Recenze Call of Duty: Vanguard – nejlepší druhá světová válka

I tento rok se rozhoří nelítostný boj dvou rivalů v podob Call of Duty a Battlefieldu. Jeden zastupuje moderní dobu, druhý zase zamíchá kartami historie druhé světové války. V dnešní recenzi půjdeme nejdříve do historie, jelikož Call of Duty: Vanguard vyšel dříve než nový Battlefield a tím získává první drobnou výhodu.

Nebudu se rozepisovat o dlouhé linii série, jelikož už vyšlo nespočet dílů, což by dalo na samostatný obří článek. Osobně jsem byl fanouškem Call of Duty do nějakého druhého dílu Modern Warfare, který jsem prokládal sérií Medal of Honor, dokud Dice nepřišlo s Battlefield: Bad Company 2. Po tomto díle jsem změnil stranu a zatím co u Battlefieldu mi neunikl ani díl, tak u série Call of Duty jsem si již pečlivě vybíral, který díl vyzkouším, ale už jsem žádnému tolik nepropadl.

Tohle všechno zmiňuji, abych nastínil svůj pohled na hru, jelikož když jsem se bavil s některými zapálenými fanoušky Call of Duty, tak prvky, které mě bavili a líbili se mi, jim naopak vadili. Takže můj pohled je jen zkušeného vášnivého hráče, ale nikoliv pravidelného válečníka série.

Válka začíná

Vývojáři ze Sledgehammer Games slibovali tři hlavní prvky. Zajímavou kampaň, nejrozsáhlejší multiplayer a přepracovaný zombi mód. Musím přiznat, že se povedly všechny tři části, ale i přes to někteří fanoušci úplně spokojeni nebudou.

Předchozí díl od stejného studia s názvem Call of Duty: Black Ops Cold War to také od fanoušků schytal.  Přitom nabízel velmi zajímavou a zábavnou kampaň (až na tu délku) a osobně jsem ho považoval za docela podařený díl. Z trojice novodobých dílů asi největší úspěch zaznamenal díl Call of Duty: Modern Warfare a nemyslím ten starý legendární, ale ten nový z roku 2019.

Ale zpět k Vanguard, který co se týče kampaně jde podobnou cestou jako Cold War a opět nabízí zajímavý leč velmi krátký herní zážitek. Samozřejmě spoustu hráčů bude brblat, že to není dle historických událostí, jelikož vývojáři vsadili na styl alá hollywoodský film. Jiní zase na to, že mezi jednotlivými misemi jsou příliš dlouhé video sekvence a že už to není hra, ale hraný film.

Nicméně příběh je poutavý, náplň misí rozličná, stejně tak i prostředí. Jelikož se pomalu každá mise odehrává jinde. Jediné, co mě mrzí, že vývojáři nešli proti proudu a nenabídli delší zážitek, jelikož z tohohle šlo vytěžit daleko více a vše šlo více rozvést.

Hráč je vržen od prvních minut do akce. Vše začíná tím že, útočí skupina nesourodých a rozličných válečných hrdinů na vlak nacistů a snaží se rozkrýt jejich temné plány. Následně se postupně po některých událostech v průběhu kampaně hra vrací k jednotlivým hrdinům pomocí flashbacků. Tím hráče seznamují s jednotlivými hrdiny a pokazují proč zrovna tyto lidé jsou v tajné speciální jednotce.

Britský seržant Arthur Kingsley nás zavede do operace Tonga, kde se předvede jako rozený vůdce. S ruskou sniperkou Polinou Petrova se podíváme na východní frontu a třeba i na obranu Stalingradu. Australan Lucas Riggs nás vezme do bitvy o Tobruk, zatímco s americkým pilotem Wadem Jackson si zalítáme v bitvě u Midway. Mezitím se nám odehrává i příběh v současnosti, a tak se vše rychle prolíná a díky tomu dokážete příběh odehrát jedním dechem.

Každý z hrdinů má i trošku rozličné schopnosti, které využívá během svého pohledu do minulosti. Třeba Arhur dokáže dávat povely svým vojákům, a tak vést směr útoku, či potlačit nějaké kulometné hnízdo. Škoda, že si více neužijeme těchto schopností, kvůli již zmíněné délce herní doby.

Malá, akční a zábavná válka

Příběhovou část máme za sebou. Ta se ve zkratce povedla, ale co dělá Call of Duty tak úspěšné je, chytlavý multiplayer. Zatímco Battlefield sází na pocit volnosti a skutečného válčení se všemi možnými stroji, tak Call of Duty preferuje rychlou až zběsilou akci bez vydechnutí v daleko menším měřítku.

Vanguard zde nic výrazně nemění a co se týče základních principů, tak je vše pořád stejné, a to je možná trošku problém. Jelikož ani po deseti letech a několika dílech se nic moc výrazně nezměnilo a pokud jste hráli jakékoliv jiné Call of Duty od dob prvního Modern Warfare, tak se nic extra nezměnilo.

Ale přes to jsou drobnosti, kterými se Vanguard odlišuje a něčím dokonce i dost baví. První změnou je, že ve hře nejsou žádné frakce, ale jen dva týmy proti sobě, kdy si každý z hráčů zvolí svého operátora (není jich zase tolik, takže se dost často opakují). Což mi trošku vadilo, jelikož to moc nepřidává k tomu, aby hráči byly jeden tým a hráli za tu svojí frakci.

Sice systém operátorů je fajn, ale ne aby se po mapě klidně prohánělo dvacet stejných postav, což trošku stahuje celkový prožitek. Sice postupné odemykání další operátorů a nové skiny pro současné je určitou motivací hrát dál a dál společně s vylepšováním zbraní, ale když se sejdou hráči v počáteční fázi hry, tak jsou všichni úplně stejní.

Co naopak musím hodně pochválit jsou jednotlivé mapy, které jsou různě veliké a nabízejí slušnou rozličnost, takže si každý najde ty oblíbené, ale i ty které bude proklínat. Jen ty respawny jsou trošku peklo, hra totiž nepřítele klidně vyplivne před vaši hlaveň, nebo naopak za vaše záda. Přes to to herní prostředí považuji za to nejlepší, co nový díl série nabízí.

Herní módy výrazně nevybočují a nalezneme zde všechny oblíbené od Free For All, Team Deathmatch, přes Domination, Kill Confirmed, až po Hardpoint nebo Search and Destroy. K tomu se přidaly dva zcela nové módy. Jeden zapadá více k těm klasickým s názvem Patrol, kdy se týmy snaží bojovat o stále se pohybující kruh. Body získává tým, který má v místě své bojovníky a druhý tým se snaží bod zabrat a pak ho bránit. Rozhodně se jedná o velmi zajímavý mód, jelikož se hlavní těžiště boje neustále pomalu posouvá a rozhodně si zaslouží místo mezi osvědčenými režimy.

Druhou novinku již měli možnost osahat hráči, kteří vyzkoušeli beta verzi hry. Champion Hill můžeme přirovnat k takovému vyřazovacímu turnaji, jelikož se hráči spojí do malých týmu a postupně se vyřazují a získávají finance na nákup vybavení do dalšího klání. Sehraná dvojice si tento režim rozhodně užije a dokážu si ho představit i pro esport.

Mrtvoly ožívají i po druhé světové

V poslední řadě nesmím zapomenout na kooperativní režim se zombíky, který si již také po řadu let upevnil své místo v sérii Call of Duty. Zombí mód je trošku neúplný a má být postupně rozšiřován. I tak je jiný, než ho známe z předchozích dílů, jelikož již byl pro některé hráče až příliš překombinovaný a snadno se v něm dalo ztratit a tím odradit od dalšího hrání.

Ale ani styl, který vývojáři použili zde není úplně optimální a zkušené hráče tolik bavit asi nebude. Hra zde začíná vždy na stejném místě, a to na otevřeném náměstí Stalingradu, kde odrážíte útoky zombíků, vylepšujete si vybavení či získáváte zbraně. Dále se pomocí portálů dostáváte do menších oblastí, kde je potřeba splnit stále se opakující úkoly.

Osobně jsem neměl rád ani přehnaný styl posledních verzí, ale tento způsob jednoduše velmi brzy přestane bavit. Osobně mi chybí klasický postup jako v prvních Black Ops, kde je potřeba se bránit před jednotlivými vlnami a postupně si odkrývat další prostory a vybavení.

Verdikt

Call of Duty: Vanguard je dobrým dílem. Nepatří k těm nejlepším, ale ani nejhorším. Příběh je poutavý a zábavný, jen moc krátký. Multiplayer zaujme módy, mapami, ale systém operátorů a způsob vylepšování zbraní nebude bavit každého. Zombí mód působí trošku nedodělaně, ale jeho rozšiřování je na pořadu dne. Po grafické stránce na PS5 hra vypadá fantasticky a společně s funkcemi ovladače Dualsense nabízí parádní zážitek a vtažení do hry. Vanguard mě rozhodně bavil více než Call of Duty: WWII.

Call of Duty: Vanguard

8

Hodnocení

8.0/10

Klady

• Osobitý příběh
• Parádní grafické zpracování
• Haptická odezva u PS5
• Velké množství map v multiplayeru

Zápory

• Zombi mód je ještě nedotažený
• Systém operátorů bez stran nebude pro každého
• Krátká herní doba

Matěj Pejsar