Recenze Lords of the Fallen – černý kůň v souls-like žánru

Temné dark fantasy se hlásí o svoje slovo dost hlasitě, aby bylo slyšet i v zemi mrtvých. Další velmi očekáváná hra se v letošním nabitém roce dostavila a přinesla s sebou výrazný technologický posun v žánru se skvěle zaběhnutými funkcemi, ale i s pár drobnými nedostatky.

Řeč je o temném dark fantasy Lords of the Fallen od polských vývojářů z CI Games, respektive od vývojářů HEXWORKS, kteří tuto štafetu převzali a dovedli hru do zdárného vydání. Jelikož jsme se ke hře dostali až v den vydání, kdy už většina recenzí byla na světě, proto jsme se rozhodli přistoupit k recenzi trošku jinak.

Hlavně si řekneme, v čem tahle hra vyniká oproti jiným hrám souls-like žánru, kterých vyšlo v poslední době až příliš. Nicméně Lords of the Fallen by rozhodně neměl uniknout žádnému fanouškovi podobných her, jelikož nabízí opravdovou výzvu, kvalitně zpracované klasické prvky a jednu velkou revoluci na poli všech her.

Příběh, zasazení světa a zpracování prostředí

V této recenzi si jednotlivě projdeme postupně jednotlivé aspekty hry a řekneme si proč bych dal třeba přednost Lords of the Fallen před Lies of P. První musíme zmínit příběh, který se představí velmi povedeným intrem a na rozdíl od her od FromSoftware je zde více zakořeněný a vlastně víme proč jdeme dál.

Příběh se točí kolem klasického boje dobra se zlem a zabránění příchodu arci démona mezi živé. Rozhodně se nejedná o žádný originální příběh, ale jako nutné pojivo a nějakou motivaci proč vlastně jít dál to stačí.

V čem hra vyniká je v zasazení. A to jak temně zpracovaným světem, tak i lokacemi či lorem. Omáčka okolo je zajímavější než samotný hlavní příběh. Hráči se budou moci dozvědět spousty informací o děním ve světě, nebo skvěle napsaným jednotlivým postavám, které mohou i pomoc v boji s bossem. Textu je ve hře vcelku dost a je rozhodně škoda ho ignorovat, protože tohle se vývojářům povedlo na výbornou zpracovat celý uvěřitelný svět.

Parádní podívaná je to i pro oči. I když hra nenabízí celiství otevřený svět, ale propojené koridory se spoustou odboček, jak známe u jiných her tohoto žánru. Tak množství detailů a rozmanitost prostředí je neuvěřitelná. I když je celé prostředí ponuré plné smrti a zmaru, tak je svým způsobem nádherné.

Někdy se naskytne i nádherná vyhlídka na krajinou, která je dech beroucí. Souboje s bossy jsou plné hezkých efektů a také v doprovodu instrumentální hudby, která je pro ně unikátní. V této rozmanitosti prostředí by se mohli učit i ty největší studia.

Cesta do světa mrtvých

Nicméně úplně největší devízou celé hry jsou dva paralelní světy. Svět živých je už tak dost temný a strašidelný, ale díky kouzelné lampě můžeme nahlížet do světa mrtvých, který je na první pohled popelavým světem a ve své hloubce velmi nebezpečným.

Celé prostředí je tedy zpracované ve dvojím vyhotovení, jelikož do druhého světa mohou hráči nahlížet kdykoliv, a dokonce nebezpečí při nahlížení může proniknout do světa živých. Také je možné do světa proniknout úplně.

V tomto světě, ale číhá větší nebezpečí a čím déle v něm jsme tím více duší získáváme, ale také se mohou objevit duchové, kteří po čase zaznamenají neobvyklí pohyb a vyšlou svoje stoupence toto narušení zlikvidovat.

Do tohoto světa se lze také dostat po úmrtí třeba s bossem a tím nám hra dá ještě jednu šanci na vítězství. To samozřejmě platí i mimo souboje s bossem a do světa živých se lze dostat zpět bez ztráty nasbíraných duší.

Souboje a technický stav

Co se týče soubojů, tak jsou takové, jak by každý hráč souls her očekával. Akorát lze útoky lépe větvit a nejedná se jen o slabý a silný útok, ale elegantně je lze na sebe navazovat, což také není v tomto žánru úplně běžné. S tím jsou spojeny i drobné nedostatky.

Co se týče technického stavu, tak není sice úplně dokonalý. Asi nejhorší je sekání při střihu v cut-scénách, které vypadají velmi pěkně, ale nepřirozené zasekávání je hodně nepříjemné a rozhodně škoda.

Co se ještě týče bossů, tak ty jsou velmi unikátní i se sadou útoků. To samé platí i u minibossů. Řadový pěšáci se pak opakují, ale není jich zas tak málo, aby to působilo nějak špatně. Jinak nenalezneme žádné výrazné chyby. Trošku ošemetná je umělá inteligence, která moc rozumu nepobrala.

Verdikt

Lords of the Fallen je rozhodně příjemným překvapení, když přihlédneme k celku dlouhému vývoji a výměnou názvu a studia, které na hře pracovalo. Hra neobsahuje žádné výrazné chyby či nedostatky. Přechod mezi světy je pak velkou devízou, díky které se může měřit s velikány v tomto žánru. Dokonce bych se nebál hru označit jako nejlepší souls-like hrou letošního roku.

Lords of the Fallen

8.5

Hodnocení

8.5/10

Klady

• Temný, ale přitom nádherný svět
• Mechanismus přecházení mezi dvěma světy
• Rozmanitý a na detaily bohatý svět
• Grafické zpracování a ozvučení

Zápory

• Umělá inteligence moc inteligence nepobrala
• Drobné technické nedostatky

Matěj Pejsar