Recenze Suicide Squad: Kill the Justice League – superhrdinové na špatné straně
Foto: Gamebro
Chopit se záporáků, kteří si vlastně částečně hrají na hrdiny a porazit ovládnuté superhrdiny, jenž místo záchrany Metropolis před Brainiacem mu pomáhají, nezní jako špatný nápad. Ještě když se nám do rukou dostanou tolik nevyužívaní záporáci jako jsou Harley Quinn, Captain Boomerang, Deadshot a King Shark.
Další hra, která se dočkala hned několika odkladů se konečně dostala na naše televize a monitory, ještě k tomu se jedná o jednu z velmi očekávaných her v letošním roce. O svoji pozornost si říkala nejen svým zasazením do světa DC, ale také díky studiu, které na hře pracuje. Tím je Rocksteady Studios, to má na kontě vele úspěšnou sérii Arkham s Batmanem v hlavní roli.
Na další hru od tohoto studia jsme čekali pěknou řádku let a při oznámení jejich dalšího titulu Suicide Squad: Kill the Justice League, nebyly příznivci jejich práce přiliž nadšeni, jelikož od tohoto studia čekali spíše další příběhovou hru pro jednoho hráče než live servis kooperaci.
I když úspěšné tituly v tomto segmentu mají na růžích ustláno, tak naopak i dost her propadlo a nenaplnili očekávání. Možný problém je v tom, že tento segment her sice má ráda velká herní komunita, která není tak moc otevřená k více hrám.
Příkladem může být Anthem, nebo Marvel’s Avengers. Posledního jmenovaného jsem si užil a pár desítek hodin ve hře strávil, ale tyto hry narážejí na opakující se činnosti a rychle zmizí „wow“ efekt. Hra má pak problém po dokončení příběhu hráče udržet. Jestli je to i případ Suicide Squad: Kill the Justice League se dočtete dále.
Sebevražedný oddíl musí zabít Ligu Spravedlnosti
Chovanci Arkham Asylum Deadshot, Captian Boomerang, Harley Quinn a King Shark jsou osvobozeni ze zajetí ředitelkou A.R.G.U.S. Amandou Wallerovou a jsou nuceni se připojit k její operační skupině X, “Sebevražednému oddílu”. Poté, co jim Wallerová vstříkne do hlavy miniaturní bomby, vyšle komando do Metropolis, na kterou právě útočí Brainiac. Když vtrhnou do Síně spravedlnosti a získají vybavení, které jim pomůže v rychlejším pohybu po městě je napadne Green Lantern s vymytým mozkem sloužící Brainiacovi.
Od rychlé smrti je zachrání Flash, který je ještě na té správné straně, ale to není na dlouho, jelikož zraněného Flashe se nepodaří oddílu zachránit před Batmanem, který již slouží zkažené lize, a tak se i Flash dostane na stranu záporáků. Posledním superhrdinou zůstává Wonder Woman, která ale nechce mít nic společného s jednotkou X.
Sebevražedný oddíl je tedy na tuto misi téměř sám. Tedy kromě Tučňáka, který bude také přinucen dodávat oddílu svoje zbraně, občasné pomoci Diany (Wonder Woman) a pak v alternativním světě od Lexe Luthora. Více k příběhu prozrazovat nebudu, ale základní premisa špatná rozhodně není a kdyby hra netlačila na live service, tak by bylo hodnocení a přijetí hráčů rozhodně lepší.
Osobně se mi velmi líbili cut-scény, všechny zvraty, hromady audiodeníků s propojením loru, a i čtveřice hratelných postav. I když jejich humor nemusí sednout všem, tak ale patří k Suicide Squad, jako takové. V tomto směru bych hře neměl příliš mnoho co vytknout.
Otevřené hřiště s příběhovými vsuvky
Prvních pár hodin se může zdát, že hra má nějaký příběh a po vzoru jiných live service her jako je The Division, nebo Destiny, ale tak to bohužel úplně není. Po těch pár hodinách zjistíte, že hra defacto nemá žádné unikátní příběhové mise, ale několik opakujících se činností slepené souboji s bossy a těch aktivit zas tolik není.
I když je hra plná akce, tak po čase působí velmi prázdně. Neustále ničit děla, tanky a letadla infikované Brainiacem, do toho zachraňovat vojáky a dostat je do autobusu, řešit jednoduché výzvy a hádanky Hádankáře, ochraňovat kytky Poision Ivy, nebo přežívat vlny nepřátel se rychle omrzí. Do toho jednou za čas si střihneme souboj s nějakým superhrdinou, které nejsou vůbec dobře zpracované a už vůbec ne nápadité, což je snad ta největší škoda.
Tyto činnosti zaberou několik minut, pak hráč získá nějaký ten loot, materiál a měnu. Za některé výzvy jsou předem dané nějaké kosmetické oblečky pro naše antihrdiny. I když hrajete sami, tak neustále vás doprovází celá skvadra, ale nejsou příliš velkou pomocí. Ještě k tomu v průběhu mise nelze libovolně přepínat mezi postavami, to lze jen před misí, nebo při bloudění městem.
Každý antihrdina jiný, a tak trochu stejný
Důležitá je také samotná hratelnost a opět se na první pohled může zdát, že každá postava je odlišná, tak v konečném důsledku je úplně jedno, za koho hrajete. Výrazně se liší jen pohyb po městě. Harley Quinn využívá k přesunu hák s dronem díky kterému se houpe nebo přitahuje k budovám jako Batman. K souboji na blízko využívá basebalovou pálku a ke střelbě dvojici zbraní, a to pistoli a samopal.
Deadshot má svůj jetpack na krátkou vzdálenost využívá svoje palné zbraně umístěné na předloktí a na dálku používá útočnou pušku, nebo odstřelovací pušku. King Shark má nadpřirozené schopnosti, takže využívá rychlejší běh a výskok na blízko používá svoje dva háky a na dálku minigun. Captain Boomerang na pohyb využívá teleportaci na krátkou vzdálenost ke svému vrženému bumerangu a k boji na dálku využívá brokovnici a na blízko vrhá svoje bumerangy.
Každá zbraň se chová trošku jinak a jinak se ovládá, dokonce lze zbraně i míchat mezi jednotlivými postavami, a tak Deadshota můžeme obdařit brokovnicí místo pušky. Gunplay je vcelku příjemný a zábavný, bohužel souboje na blízko jsou dost uzemněné, což je třeba u Harley, nebo Sharka dost nepraktické a nelogické. Boj zblízka se ovládá jen jedním tlačítkem a nelze využívat žádné komba. Co se týče nějakých speciálních schopností, tak každá postava má pouze jednu.
Kdyby zde byla větší variabilita i ve schopnostech, a hlavně v soubojích na blízko, tak by to posunulo celou hru na další úroveň, ale tohle napomáhá rychlejšímu příchodu stereotypu. Hlavně je to zarážející u autorů, kteří přinesli revoluci v soubojích na blízko, kterým se řídí hry i po více jak deset let.
Pochválit naopak musím technické zpracování, i když grafická stránka hry není tak pokroková, jako v Batman: Arkham Knight, ale i tak je velmi pěkná a hlavně cut-scény jsou na pohled výborné. Dabing a celkové ozvučení je také na jedničku a co se v poslední době moc nevidí je výborný technický stav jako takový. Při hraní jsem nenarazil na žádné chyby, záseky či výrazné propady ve snímkování a to ani v té největší akci při přepínání postav.
Verdikt
Vývojáři do hry budou dodávat další obsah, a dokonce i další hratelné postavy, což by mohlo hře výrazně pomoci, ale i tak z toho excelentní hru už udělat nepůjde. Je otázkou, zda za to mohou nedostatečné zkušenosti vývojářů v tomto segmentu, ale kdyby celou hru posadili spíše jako kooperační akci, měla ucelený příběh s nápaditějšími misemi a do toho klidně opakující se mi vedlejšími aktivity s více RPG prvků a placeným dodatečným obsahem asi by udělali lépe.
Ve výsledku to úplně špatná hra není, ale po vzoru nepovedených her v tomto žánru je nejpalčivější nedostatečný obsah a různorodost aktivit. Grafické zpracování ve filmečkách je velmi pěkné stejně tak dabing herců, ale v otevřeném světě nepůsobí tak pěkně jako předchozí hra tohoto studia. Gunplay je zábavný, ale chybí větší zapojení soubojů na blízko, což celkový výsledek velmi podráží.
Suicide Squad: Kill the Justice League
Klady
- Velmi pěkné cut-scény
- Slušný příběh a dabing
- Zábavný gunplay
- Kooperace až pro čtyři hráče
Zápory
- Souboje na blízko
- Opakující se činnosti v misích
- Málo obsahu
- Postavy nejsou tak rozličné
Komentujte