Recenze Resident Evil 3 Remake – slabší a krotší pokračování jedné z nejlepších her loňského roku
Resident Evil 2 Remake, který vyšel na začátku loňského roku, se stal trochu překvapivě jednou z nejlépe hodnocených her roku 2019 a i v rámci slavné série se jedná o díl, jenž by si fanoušci kvalitních survival horrorů rozhodně neměli nechat ujít. Dovedete si tedy představit, jak velká očekávání jsme měli od nového zpracování Resident Evil 3 z roku 1999, který dnes již rovněž platí za jednu z největších herních klasik.
Třetí Resident Evil přinesl do série před lety dvě zásadní věci: Nemesis, jednu z nejikoničtějších potvor, co se kdy v sérii objevila a větší důraz na akční hratelnost, které byl oproti předchozím dílům věnován o poznání větší prostor na úkor řešení logických hádanek a vyloženě děsivých pasáží. Obě dvě tyto věci jsou znatelné i v případě remaku, který, co se akční hratelnosti týče, jde oproti původnímu dobrodružství ještě o něco dál. Když pomineme výbornou kratičkou úvodní pasáž, viděnou z pohledu očí hlavní hrdinky, která dá vzpomenout na skvělý Resident Evil 7, je úvodní desetiminutovka, v níž se naučíte hru ovládat, v podstatě svižným převyprávěním základní příběhové kostry celého třetího dílu a to, co tvůrci v původní hře rozprostřeli do celé hodiny hraní, zde zfouknete v rámci tutoriálu za několik málo minut. Poté se již přemístíte do stanice metra, kde začínala i nedávno uvolněná demoverze a hra skutečně začne.
Klaustrofobie
Skutečnost, že se třetí díl z valné části odehrává přímo v ulicích města Racoon City, by mohl napovídat, že se v Resident Evil 3 Remake dočkáme větší volnosti pohybu při soubojích s nepřáteli a prozkoumávání herního světa. Tak tomu ve výsledku není. Místa, kam se můžete dostat, jsou pevně vytyčena nepřekonatelnými překážkami v podobě hořících aut a vysokých plotů. Hra tak trochu paradoxně působí mnohem více koridorově než předchozí díl, který se v podstatě celý odehrával v prostorách policejní stanice. Povětšinou máte pouze jednu cestu, jak se dostat k určitému bodu na mapě, což má za následek, že velmi brzy začnete poznávat, jak moc je celá hra nascriptovaná. Když v jedné zapadlé uličce, v níž jste se před půlhodinou vypořádali se skupinkou dotěrných nemrtvých po jejím opětovném navštívení opět narazíte na čerstvou várku zombií, kteří na sobě nemají sebemenší šrám a jdou po vás jako zamlada, ačkoli na první pohled neexistuje způsob, jak by se do této části mapy mohli dostat, je něco špatně. Ve druhém díle bylo jejich opětovné objevování snadno zdůvodnitelné tím, že do chodeb policejní stanice jednoduše pronikají z ulic rozbitými okny, zde ovšem takováto logika neobstojí.
Vzhledem k respawnování nepřátel a pro sérii tolik typickému nedostatku nábojů vám časem nezbyde nic jiného, než začít využívat jednu z menších novinek, díky nimž je Resident Evil 3 rovněž známý a tou je možnost rychle uskakovat a uhýbat tak úderům nepřátel. Remake tuto oberličku navíc lehce upgradoval a pokud se vám úhybný manévr podaří použít těsně před tím, než vás nepřítel lapí, aktivuje se na krátký okamžik zpomalení času, v němž se s ním můžete vypořádat.
Mimochodem, pamatujete si, jak těla popravených zombíků zůstávaly v předchozím díle způsobně na místech, kde jste je nechali až do úplného závěru hry a občas vás přiváděli k šílenství, protože čas od času se mohlo stát, že po vás v ten nejnevhodnější moment opět vyskočily? Tak zde tomu tak není a tělíčka nepřátel po krátkém časovém intervalu sami mizí. Navíc došlo ke značnému omezení fyzikálního modelu mrtvolek, takže občas se setkáte s jejich zapadáváním do zdí či zavřených dveří. Po zkušenostech s Resident Evil 2 Remake máme k tomuto pouze jedno jediné slovo: šlendrián!
Nemesis
Byli jsme nesmírně zvědaví, jak se lidem z Capcomu podaří v novém zpracování třetího dílu zpracovat postavu Nemesis. První trailery a demo sice něco málo naznačily, na její odhalení v plné parádě jsme si však museli počkat.
Je trochu škoda, že jméno této ikonické postavy bylo odstraněno z podtitulu hry, jelikož se jedná o vůbec prvního nepřítele, s nímž se ve hře setkáte. Tvůrci dobře věděli, že právě tato postava je jedním z největších taháků hry a tak s jejím odhalením na rozdíl od původního titulu nijak neotálejí.
Nemesis zpočátku vypadá pouze jako variace na pana X z předchozího dílu, se kterým sdílí stejné animace chůze a dokonce i některých útoků. Tím však veškerá podobnost končí, protože má ve vínku několik schopností, díky nimž představuje pro hráče o poznání větší hrozbu. Předně – umí neuvěřitelně rychle sprintovat, což jistě znalce původní hry nikterak nepřekvapí. Pokud se vám podaří jej srazit na kolena, můžete si být jisti, že stejně jako Mr. X se Nemesis po chvíli oklepe a vyrazí zpět do akce. Tentokrát za vámi však již nepůjde pomalým a jistým krokem, ale rozeběhne se za vámi. Jeho další zbraní, která vám připraví několik perných okamžiků, je chapadlo, pomocí něhož si vás přitáhne k sobě a pokud nedokážete dostatečně rychle uhnout, uštědří vám smrtící úder. Stejnou zbraní navíc od určité fáze hry začne vybavovat i běžné zombie.
Tak nějak jsme očekávali, že Nemesis bude fungovat na stejném principu jako Mr. X, tak tomu ovšem ve výsledku není a jeho objevování je opět řešeno pouze formou předem připravených sekvencí, což je trochu škoda, protože ze hry díky tomu v podstatě zmizel prvek překvapení. Na druhou stranu Nemesis je po grafické stránce výborně zpracována a i s designem jednotlivých setkání s ní si autoři opravdu vyhráli a žádné dvě nejsou zcela stejné: jednou vás tak toto hrozivé monstrum bude nahánět v chodbách metra, podruhé si na vás zase došlápne na nejvyšším patře nadzemního parkoviště. Na rozdíl od pana X se navíc nebojí vzít do ruky nejrůznější zbraně, jimiž se vás bude snažit poslat na pravdu boží. Za zmínku stojí například plamenomet, který jsme mohli vidět již v traileru.
Z většiny setkání s Nemesis je možné elegantně uniknout, pokud se nicméně rozhodnete s ní bojovat a podaří se vám jí srazit k zemi, máte šanci, že z ní vypadne kufřík, v němž se pokaždé bude nacházet kus bonusové výbavy, stejně jako tomu bylo v původní hře. Může se jednat například o větší zásobník do pistole, nebo celou zbraň, kterou jiným způsobem není možné získat.
Ten druhý v řadě
Remake Resident Evil 3 má smůlu v jedné zásadní věci: vyšel až po novém zpracování druhého dílu, které se mimořádně podařilo a svým způsobem nás namlsalo. Jedná se o kvalitně zpracovaný herní zážitek, pokud jste však hráli remake Resident Evil 2, budete se často sami sebe ptát, proč autoři v určitých momentech jisté aspekty hry pojali tak, jak je pojali. Svým způsobem za to může samotný zdrojový materiál – ani původní Resident Evil 3 z roku 1999 nebyl v rámci série žádnou revolucí a hráčům pouze dával pouze to, co očekávali. A to samé platí v případě remaku. Ve hře si dosyta užijete soubojů s nemrtvými a velké boje s Nemesis vám pokaždé vlijí řádnou dávku adrenalinu do žil, vzhledem k většímu zaměření na akční hratelnost a víceméně absenci komplexnějších logických úkolů od ní více však očekávat nemůžete. Remake třetího dílu v přímém porovnání s přepracování druhého dílu navíc pouze dokazuje, jak chudá svého času i původní hra byla. V Resident Evil 3 máte k dispozici pouze jednu hratelnou postavu, nic vás tedy nenutí k opětovnému průchodu hrou, který si navíc vzhledem k celkové linearitě titulu již zdaleka tolik nevychutnáte. Velkou záhadou pro nás zůstává také znatelné snížení obtížnosti oproti předchozímu dílu – ani na tu nejvyšší nebude mít hráč, který není zrovna sérií Resident Evil odkojen, s dokončením hry výraznější problémy. Možná se jedná o nutný ústupek směrem k dnešní pohodlné komunitě hráčů, kdo ví.
Pokud vás bavil Resident Evil 2 Remake, trojka vás pravděpodobně dokáže zabavit také. Je však třeba si uvědomit, že je ve všech směrech slabší. Znalci původního titulu na ní pravděpodobně najdou celou řadu šrámů, kvůli kterým hru pošlou do stoupy – ať už z důvodu zjednodušení některých ikonických pasáží nebo jejich kompletnímu vypuštění či možná až přehnanému odklonu od původního příběhu, který je zde spíše pouze lehce naznačen, ale jinak jej zde autoři pojali novým stylem. Vzhledem k takřka nulové znovuhratelnosti, nižší obtížnosti a hrací době nepřesahující osm hodin je tak potřeba hodně vážit, zda se pro vás jedná o titul natolik lákavý, že jej koupíte za plnou cenu.
S recenzí bohužel musím souhlasit. Hra mě sice bavila v některých částech víc než dvojka, ale za ty peníze jsem čekal více, tohle na mě působilo skoro jako datadisk.