Recenze DOOM Eternal – lepší, delší a krvavější než kdy předtím
Foto: Doom Eternal
Když se v roce 2016 na trhu objevil restart kultovní série DOOM, přistupovali jsme k němu poměrně opatrně. Jistě, stále pod ním bylo podepsáno studio id Software, které tento kult v roce 1993 vytvořilo, z původního týmu lidí, díky nimž se stal natolik oblíbenou záležitostí, již vněm však nezůstal vůbec nikdo. Trochu jsme se tak obávali, že i nové zpracování jedné z nejslavnějších her všech dob se tak poveze na stejné vlně rozporuplnosti, jako předchozí počin studia Rage. Nakonec se tak však nestalo a DOOM 2016 byl přesně tím, čím byly první dva díly série a čím nebyl DOOM 3 z roku 2004, který dodnes mnoho hráčů vnímá jako jedno z největších herních zklamání.
DOOM 2016 dokázal, že hratelnost původního titulu byla nadčasová a dokáže hráče pohltit i dnes. Tvůrci se v restartu značky vyhnuli všem moderním berličkám, které jsou pro většinu současných her tolik typické a hráčům naservírovali přesně to, co měli šanci prožít o třiadvacet let dříve, pouze nově zabalené do líbivého moderního grafického hávu a obohacené o sympatické novinky v podobě postupného vylepšování zbraní či hledání sběratelských předmětů.
To vše se samozřejmě nachází i v přímém a dlouho očekávaném pokračování, nesoucím název DOOM Eternal. Tvůrci se nicméně tentokrát nespokojili pouze s tím, že by nám naservírovali to samé, co nás tolik bavilo před čtyřmi lety a nový díl obohatili o celou řadu dalších vychytávek, o nichž si za chvíli řekneme více. Tou první, která vás bezprostředně poté, co hru zapnete, rozhodně praští do očí, je větší důraz na vyprávění příběhu. Pokud jste hráli předchozí díl, jistě máte v živé paměti legendární intro, kdy hlavní postava při jízdě výtahem rozbije interkom a místo toho, aby poslouchala řeči o tom, co a proč je potřeba udělat, se ihned jala bít démony. V Eternal tomu tak není a hned v prvních minutách hry vás čeká překvapivě propracovaná videosekvence, což je něco, co DOOM 2016 rozhodně neměl. O příběhu jako takovém se nemá cenu více rozepisovat, je přesně tak záměrně ulítlý a béčkový, jak byste od série DOOM čekali. Věříme však, že příznivci filmů Stevena Seagala jej budou považovat za vrchol scenáristického řemesla. Podstatné je, že dialogy animace žádným dramatickým způsobem neovlivňují plynulou akční hratelnost, která je pochopitelně tím hlavním důvodem, proč máme DOOM rádi.
Zastav se nepřežiješ
Již první okamžiky v úvodní misi jasně definují mantinely, z nichž hra po celou dobu trvání prakticky nevybočí. Pokud jste hráli DOOM 2016, budete se ihned cítit jako doma. Jednotlivé herní mapy jsou i v Eternal tvořeny sérií arén, v nichž svádíte souboje s démony, kterých je pochopitelně tradičně opravdu vysoké množství. Kromě obligátních zombií a nemrtvých vojáků, vybavených štíty a kulomety se setkáte s legendárnímy Impy či Cacodemony, nechybí ani monstra těžšího kalibru jako je Mancubus, pavoučí Arachnotron nebo před vydáním hry odhalený Marauder, který vám připraví ty vůbec nejnáročnější chvíle z celé hry. Rozdíly mezi jednotlivými monstry nejsou pouze kosmetické. Každý nepřítel má vlastní styl boje, čemuž musíte uzpůsobit vaší strategii. Silnější monstra, která vám budou pochopitelně nejvíce zatápět, mají nově oproti předchozímu dílu na svých tělech rozmístěné body, na nichž jsou více zranitelná. Vaší prvotní starostí v každém souboji by tak mělo být zaměřit se právě na tyto body. Uvedeme jeden příklad za všechny: zmíněný Arachnotron má na zádech umístěnou střílnu. Pokud vás výstřel z ní zasáhne, utrpíte nemalé poškození. Tato střílna je však zároveň jeho slabým bodem a pokud se do ní dokážete vícekrát trefit, přijde o ní a již nebude představovat zdaleka takovou hrozbu.
Souboje jsou stále svižné, dynamické a intensivní, bez taktizování se však neobejdete a pokud zejména na vyšších obtížnostech nebudete chtít mít výrazné problémy s jejich zvládnutím, budete muset naplno využívat všech schopností, jimiž Doomguy disponuje. Nemluvíme teď pouze o nově přidané možnosti dvojitého skoku či rychlého přemísťování ve vzduchu, ačkoli to jsou ty hlavní featury, které tvůrci před vydáním hry hojně propagovali. Mluvíme především o tom, že použití každé části vašeho extra vybavení vám nabídne jiný benefit. Pokud pomocí plamenometu, který máte vždy stylově umístěný na ramenu vašeho obleku, nepřítele podpálíte, začne z něj vypadávat bonusové brnění. Pokud jej rozřežete pomocí motorovky, získáte náboje navíc, což se jedině hodí, protože krabiček s náhradní municí je zejména v pozdějších fázích hry jako šafránu a není snadné je objevit. No, a pokud použijete navrátivší se funkci Glory Kill, budete odměněni hrstkou náhradních životů. Musíme uznat, že obtížnost hry stoupá příjemně pozvolna a pokud hned od začátku nebudete využívat všech dostupných schopností, nebudete mít s postupem větší obtíže. Zhruba od poloviny druhé kapitoly však náročnost soubojů razantně stoupne a vy se bez nich zkrátka neobejdete. Právě nutnost neustále uvažovat, jakého nepřítele si v aréně ponecháte po delší čas, aby vám posloužil jako zdroj bonusové výzbroje a kterého naopak rovnou popravíte je tím největším rozdílem oproti předešlému dílu.
Taktické využívání dostupné výbavy je však k ničemu, pokud během soubojů nebudete neustále v pohybu. Jakmile se na pár vteřin zastavíte, můžete si být jisti, že velmi rychle dostanete odměnu v podobě přesně mířeného nepřátelského projektilu. Rychlé reflexy a schopnost uhýbat úderům démonů jsou klíčem k úspěchu. Autoři si opravdu vyhráli s designem jednotlivý map, takže je radost se po nich v průběhu soubojů elegantně pohybovat a to i za pomoci dvojice novinek v podobě dvojitého skoku a rychlého výpadu. Navíc se všude nachází nepřeberné množství hrazd a plošinek, od nichž se můžete odrážet a dostat se tak i na první pohled nedostupná místa, že nuda rozhodně nehrozí a občas si v průběhu velkých bitev budete připadat, jako byste hráli Dying Light.
Nadčasová hra
Přidání nových možností pohybu bohužel někoho v id Software přivedlo na myšlenku, že by se tato vymoženost dala použít pro vytvoření zpestření v podobě jednoduchých logických hádanek. Vedle obligátního posouvání krabic a hledání barevných přístupových karet jste tak v DOOM Eternal mimo soubojů poměrně často přemýšlet, jak se dostat na některá obtížně dostupná místa herní mapy, kde vás čeká pokračování úrovně. Bohužel, tyto části hry patří k jejím zcela nejslabším aspektům a to především z důvodu, že všechno to šplhání po stěnách, výmyky na hrazdách nad bezednými propastmi a proskakování mezi překážkami, jejichž dotyk znamená instantní smrt, do svižného tempa celého titulu vůbec nezapadají a jejich přítomnost působí rušivě. Není nic potupnějšího, než zemřít poté, co jste úspěšně porazili celou armádu nepřátel kvůli tomu, že jste o pár centimetrů nedokázali doskočit na určené místo. Savepointy jsou ve hře naštěstí poměrně dobře rozmístěné, takže vás nikdo nebude nutit opakovat několik desítek minut dlouhou obtížnou pasáž, jak tomu bývá u některých konkurenčních her. Některé z těchto nepříliš povedených platformových pasáží jsou navíc časově omezeny a právě u nich nejvíce pocítíte, že celý systém prakticky vůbec nefunguje. Kdyby tvůrci široký inventář pohybů ponechali ve hře jen jako další způsob pro taktizování v průběhu bojů, udělali by lépe.
Když pomineme nepovedené skákací pasáže, je DOOM Eternal vpravdě dokonalou hrou, která hráčům nabízí přesně to, co od ní očekávají. Lidem z id Software se opět podařilo vytvořit titul, jenž je nadčasový a který bude možné bez větších obtíží možné hrát i za pět nebo za deset let. PC verze je navíc výborně optimalizovaná, takže si jej můžou užít i ti hráči, kteří mají doma zastaralejší stroje a dost nás překvapilo, že hra bez obtíží běží i na konfiguraci, která je pod hranicí minimálních požadavků na střední detaily bez sebemenšího zasekávání. Pokud hledáte řemeslně dokonale zvládnutou hru, která je navíc dokonale zábavná a nadčasová, lepší volbu aktuálně na trhu nenajdete. I kdybyste si hru pořídili pouze kvůli kampani, která zabere vysoce nadstandardních dvacet hodin čistého času na normální obtížnost, znovuhratelnost je zde na tak vysoké úrovni, že investicí do ní určitě neuděláte chybu.
DOOM Eternal
Klady
- Rychlá a chytlavá hratelnost
- Rozmanitost zbraní a nepřátel
- Postupné vylepšování výbavy
- Technické zpracování a optimalizace PC verze
Zápory
- Zbytečné skákání
Jaroslav Choun
Fanoušek klasických point and click adventur, filmů Davida Lynche a nových technologií všeho druhu. Jinak dlouholetý nezávislý žurnalista a copywriter, který vystřídal řadu tištěných i internetových magazínů.
Komentujte