Recenze SlavicPunk: Oldtimer – Izometrická střílečka z dystopické budoucnosti
V dnešní recenzi se opět podíváme na menší nezávislý titul od polského týmu Red Square Games SA s názvem SlavicPunk: Oldtimer. Hra na PC vyšla již v minulém roce, ale aktuálně se dočkala ke svému prvnímu výročí většího updatu a vydání také na konzole, a tak jsme se pustili do verze pro PlayStation 5.
SlavicPunk: Oldtimer je izometrická střílečka založená na dílech Michała Gołkowského, známého polského autora sci-fi a fantasy knih. Právě on vytvořil příběh Yanuse – soukromého detektiva s pohnutou minulostí, který se nyní snaží vyřešit nečekaný případ točící se kolem ukradeného datového nosiče, a to vše při boji s vlastními vnitřními démony, městskými gangy a nigh-omnipotentní korporací zodpovědnou za pád města, které dříve nazýval svým vlastním.
Zasněžená budoucnost
I když k top-down střílečkám přiliž nepatří silný příběh, tak práce spisovatele na této hře byla rozhodně předzvěstí, že lore a příběh hry by zde mohli hrát daleko větší roli, než je běžné. Ačkoliv úvodní zápletka nezní nijak megalomansky, ale atmosféra celého titulu na základě autorovi vize již přitažlivě působí.
Ačkoliv jsou Vánoce za rohem a hra se odehrává ve zasněžené dystopické budoucnosti, tak tohle rozhodně žádná vánoční klidná hra není. O akci, neustálé střílení a umírání zde nouze opravdu není. Top-down střílečky jsou spíše devízou PC hráčů, ale díky jednoduchému ovládání se dají převést i na konzole, a i v tomto případě se hra ovládá vcelku dobře.
Samozřejmě to chce trošku cviku, jelikož tutoriál ve hře prakticky není, a i na základní prvky ovládání si hráč musí přijít sám, ale během první hodinky jsem se vše podstatné naučil a i zjistil, že tahle hra je cílená spíše na hardcore hráče.
Prostředí a střelba nadchne
Již jsem lehce nakousl prostředí, které je zde zvládnuté na jedničku a depresivní atmosféra této budoucnosti dýchá na každém kroku. Zasněžené ulice, ve kterých se potulují nejrůznější pohůnci gangsterů do toho všude přítomná korporátní armáda hrající si na udržitele pořádku, létající drony s majáky a zasmušilé vnitřní prostory, kde odrazem bohatství je pořádná televize.
Ačkoliv prostředí působí velmi dobře, tak se jedná jen o hezkou kulisu, jelikož hra je silně lineární a nenabízí žádné odbočky, nebo vícero cest. Kromě neustálého střílení sem tam je potřeba hacknout nějaký počítat či bankomat, vyřešit jednoduchou hádanku či splnit nějakou minihru.
Hra sice nabízí menší otevřené lokace, které slouží utratit své nasbírané kredity u obchodníků a zlepšit si svoje vybavení. Akorát ve hře není žádná mapa, takže po prvním navedení k obchodníkům je potřeba si buď pamatovat, kde jsou, nebo je pak slepě hledat, což není vyřešeno úplně ideálně.
Nicméně tohle vše je jen menší pauza od neustále akce. Kdy je potřeba dávkovat nepřátele olovem, vyhýbat se útokům od bláznů, kteří si to s vámi jdou vyřídit nablízko, kryt se za překážky, jelikož pár ran ke smrti stačí a občas přechytračit nějakého maníka na steroidech, nebo frajera s energetickým štítem.
Zbraně a vybavení
Hlavní hvězdou není Yanus, ale výběr zbraní. Ty jsou na rozdíl od seznamu nepřátel k dispozici postupně a postupem času jich přibývá. Dostanete svařit revolver, útočnou pušku, brokovnici, SMG a těžký úderný railgun. Všechny zbraně lze vylepšovat a každá zbraň má citelně jiné využití a způsob zacházení.
Jednotlivá vylepšení jsou velmi výrazná a při správné kombinaci se hráč opravdu může cítit na chvilku mocný, než narazí na silnější skupinku nepřátel, která z něho udělá řešeto. Kromě zbraní je potřeba využívat všudypřítomné lékárničky, nebo injekce na zpomalení času, ale v nich jsem moc výhod nespatřil, jelikož se pomalu zastaví vše i hráč s kterým nelze tolik manévrovat, a tak jsem je po několika pokusech přestal skoro využívat.
Po čase jsem až zjistil, že to slouží k hackování nepřátel, což vůbec nebylo ve hře vysvětleno a je i možné, že na to ani někteří hráči nepřijdou. Což je velká škoda.
Verdikt
SlavicPunk: Oldtimer je hrou dvou tváří na první pohled působí hezky a má jistou dynamiku, ale nenabízí nic nad rámec této akce a po úvodní snaze něco prozkoumávat a zkoušet nějaké možné cesty to spadlo jen do pohybu vpřed a zdolávání jednoho nepřítele za druhým. Herní doba není také přiliž dlouhá a za nějakých 6 hodin je možné mít dohráno, i přes větší počet úmrtí. Top-down stříleček na trhu moc není a hra si rozhodně najde své fanoušky, ale pokud zrovna tomuto žánru nefandíte, tak hra nenabízí nic na víc, co by vás přimělo k jejímu hraní.
Komentujte