá má očekávání. I když se nejedná o žádné veledílo, které bychom si pamatovali desetiletí, ale po určitých zklamání z velkých her se rozhodně jedná o příjemné překvapení.

Za hrou stojí francouzské studio Don’t Nod, které můžete znát díky hrám jako byl originální titul Remember Me, velmi úspěšný Life Is Strange, nebo neméně dobrý Vampyr. Už z těchto her je jasné, že studio rádo mění jak žánry, tak se nebojí do herního průmyslu přinést něco originálního a neotřelého. Další signifikací je veliké zaměření na příběh, a to platí i pro Banishers.

Pořádná duchařina

Banishers: Ghosts of New Eden sice spadá do kategorie akční RPG, ale jeho hlavní premisa je opravdu hlavně o příběhu, vyšetřování, hromady textů a rozhovorů. S tím je spjato i nemalé rozhodování a rozličné konce, které se utvářejí dle voleb hráčů, což je něco, co je pro hry od tohoto studia také typické.

U příběhových her asi velkou část hráčů zajímá, zda hra obsahuje českou lokalizaci v podobě titulků, a i když je společnost Playman/Comgad jako český distributoři asi nejaktivnější, tak zde se češtinu do hry nepodařilo protlačit a zařídit překlad. Což je sice velká škoda, ale vzhledem k rozsahu textů a zájmu hráčů dlouho před vydáním je to pochopitelné.

Hlavní příběh vypráví o osudu dvou hlavních postav Reda a Antey, což jsou milenci a zároveň lovci duchů. Společně se vydávají do města New Eden, na které padla podivná kletba. Mrtví nezůstávají mrtví na blízké se nabalují duchové a působí nemalé obtíže všem živým.

Hned na začátku vyšetřování a po vypátrání prvního trable je Antea nakonec smrtelně zraněna a stává se tím, co se zavázali vyhánět z lidského světa. Z Antey se stává duch, který má stále v sobě lásku k Redovi a dobro v srdci. Nicméně nyní se oba musí ještě více snažit, aby odhalili, co prokletí způsobuje a jak obelstít smrt, aby o sebe milenci nepřišli, tím že prokletí zaženou a všechny duchy vypudí.

Tím se naše hlavní postava dostává do křížku, jelikož musí zjistit, co se v New Eden děje, aby všichni obyvatelé mohli opět v klidu spát, ale zároveň najít cestu, jak nepřijít o svojí milou, kdyby se mu podařilo zlo pokořit a prokletí zahnat.

Láska a emoce

Na první pohled nemusí zápletka se zdát až tak zajímavá, ale vývojáři umí vše vyladit do posledního detailu, napsat každou postavu tak, že jí věříme každé slovo a každou repliku. Dokáži u hráčů vyvolat to napětí a naléhavost tohoto úkolu. I když nejste romantické duše, tak na vás dokáží vdechnout to vzájemné propojení a náklonost obou postav.

Do toho dokázali ve hře navodit tu správnou atmosféru, a to nejen díky vcelku pěknému grafickému zpracování, ale všemi vedlejšími postavami jejich osobními příběhy, které může hráč také rozkrývat a zjistit jejich tajemství, strachy, tužby, přání či neřesti.

Ještě k tomu je jen jediná cesta, jak zachránit svojí milovanou, a to je obětovat dostatek lidí a v tom tkví otázka, jestli život jedné milované osoby stojí za utrpení a život desítek dalších. Každé rozhodnutí není černé nebo bílé. U některých rozhodnutí se následky můžeme dozvědět hned, ale některá se promítnou až na samotném konci.

V rámci recenze nebylo v mých silách, abych stihl více průchodů hrou, tak abych otestoval sílu rozhodnutí, jelikož jsem se ke hře dostal jen nepatrnou chvilku před samotným vydáním a doručit naší recenzi několik týdnů po vydání už není tak žádoucí.

Vše není jen o příběhu

Jak jsem zmínil na začátku, tak se jedná o akční RPG, takže vše není jen o rozhovorech, příběhu, rozhodování a prozkoumávání, ale nedílnou součástí je také boj a RPG prvky. Co se týče soubojového systému, tak se nejedná o nic tak excelentního jako u příběhu a atmosféry, ale rozhodně neurazí hlavně i díky libovolnému střídaní mezi postavami, kdy každá využívá jiné možnosti a schopnosti.

Připínat mezi oběma charaktery lze i mimo boj, ale Red sází na lehký, těžký útok, úhyb či výkryt a občas to obzvláštní nějakým výstřelem ze své pušky či jinou schopností. Antea má zase k dispozici svoje nadpřirozené schopnosti, ale také se většinu času zaměřují na souboj na blízko.

Její energie není nevyčerpatelné, ale jako duch nemůže umřít, zatímco Red je stále smrtelníkem a musí spoléhat na svůj meč a louč. Celkově je souboj trošku těžkopádný a není třeba tak dobrý jako v Zaklínači či jiném hutném RPG, ale vzhledem k jeho četnosti a proložení rozhovory, hádanky a průzkumem světa se jen tak neomrzí a nenudí. Ale pokud je pro vás souboj na prvním místě, tak bych na Banishers rozhodně nesázel.

Svět plný tajemna

Nesmíme zapomenout i na RPG prvky, kromě získávání a odemykání nejrůznějších schopností, jak aktivních, a tak pasivních je potřeba se starat o svoji výstroj a postupně jí zlepšovat. K tomu slouží i velký počet nejrůznějšího materiálu, který lze nasbírat na svých toulkách v polootevřeném světě.

I když nás hra vede lineárně hlavním příběhem, tak téměř neustále můžeme sejít z cesty a prohledávat zdejší rozmanité prostředí a hledat vedlejší mise, suroviny, zápisníky či truhly. Díky tábořištím je možné i po mapě rychle cestovat, a tak lze se vracet na již navštívená místa, a ještě doprozkoumávat vše, co jsme vynechali.

I když svět nepřekypuje svojí rozlohou, tak je zaplněn tak akorát, abychom hodiny nesbírali nepotřebné věci, nebo se neplahočili pustou krajinou. Navštívíme i další osady, prozkoumáme nejrůznější pláže, lesy, doly, skály, nejrůznější pevnosti a doupata nadpřirozených bytostí. Jak živý Red, tak Antea mají svůj vlastní pohled na svět, přeci jen pro živého člověka vše vypadá jinak než toho na půlmrtvého.

I když jsem hru dosud více či méně chválil, tak vše není zalité temnou mlhou dokonalosti. Kromě slabšího soubojového systému má hra i opakující se nepřátelé, nebo některé textury, jako jsou například truhly a zde lze vidět menší rozpočet a menší velikost studia. Také ozvučení nepatří k tomu nejlepšímu, což je rozhodně škoda, jelikož by to podtrhlo jinak výbornou atmosféru hry. Také jsou zde častější propady snímků při větší akci, ale není to zas tak tragické.

Verdikt

Vývojáři z Don’t Nod opět dokázali světu přinést skvělou hru s hutným příběhem, chytlavými postavami, relativně zábavnou hratelností a parádní atmosférou. I přes všechny chyby věřím, že si hru užije každý fanoušek akčních příběhových RPG, jelikož v tom podstatném hra vyniká a zde se rozhodně hráči nemusí obávat žádného zklamání a spíše naopak jen příjemného překvapení.

Banishers: Ghosts of New Eden

8.5

Hodnocení

8.5/10

Klady

• Výborný příběh s uvěřitelnými postavami
• Důležitost hráčských voleb
• Hutná atmosféra
• Parádně zpracovaný svět

Zápory

• Soubojový systém nenadchne
• Málo druhů nepřátel

Matěj Pejsar