The Evil Within 2 je špičkový psychologický horor – recenze

Není snadné udělat dobré pokračování. Prvotinou lze vytvořit velmi solidní základnu, ale ne každá nabízí dostatek materiálu, aby uživila další díl. Ani v případě her bohužel nejsme často ušetřeni silně nastavované kaše, která původní delikatesu připomíná jen základními obrysy. Jedním z titulů, u kterých jsem měl k pokračování nedůvěru, byl také The Evil Within.

Dobrá pokračování ví, jak zacházet s poskytnutým materiálem. Rozšiřují svět plný fantasie o další roviny a ozvláštňují ho novými detaily. A světě div se – přesně tohle The Evil Within 2 (koupit hru) zvládá s velkou bravurou. Užijete si ho sice i bez znalosti prvního dílu, protože vám vše podstatné vysvětlí v intru, ale průniky obou her jsou přeci jen natolik významné na to, abychom mohli říct, že si jedničku zahrát nepotřebujete.

V zásadě ne, ale příběh obou dílů je do sebe uzavřen. A zejména velmi uspokojující závěrečný akt si hráči se zkušenostmi z originálu náramně vychutnají. Propojení je natolik grandiózní, že jsem málem aplaudoval, kdybych nebyl tak zaměstnán udržením hlavního hrdiny Sebastiana při životě.

Druhý díl pokládá karty na stůl. The Evil Within 2 je situován ve STEM, což je velký aparát, kterým mohou připojení probandi simultánně proniknout do myšlenkového světa hlavního hrdiny. Koncept je v zásadě srovnatelný s filmy jako Paprika nebo Počátek, ve kterých rovněž šlo o výlet do lidského mozku. Akorát ty myšlenky nejsou ve STEM zrovna idylické, naopak – jde o docela pořádný průšvih. Sebastian na tomto duševním dně vidí takové věci, které by si nevymyslela ani ta nejzkaženější mysl.

Obzvlášť brizantní tentokrát je, že základ bizarního herního světa tvoří Sebastianova dcera, o které si hrdina myslí, že je mrtvá. Její dětská nevina je tak snadno manipulovatelná, že i excentrické osobnosti mohou infiltrovat nejzazší kouty její mysli. STEM nelze tak jednoduše odpojit, protože by dítě zabil. Takže musí Sebastian sám do jeho útrob a najít způsob, kterým odpojí synapse své dcery od toho ďábelského stroje.

Hledání lidskosti

Jedním z největších pozitiv hry je povedené vyvážení hlavních postav. V původní hře byly protagonisté enigmatičtí. Bylo těžké k nim proniknout, protože málo mluvili a své pocity si nechávali pro sebe. To není kritika originálu, protože to v jeho případě skvěle pasovalo k atmosféře. Ale tentokrát je to pro Sebastiana cesta do vlastního nitra. Nechci na tomto místě prozradit příliš detailů, ale ohnutím řady okolností je Sebastian konfrontován s vlastní minulostí, což do značné míry formuje jeho charakter. V mnoha rozhovorech s dalšími lidmi získává vskutku pestré kontury.

Ať už je to volba jeho slov, řeč těla a pohyby, mimika – Sebastian je zkrátka skvěle rozpracován a je nesmírně snadné se s ním identifikovat. Jeho motivace je tentokrát jasně orámována. Hodně pozornosti však The Evil Within 2 věnuje také vedlejším postavám. Jsou stejně tak přesvědčivě napsané a u toho či onoho charakteru se přistihnete, že ho máte fakt rádi. To v hororových hrách není úplně běžné, ba co dím – je to minimálně výjimečné. Jejich chladná atmosféra většinou nesvědčí mezilidským vztahům. Nicméně The Evil Within 2 dokáže uprostřed krvavého šílenství zprostředkovat nebývalou míru lidskosti a tím se pochopitelně postarat o lákavý kontrast.

Co se od hororové hry naopak očekávat dá, to jsou neskutečné světy jako vystřižené z nočních múr. V tomto bodě The Evil Within 2 hráče nezklame. Obzvlášť mě zaujaly kreace kolem antagonisty Stefana Valentiniho, umělce a bývalého válečného fotografa. Jeho poslední fotka ukazuje vojáka roztrhaného výbušninou. Přitom Stefano ztratí jedno ze svých očí, ale právě tento zážitek v něm vzbudí vědomí krásy okamžiku smrti.

To jsou jeho slova, nikoliv redaktorova. Dokáže svět STEM formovat podle svých představ a láká oběti, aby je pro nechutné fotografie brutálně zabil. Fotografie přitom není jeho jedinou vášní. S oblibou se věnuje také plastikám z lidských těl, které ve hře uvidíte znovu a znovu. Kdykoliv jsem tuto postavu ve hře potkal, mísil se ve mně pocit odporu a údivu. V žádném případě mi z těchto střetnutí nebylo dobře. A když tohle hororová hra dokáže, je velká část práce hotova. Kromě toho nabízí The Evil Within 2 ještě pořádnou porci dalších překvapení, která svědčí o bohaté studnici nápadů, kterou měli autoři k dispozici.

Obyčejné zombie v The Evil Within 2 nečekáte

Poněkud rozporuplně na mě ale tentokrát působily všelijaké kreatury. Velká monstra, která slouží coby bossové nebo na která narazíte ve zvláštních situacích, jsou opět velmi povedená. Kupříkladu vyrobí Stefano hmyzoidní pobíhající bytost zvanou Obscura. Ale mezi tím vším narazíte na zombie, které se ve hře jmenují „Hanuted“. Podle příběhu přísně vzato nejde o žádné chodící mrtvé. Ve skutečnosti se ale chovají tak, jak to znáte z jiných her se zombíky. Potulují se, žerou mrtvoly a vyrazí útočit, jakmile vás spatří. Pochopitelně nechybí ani velké zombie, které ve vaší blízkosti explodují. Je docela škoda, že si The Evil Within 2 vystačí s tak obyčejnými nepřáteli, když je v jiných ohledech nadmíru kreativní.

Nejen prostřednictvím jasně komunikující příběhu a uvěřitelných postav je The Evil Within 2 pocitově jiný než předchůdce. Také z hlediska herní struktury se hra posunula vpřed. Do značné míry se hráčům otevírají větší areály, které je možné volně prozkoumávat. Hlavním dějištěm je přitom americké maloměsto Union. Proč bylo ve STEM vytvořeno příběh dostatečně vysvětluje. Stručně řečeno: stav města závisí na rozpoložení Sebastianovy dcery. Protože se nachází v nebezpečí, místo se postupně rozpadá. Vypadá to působivě, protože město se doslova rozvaluje.

Otevřená prostředí nejsou nikdy příliš velká, a tak se pomocí markantních budov budete dobře orientovat i bez mapy. Přesto toho poskytují dost k objevování. V popelnicích a opuštěných autech můžete hledat věci k dalšímu využití. Pořádným kopem dostanete leccos i z automatů s občerstvením.

Co do sběratelských předmětů to The Evil Within 2 nepřehání a zůstává příjemně přehledný. Při hledání vám pomáhá přístroj zvaný prostě komunikátor. Vypadá jako vysílačka a může být nastaven na vzdálené audiosignály, z jejichž zdrojů obvykle načerpáte úkoly nebo užitečné předměty. Komunikátorem můžete také snadno rekonstruovat vzpomínky, což vám dává možnost zjistit více o pozadí příběhu.

Herní styly na výběr

Vzhledem k otevřenému světu The Evil Within 2 jsem měl zpočátku obavy, zda nebude obrazovka zahlcena informačními symboly. V tomto směru dávají vývojáři hráčům volnou ruku: interakční symboly, důležitá místa, životní energie nebo varovné symboly – to vše se dá v nastavení vypnout, abyste si užili maximálně sugestivní zážitek.

Správa surovin se v The Evil Within 2 vrací v propracovanější formě. Pomocí zdánlivého šrotu můžete vylepšovat nejen zbraně, ale vyvíjet také munici nebo léčivé přípravky. Posledně jmenované je možné i na otevřeném poli. Zde však musí Sebastian víc improvizovat, a tak to stojí víc surovin než při využití dílenského stolu, který najdete v Safe Housu. Tam se zdržují i některé vedlejší postavy, které vám poskytnou nejen další informace k dění, ale zadají i vedlejší úkoly, jejichž splnění vám propůjčí řadu výhod v další hře. V těchto domech narazíte také na kávovar, ze kterého Sebastian vytáhne hned celý šálek na ex, aby doplnil životy. Káva se ale musí před dalším šálkem namlít, což nějakou dobu trvá, takže tato výhoda je dostupná pouze čas od času.

Sebastianovi pochopitelně můžete vylepšovat schopnosti, které ovlivní to, jakým způsobem budete The Evil Within 2 hrát. Už první pohled na talentový strom napovídá, jakým směrem se můžete vydat. Chcete se plížit, být obratní nebo raději bojovat? Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv cestu, buďte si jisti, že všechny tři fungují opravdu dobře. Jen na vyšším stupni obtížnosti můžu doporučit zprvu tichou variantu, protože zlikvidovat nepřátele s omezenou municí je poměrně obtížné – jak se na dobrý survival horor ostatně sluší a patří. V mnoha hrách jsem na plížení netrpělivý, ale v The Evil Within 2 je vážně zábavné pohybovat se za rohy, pověsit se na nepřátele a pak je silným bodáním vykuchat. Mezi herními styly můžete plynule přecházet, jak se vám zrovna hodí. Jen několik nepřátel vyžaduje ten nebo onen přístup.

Největší kritiku tak budu netradičně směřovat na audiovizuální provedení hry. Otevřená prostředí si evidentně vybrala svou daň a z technického hlediska bohužel působí místy zastarale, jakkoliv to jejich umělecká kvalita vyrovnává. Modely postav a monster by si také zasloužily nějaký ten polygon navíc. Zvukové efekty by zase zasloužily větší různorodost.

Verdikt

Naštěstí to ale není tak, že by horší grafika nebo zvuky kdovíjak kazily celkový zážitek, který je na hodně vysoké úrovni. Pakliže patříte mezi milovníky survival hororů, neměli byste si The Evil Within 2 v žádném případě nechat ujít. Spolu s Resident Evil 7 patří k tomu nejlepšímu, co v žánru můžete najít. Obě hry jsou navíc poměrně odlišné. Zatímco v RS 7 jsem se místy doslova bál vylézt za další roh, co tam na mě zase vybafne, The Evil Within 7 transportuje horor jiným, mnohem psychologičtějším způsobem. Namísto lekaček čekejte spíše setrvalé mrazení v zádech a netradiční pocity.

The Evil Within 2 – trailer

The Evil Within 2

0

Klady

• Hutná atmosféra psychologického hororu
• Různé herní styly, které fungují
• Řada skvělých nápadů

Zápory

• Chudší audiovizuální zpracování
• Standardní monstra jsou trochu obyčejná

Koupit hru

Bořek Navrátil

Na Gamebro.cz má na starosti rubriky HW požadavků a Her zdarma.