Black: The Fall – recenze

Málokterý žánr zaznamenal v posledních letech takový vývoj jako cinematické hádankové plošinovky. Tituly jako Limbo, Light Nightmares nebo Inside se profilovaly jako inteligentní zábava, kterou si mezi sebou poučenější hráči doporučovali jako černé koně. Tyto kousky udělaly značný úkrok stranou od klasických základů žánru Jump&Run, ze kterého vycházejí a kladou na hráče nároky na šikovnost a inteligenci, často v pochmurných světech plných nebezpečí, jež inscenují ve filmovém stylu. V zásadě jde o skvělý způsob vyjádření nezávislých herních tvůrců z celého světa bez prostředků obřích vydavatelských domů.

Zoufalství a beznaděj

Co tyhle hry ztrácí na velkoleposti, dohánějí mimo jiné příběhem. Na této frontě srdnatě bojuje také novinka Black: The Fall, kde se coby inženýr pokusíte uprchnout z komunistického totalitního státu.

Black: The Fall obsahuje bezpočet odkazů na dobu před 1989, kdy Rumunsko trpělo pod kuratelou režimu diktátora Nikolae Ceausecua. Naštěstí se autoři vyvarovali pouhého převyprávění historických událostí a dějiny umně kombinují s prvky science fiction, přesto výsledek zhusta připomíná snahu o vyrovnání se s náročnou minulostí. Ceausecu nechal zubožit vlastní obyvatelstvo a Rumunsko dohnal až do platební neschopnosti.

Hra vás nechá pocítit zoufalství a beznaděj, když vám ukáže například zpustošené čtvrti, ve kterých slabým lidem vymývá mozky propagandistická televize. Proti nim stojí obří fabriky s moderními technologiemi vyrábějící zboží výlučně exportované do zahraničí. Na obou příkladech je poznat realita pozdního Ceausecova režimu.

Některé scény mají potenciál hlubokého emocionálního zásahu. Například když navštívíte sál plný mrtvých těl v dřevěných rakvích. Tím autoři upozorňují na nesčetné oběti protestů proti režimu v Bukurešti a Temešváru, jejichž těla byla podobným způsobem uchována Institutu forenzní vědy.

Tato nelehká doba se vyznačovala mimo jiné potlačením individuality. Odpovídajícím způsobem proto hlavní postavy hry nenese žádné jméno a nedozvíte se nic z jejího předchozího života. Ve vůbec první scéně je inženýr pouze jedním z mnoha pracovníků, kteří makají ve fabrice. Každý z dělníků na hlavě nosí červeně svítící anténu sloužící k manipulaci s myšlenkami. Zprvu vlastně hrdina vůbec nevyčnívá z masy.

Když už trochu zmateně mačkám všechny možné klávesy ve snaze zmocnit se některé z postav, všimnu si jediné osoby, jejíž anténa svítí bílým světlem. Najednou se můžete pohybovat, už nejsme řízeni na dálku a můžeme utéct! V cestě ale stojí drony a bezpečnostní složky. Nezbývá než předstírat, že jsme stále poslušnou součástí systému.

Citlivý robopes

Na logickém základě postavené hádanky mají své jádro v klamání a manipulaci. Například je třeba oklamat kamery, a to tak, že dočasně převezmete místo jiných dělníků, dokud se nedostanete do mrtvého úhlu, kde se lze nepozorovaně pohybovat.

Velmi záhy najdete také svého druhu dálkové ovládání, kterým můžete ovlivňovat objekty a další osoby s anténami. Problém spočívá v tom, že vysílané infračervené záření mohou odhalit bezpečnostní kamery. Abyste se vyhnuli jejich dosahu a překonali další překážky, musíte paprsek vést přes refexní povrchy.

Brzy se k vám připojí nečekaný společník – robopes, kterého je možné rovněž ovládat na dálku. Neslouží pouze jako podesta, s jejíž pomocí se dostanete na vyšší plošiny, ale je také nezničitelný. Můžete mu tak poručit, aby skočil do motoru a tím ho zablokoval. Vyrovnat se však musíte s elektrickým vrčením a brbláním, kterým dává najevo svou nevoli.

Není to jediný případ, kdy vám dojde, že se v roli inženýra s ohledem na svůj primární cíl musíte chovat bez skrupulí. Necháváte za sebou kolegy s fabriky a mučíte robopsa, abyste si zajistili vlastní přežití. Čím déle vaše putování trvá, tím je pocit lítosti intenzivnější.

Trocha frustrace

Ať už se psem nebo bez psa, možná vás potěší sdělení, že prostředky ke splnění toho kterého úkolu se vždy nacházejí v bezprostřední blízkosti. Nečekají vás tedy opravdové oříšky, kdy byste se museli zamýšlet nad tím, co už jste prošli nebo si něco pamatovat do budoucna. Přesto může chvíli trvat než přijdete na řešení. Někoho to možná potěší, jiného méně, ale Black: The Fall vás nepovažuje za hlupáky a poskytuje pouze ty nejdůležitější nápovědy. V některých případech je bohužel na vině design úrovní – stane se, že osvětlení je v již tak potemnělých areálech nešikovně nastavené, kvůli čemuž přehlédnete důležitou plošinu.

Ještě více ale dokáží naštvat špatně nastavené kolizní body, které v pasážích vyžadujících šikovnost mnohokrát proklejete. Inženýr se při dlouhém skoku ne vždy chytí hrany, přestože na ní očividně dosáhl. Ještě štěstí, že nahrávání je tak rychlé a záchytné body jsou velkoryse rozmístěné, takže začnete jen o pár metrů zpět. Být tomu jinak, šly by body dolů razantněji. Takto naštěstí zůstává rytmus hry zachován, a to přesto, že budete umírat jako na běžícím pásu. Inženýr se nemůže bránit a jakákoliv kulka ho posílá k zemi.

Důležitou složkou tohoto subžánru je vizuální pojetí, které představuje nemalý díl výsledného (uměleckého) díla. Přestože autoři Black: The Fall používají úsporný grafický styl, kdy z velké míry rezignují na textury, daří se jim nebývale dobře vykreslovat atmosféru ponuré dystopie. Hra světla a stínů, promyšlená kompozice barev, oslňující panoramata zničených měst – to vše pomáhá vyprávět příběh čistě vizuálně, beze slov.

Hudba se drží zkrátka a na některých místech ustupuje zcela, aby nechala vyniknout industriálním zvukům. Skvěle použit je tlak ticha, kdy slyšíte pouze vítr nad opuštěným krajem nebo bzučení lampy. Pak je bezvýchodnost tohoto světa doslova hmatatelná.

Verdikt

Black: The Fall je až nečekaně působivou hrou, kterou sráží technické chyby, jež znemožňují vydat neomezené doporučení pro všechny hráče. Jinak je to ale kus, do kterého je radost zabřednout. Není to jen zábava, ale i pocit, zamyšlení, co z něj dělá zážitek, který si budete nějakou dobu pamatovat. Ostatně, pro fanoušky žánru je to povinnost.

Dostupné na: PC (Windows)

Black: The Fall

0

Klady

• Ponurá atmosféra
• Historická reflexe

Zápory

• Technické chyby

David Sillmen

Šéfredaktor internetového magazínu pro dospělé hráče Gamebro.cz. Dříve působil jako autor v mnoha tištěných i internetových médiích.