Recenze The Chant – léčebná terapie strachem
Foto: Plaion
Poslední dobou se s hororovými hrami roztrhl pytel a s tím je spjatá i jejich popularita. Opět se vrací tento trend a hráči chtějí více lineárních příběhů při kterých se budou bát. Recenzovaná hra The Chant je výtvor nového kanadského studia Brass Token.
To nejsou úplní nováčci ve videoherním světě, ale jedná se o jejich první společný titul, který se inspiruje právě starými survival horory. I když na první pohled může připomínat hry jako je Dark Pictures Anthology nebo The Quarry, tak zde nečekejte žádný systém rozhodování.
Hra je čistě lineárního charakteru, kdy vám servíruje intenzivní příběh, drobné survival prvky, občasný boj, nějaký ten průzkum, hádanky a RPG systém. Vše je zabaleno do psychodeliktického kabátku. Hra není nijak extra děsivá, ale dokáže vykouzlit momenty u kterých se hráč zalekne, nebo může pociťovat strach.
Cesta na osamocený ostrov
Není úplně špatný nápad se jednoho krásného dne rozhodnout dojet za svojí kamarádkou na skoro opuštěný ostrov, kde je parta kamarádů, kteří se mají rádi a navzájem si pomáhají. Již to jsou první známky varování. Pak následuje hned několik dalších, jako, že loď na ostrov připlouvá jednou za měsíc, nebo při prvním setkáním se starou známou je celá v bílém a mluví o sympatickém vůdci a psychickém léčení. Haló! Jasná sekta!
Ale to nezastaví naši hrdinku Jess, která následuje svoji kamarádku, jenž je pojí temná minulost a nesou si společné trauma z dětství. Pomoc jim od psychických problémů a jejich traumat má rituál při kterém se pomocí léčivých krystalů napojí na duchovní svět mimo naší dimenzi.
Což je rozhodně skvělý nápad, a ještě si k tomu udělat čas z levandule, nějakých spirituálních hub a bůh ví čeho si. Po tomto čaji, a hlavně částečném rituálu na ostrov se dostane „The Gloom“ což sebou přináší různá monstra z jiných dimenzí a nositelé krystalů začnou propadat vlastním démonům hysteriím a manickým atakům.
Trocha historie
Kromě nahánění spolu spiritualistů, kteří jsou ovlivněni svými historickými strašáky, mohou hráči prozkoumávat i historii ostrova a samotné sekty. Jelikož to není poprvé, kdy došlo na propojení dimenzí a objevování monster.
Informace je možné získávat jak z psaných textů od dřívějších obyvatel ostrova, tak i pomocí starých nahrávek zakladatele sekty. Tím se postupně odkrývá jak historie ostrova, tak i temné střípky minulosti současných obyvatel.
Bohužel ani jedna z postav mi nikterak nesedla, a proto mi bylo vcelku jedno, jak dopadnou a více mě zajímalo, co se na ostrově odehrávalo. Ani ústřední postava mi nikterak nebyla sympatická i přes to, že ji hraje velmi dobrá herečka, která hrála i v hororové hře The Quarry.
Slušná strašidelná atmosféra
Co mě u hry drželo více než příběh byla slušná atmosféra, která neděsila na každém kroku, ale při večerech se sluchátky dokázala občas postrašit, a hlavně udržovat stálé tempo. Po celou dobu hraní cca nějakých 10 hodin nepřišel žádný výrazný pokles tempa. Hra stále prolíná pasáže, kdy hledáme informace, suroviny a řešíme drobné hádanky ve stylu nalézt potřebné komponenty pak je zkombinovat a otevřít si cestu. S těmi částmi, kde nás čeká těžký boj, nebo úprk. Některé souboje takto jde řešit, jiné zase nikoliv.
Někdy jsou zase části, které chtějí hráče poděsit a nezapomenout nemohu ani na spoustu filmečků, tedy cut-scén. Dokonce se občas můžeme v rozhovorech rozhodnou jednou ze tří voleb, které jsou vázaný na mysl, zdraví, a spiritualitu neboli ducha. Tyto tři věci je potřeba držet v rovnováze, jelikož bez klidné mysli hlavní hrdinka dokáže panikařit a pak není schopna využívat zbraně a podpůrné předměty. Bez zdraví neboli těla zemře a bez ducha nedokáže využívat moc krystalů a hůře se uklidňuje mysl.
Tyto tři prvky jsou skvělým odlišením od ostatních her. Pojí se k nim i RPG systém, kde si hráči odemykají drobná vylepšení s tím, že posilují tyto tři vlastnosti, nebo zvyšují účinek jednotlivých bylinek, kterými se doplňuje právě zdraví, mysl nebo duch.
Předměty a souboj
Důležitý je managment předmětů. Bylinek je omezené množství, a proto nemůžeme jen tak se nechat zraňovat, nebo se dlouho vystavovat částem mající neblahý vliv na mysl či stále využívat nadpřirozené schopnosti. Jelikož na některé části je nutné mít zdravou mysl a bez toho se nedostaneme dále.
Kromě toho je potřeba šetřit i s komponenty na výrobu zbraní, které jsou sice velmi primitivní, ale za to účinné. Ale opět surovin na jejich výrobu je málo a takový souboj s bossem se bez alespoň nějaké zbraně neobejde.
Soubojový systém je takový ucházející, hlavně boj beze zbraně je trošku nepochopitelný. Hlavní hrdinka do nepřátel jen strká, a i přes to je tímto dokáže vyřadit. Se zbraní je to o poznání lepší a podpůrné předměty, které lze házet a třeba zpomalit nepřítele lze také využívat jako pasti. Do toho jsou tu různé speciální útoky jako je vlna z křiku (jak od Black Cannary), nebo ze země dokážeme vystrčit bodce či zpomalit čas.
Verdikt
The Chant je rozhodně příjemným překvapením a pokud nebudete očekávat žádný tří áčkový zážitek, tak si hru dokážete slušně užít. Herní délka je tak akorát, než by jednotlivé prvky hry začali nudit. Příběh je hodně předvídatelný, ale přitom poutavý. Škoda jen necharizmatických postav a grafická stránka hry také není nijak špičková. Ale jinak ostatní prvky jsou zvládnuty velmi dobře a pokud máte rádi staré horory, tak The Chant je jasnou volbou.
The Chant
Klady
- Hutná atmosféra
- Vliv tří elementů pro hráče
- Zajímavá historie ostrova
- Slušný příběh
Zápory
- Postavy nedokáží vzbudit zájem
- Grafické zpracování
Komentujte