Recenze RIDE 4 – generační skok
Jak jsme slibovali při recenzi motokrosových motorek MXGP 2020, tak se tak děje a přinášíme vám recenzi na další motoristické závody pro novou generaci konzolí, přesněji Playstation 5. RIDE 4 již svoji premiéru na dosluhující generaci má za sebou a dle očekávání si vysloužil lehce nadprůměrná hodnocení, ale jak to bude s novou generací a jestli se vývojářům povedl nějaký větší posun se dozvíte v následujících odstavcích.
Stejně jako u MXGP 2020 i zde za titulem stojí zkušení vývojáři z Milestone, kteří dávají přednost pořádnému až realistickému zážitku z jízdního režimu a celkovému pocitu, že jste opravdu za tím volantem, nebo řídítky. Ale dost často jim chybí všechny pozlátka okolo, které by hráče více připoutali k obrazovce a více ho motivovali k dalším úspěchům a větší radosti z úspěchů.
Ještě nyní mám v živé paměti první díl série RIDE, který mě opravdu chytnul, i přes můj nezájem o závodní hry motorek. Další díly se zlepšovaly spíše dětskými krůčky, a proto mi v hlavě uvízl pouze první díl, ve kterém jsem strávil nejvíce času. Možná i proto, že se další díly přibližovaly více k MotoGP a na RIDE jsem měl více v oblibě pomalejší naháče na závodištích, které nepřipomínali žádné obyčejné okruhy.
Obsahová bomba
I když je fajn se prohánět na reálných tratích a velice dobře to vypadá, když zmíním, že se můžete projíždět na okruzích jako jsou Nürburgring, Nordschleife, Algarve, Suzuka, nebo Monza, ale osobně jsem měl raději ty smyšlené, které nemáte ještě projeté křížem krážem. To je ale jen otázka vkusu a i RIDE 4 si ponechal alespoň nějaké speciální okruhy jako je Southern 100 v rámci legendárního závodu Isle of Man, který jsme měli možnost jet v samostatné hře.
Slušný je i počet strojů na kterých se budete moci projíždět, i když je jich o něco méně než v předchozím díle, tak stále vycházejí ať už placené, nebo free DLC, které přidávají nové stroje, kosmetické doplňky a výzvy. Proto je číslovka 170 strojů jen základ. Ale zase jsem zpozoroval více superbiků a méně mých oblíbených naháčů.
Vzhůru na závodní dráhu
Karierní režim je více či méně standartní, jak ho známe z předchozích dílů. Nejdříve si v průběhů tři časovek musíte vysloužit závodní licenci a následně se vám odemkne první závodní podnik, ve kterém budete bojovat o úspěch. Čekají na vás tři hlavní soutěže, které se dále dělí do menších podniků a ty na jednotlivé závody a disciplíny.
Z každého závodu si za úspěch odnesete určitý bodový počet ať se jedná o pokořený čas v časovce, speed-trapu, nebo o přední příčky v klasickém závodě. Za určitý počet bodů se vám odemkne další část a takto postupně postupujete až na samotný vrchol krále silnic. Je příjemné, že nezačínáte hned na těch nejpomalejších strojích, ale dost často se to různě střídá.
Takže i na začátku hry se budete moci prohánět třísetkilometrovou rychlostí a někdy v půlce se kodrcat s poloviční rychlostí, kdy vám ještě haptická odezva bude mlátit do ruky, jak ze svého stroje ždímáte maximum. Adaptivní trigry a haptika jsou zde zpracované opravdu na jedničku a podobně jako u MXGP 2020, tak i zde hru posouvají o úroveň výše.
U těch kvalitních strojů, vás ovladač jen lehce upozorňuje, že tu nějaká odezva je, ale u těch horších vás pořádně nakope, hlavně když motor vytáčíte do maximálních otáček a rychlostí. Rozhodně se nejedná o nic nepříjemného, a naopak mě více bavilo se prohánět na těchto pomalejších strojích díky silnější odezvě. Pokud si k tomu přepnete kameru z pohledu řidiče, tak i na nejpomalejším stroji máte pocit, že letíte závratnou rychlostí, a tak se o žádný zážitek neochudíte.
Generační posun
Po grafické stránce hra vypadala velice dobře i na staré generaci u té nové je vše samozřejmě hezčí a nabízí 4K při 60 FPS. Krásně jsou zpracované i jednotlivé mašiny, které si můžete všemožně vylepšovat, jak po stránce výkonu, tak hlavně po té vizuální, a to daleko více než u MXGP 2020, které jsme recenzovali nedávno, tak bylo těch možností oproti RIDE 4 jen zlomek.
Verze pro novou generaci se kromě odezvy z ovladače Dualsense a lepšího grafického kabátu může pyšnit možností online závodů až pro dvacet hráčů, což už je slušná startovací dráha. Nechybí ani editor nebo foto režim jako v původní verzi.
RIDE 4 není hra která by sedla každému, ale fanoušek dvoustopých strojů bude nadšený. Ze začátku se hra může zdát obtížná, ale to je možná i díky tomu, že jsem zvyklí závodit se stroji co mají čtyři kola a ne, jen dvě. Osobně bych uvítal více těch pomalejších strojů a smyšlených tratí, ale jinak nemám, co bych hře vytknul a nebojím se říct, že RIDE 4 je ve svém žánru jedničkou, i když je konkurence mizivá.
Komentujte