Recenze Brothers: A Tale of Two Sons Remake – příběh dvou bratrů v lepším vizuálu
V roce 2013 vyšla od téměř neznámého studia hra Brothers: A Tale of Two Sons, která se zaměřila na emotivní příběh dvou bratrů, kteří museli na svém putováním po nebezpečném a krásném světě výrazně spolupracovat. A jak už to často bývá, tak z nenápadného díla nenápadného studia se stal vcelku úspěšný hit.
Za tímto příběhem stojí autor Josef Fares se svým studiem Hazelight, kteří nedávno zaznamenali ještě větší úspěch s dalšími hrami soustředícími se na kooperaci dvou hráčů u jedné konzole. A to hrami jako je A Way Out, který nabídl útěk z vězení, kdy se v částech příběh odehrával společně pro oba hráče a občas si jel každý svoji linku.
Druhou hrou pak bylo ještě více úspěšné It Takes Two, které je do jisté míry podobné původnímu dílu Brothers: A Tale of Two Sons a na svém kontě má již desítku milionů prodaných kusů. Není divu, že se někdo chopil remaku původní hry, která nastartovala tohle studio k takovýmto kouskům.
Za tímto remakem stojí ale téměř neznámé studio Avantgarden Games a proto se mohli dostavit velké obavy, zda tohle studio dokáže této hře vdechnout nový život a přitom zachovat kvalitní atmosféru a pojetí originálního dílu. Naštěstí se to podařilo asi nejlépe jak mohlo.
Příběh dvou bratrů
Bratři již přišli o svoji matku a nyní jim ochořel i otec a hrozí jim, že se z nich stanou sirotci. Naštěstí i přes tyto chmury se objeví ždibek naděje. Místní stařešina se rozpomene na bájnou, životadárnou vodu, která by mohla zachránit jejich otce a tím započne malá výprava dvou chlapců.
Hra již v základu sázela na jedinečnou atmosféru a vyprávění příběhu, který není nikterak strhující, nebo nepřekypuje různými zvraty, ale přesto je naprostou kouzelný. Bratrům není rozumět ani slovo, a tak je potřeba pozorovat jejich mimiku a chování, a to dokresluje onen zážitek.
Vše podtrhuje pěkně vyobrazený svět na takovouto plošinovku, který je pestrý a uvěřitelný, i když se částečně opírá o severskou mytologii. Takže se nemůžete divit, že potkáte třeba trolla.
Jeden bez druhého
Jeden bez druhého nedají ani ránu, a i když hra byla původně koncipována, jako zážitek pro jednoho hráče, tak se nyní dá hrát i v kooperaci. Ono to šlo i před tím, ale ne tak, že by každý hráč ovládal jedním ovladačem daného bratra, ale museli se hráči dělit krkolomně o jeden ovladač.Jedna půlka ovladače ovládá jednoho bratra a ta druhá druhého.
Jednoduché ovládání v takovéto kombinaci nabídl neotřelí zážitek, který tady asi ještě nebyl. Takto bylo potřeba překonávat nejrůznější překážky, přenášet společně věci, nebo řešit jednoduší hádanky. Jediné, co některým hráčům může vadit je herní doba, která se maximálně vyšplhá ke čtyřem hodinám, což není přiliž.
Ale neděláme recenzi na originální hru, která je už venku pěknou řádku let, ale na remake, který vyšel nedávno. Ačkoliv se může zdát, že vývojáři toho do hry zas tak moc nepřidali, tak je to vlastně asi dobře. Přidání nějakých nových možností či prodloužení herní doby by mohlo zničit ten kouzelný pocit, který hra nabízí.
Ke hře raději přistoupili z respektem předělali ji do Unreal Engine 5, aby opět vypadala k světu na moderních systémech, což se vývojářům povedlo na jedničku, tak aby přitom zanechali originální stylizaci hry a přidali zmíněnou kooperaci dvou hráčů u jedné konzole.
Verdikt
Brothers: A Tale of Two Sons Remake dělá čest originálnímu dílu a může přilákat hráče, kteří minuli originál, aby se neochudili o tento nezapomenutelný zážitek. Pro hráče, kteří již hráli originál a nemají nutkání si hru projet znovu ve vylepšeném grafickém kabátku asi není důvod opětovně investovat do hry, ale pokud máte rádi poutavé plošinovky v hezkém prostředí s originální atmosférou, tak ani vzhledem ke krátké herní době není nad čím váhat.
Komentujte