Top 5 méně známých klonů GTA

Toto téma mi přišlo na mysl, když jsem nedávno podruhé dohrál GTA 5 a dostal jsem chuť na něco podobného, ale přesto trochu jiného. Jiná GTA krom těch nejstarších už mám dohraná, a tak jsem se pídil po něčem dalším. Během tohoto hledání jsem si rozpomněl na spoustu starších a kvalitních kousků, na které jsem během těch let zapomněl a objevil i něco nového.

Níže tak najdete seznam pěti her a jedné bonusovky, které si přihřály svou polívčičku na úspěchu GTA. Tituly nemají pořadí, protože se mi to nezdálo fér a každý si v té určité hře najde to svoje, co ho bude bavit. Rád bych dodal jen, že jde o můj osobní výběr, a pokud ho někdo bude chtít rozšířit dalšími zajímavými tituly, budu jen rád.

Total Overdose

Rok vydání: 2005

Na tento titul jsem skoro zapomněl a byla by to velká škoda. Když jsem sledoval Narcos: Mexico, tak jsem si paměť hned osvěžil a vrhl se na tequilou a střelným prachem provoněnou divokou jízdu Mexikem. Dvojčata Cruzova se vydávají na cestu zjistit, kdo zabil jejich otce před patnácti lety. K příběhu dodám jen to, že nemůžete očekávat nic světoborného. Na udržení hry jako celku je to však fajn.

Gamesa se nebere moc vážně a mnohdy si vzpomenete na Just Cause. Total Overdose jde v šílenosti ještě dál, dočkáme se různých power-upů jako třeba mexického wrestlera, který vám pomůže srovnat nepřátelské hordy, nebo Desperadem inspirovaným El Mariachi útokem, kdy v rukou třímáte futrály na kytary a z těch šlehají olověné projektily jedna báseň.

I z dnešního pohledu je to skvěle hratelné, a zvláště teď v době Covidové se hodí pustit si Narcos nebo Desperada a do toho pokosit pár gangsterů.

The Getaway

Rok vydání: 2002

K této zajímavé hře jsem se dostal v době vydání v pražském Bontonlandu. U stojanu s PS2 se tísnilo velké množství lidí, kteří postupně pouštěli joysticky a od hry znechuceně odcházeli nejčastěji se slovy “Je to blbost, strašně těžký. Dyť ani nevim, kolik mám životů a kam mám jet”.

Taky jsem hru nepochopil a jal jsem se projíždět po i na dnešní dobu velmi realistickém Londýně. Vždy, když gangsteři v první misi dojeli do cíle, moje prozkoumávání skončilo. Titul mě však učaroval a já si brzo sehnal, s ostudou musím přiznat, jeho pirátskou kopii.

Příběh je klasický o pomstě za zabitou ženu a o hledání ztraceného syna. Je však velmi dospělý a tím krásně kontrastoval s “vysmátým” Vice City. Oproti “Vajsku” jsme tu měli vážně hezky provedenou kopii Londýna i s licencemi na vozidla a dalšími prvky, které u podobných her nejsou obvyklé ani dnes. Došlo to tak daleko, že v jedné misi používá hlavní antihrdina převlečení za mechanika britského telekomu. V té misi jde vystřílet policejní stanici. Britský Telecom se proti hře velice ohradil a Sony muselo všechny reálie související s BT v misi přeskinovat.

I když hra měla slušné prodeje, nakonec i díky tomu, že vyšla jen na PS2, byla poražena jak českou Mafií, se kterou se na západě tolik nepočítalo, tak hlavním konkurentem GTA.

Dostaveníčko si dal i druhý díl, ten měl však podprůměrná hodnocení a propadl.

Scarface: The World is Yours

Rok vydání: 2006

Z deštivého Londýna se vracíme zpět na západní polokouli do prosluněného Miami. Film Scarface dostal po dvaceti letech hru a byla to náramná paráda. Skvělý Al Pacino propůjčil svoji o dvacet let mladší vizáž do hry i s pohyby zachycené technologií motion capture. Jen na dabing se necítil a Tonyho Montanu tak namlouval někdo jiný, vybraný však samotným mistrem. Je zajímavé že GTA: Vice City se v hodně věcech nechalo inspirovat právě filmem Zjizvená tvář a hra podle filmu si zase vypomáhala věcmi z Vice City.

Scarface začíná tam, kde končí film, až na to, že zde Tony přežije a z vily uteče. Tony stejně jako Tommy z GTA nemá nic a musí získat zpátky své peníze a prestiž, o kterou přišel.

Tím začíná hra plná akce, zběsilých honiček napříč celým Miami a v neposlední řadě skvělou hlavní postavou, kdy si Tonyho od začátku oblíbíte . Jeho f*ck mě provázelo celou hrou a během soubojů můžete na nepřátele pořvávat různé nadávky. Ty a další věci jako zabíjení nepřátel, různá komba atd. plní Balls meter. Když se naplní tak je Tony na omezenou dobu nezranitelný a jeho akce způsobí daleko větší zranění.

Hru určitě doporučuji i dnes. Grafika sice zestárla, ale skvělá atmosféra podtržená hereckými výkony vám to zcela jistě vynahradí.

American McGee’s Scrapland

Rok vydání: 2004

Tento kousek v průběhu časů hodně zapadl v myslích hráčů a je to škoda. Tohle sci-fi gtačko totiž rozhodně stojí za to i dnes.

Když jsem hru poprvé spustil, napadlo mě že jsem na Coruscantu ze Star Wars, a nebyl jsem daleko od pravdy. Město, ve kterém se budete prohánět, je na dnešní poměry celkem malé, ale hře to bohatě stačí,aby vás držela celou dobu hezky přikované k monitoru. Nečeká vás jenom klasický přesvícená sci-fi metropole. Dostanete se i ke slumům chudiny, nebo do čtvrti vrakoviště, kde místní roboti bez možnosti návratu do společnosti živoří.

Ano, pouze roboti. V tomto virtuálním městečku lidé nejsou vítáni a vy hrajte za robota D-Trituse, který do města přichází za lepším životem. Zpočátku je vám přidělena práce žurnalisty a postupem v příběhu se z vás začne stávat investigativní reportér, který odkrývá komplot robotí megapole.

Čeká vás to, na co jsme od městských akcí zvyklí. Hodně létání ve vašem upravitelném vznášedlu (žádný tuning jako v NFS, ale možnosti úprav jsou dostatečně široké) spojené s honičkami jak s různými gangstery tak s policií. Ovládání vašeho korábu se nemusíte bát. Je intuitivní a po pár minutách se vám dostane pod kůži.

Další část je střílecí a ta je klasická a nedá se jí nic moc vytknout. Na hru se i docela slušně kouká i dnes a rozhodně hru doporučuji.

The Simpsons: Hit and Run

Rok vydání: 2003

Pro fanoušky seriálu je toto absolutní nutnost. Žádná jiná hra ze světa žlutých čtyřrukých lidí nenabízí tak detailní prohlídku Springfieldu a kousku přilehlého okolí. Pravda, grafika je již zastaralá, ale pořád se na to dá koukat.

Že se tam nezabíjí a hra je pro děti? Je pravda, že když někoho na ulici srazíte, tak jen spadne a začne mávat rukama a nohama jako brouk na zádech a po chvíli se zase postaví. Také si neužijete pořádnou prestřelku. V autech si na druhou stranu zajezdíte více než dost a vzhledem k tomu, že skoro každá z padesáti misí má časový limit, kdy se máte někam dostat, někoho odvézt nebo něco rozvézt, je výsledek poměrně těžký a rozhodně ne určený pro děti.

Mise jsou postupem čase celkem jednotvárném a kdo nemá rád klasické “fetch” questym tak si i pořádně zanadává. Ve hře je však velký počet různých vozidel, která si kupujete. A ano, pokud se ptáte, kde je klasické gtačkovské “jdu po ulici a čumim jaký auto si vemu”, je to i zde, jen s tím rozdílem, že řidiče neuklidníte přesně mířeným direktem, ale řeknete mu ať vás sveze a ujmete se vy jako hráč vozidla dokud s vaší postavou nevystoupíte.

U titulu vás taky bude držet chytlavý simpsoňácký příběh, kde nic není jak vypadá, a když skončíte první kapitolu hry za Homera, budete chtít odkrývat tajemství i za Barta atd.

Postupně se vám do pařátků dostane celá rodinka ještě někdo navíc. Zkuste sami a uvidíte, jestli vás příběh chytne nebo ne.

Bonus závěrem

Na konec našeho povídání o povedených zapadlých klonech GTA bych vás rád seznámil se slovenským projektem Vivat Sloboda. Měla to být první GTA-like hra z našich luhů a hájů od první Mafie. Příběh se odehrává v roce 1989 v době probíhající sametové revoluce v Bratislavě. Vy v roli místního taxikáře budete rozvážet místní, kteří mají s revolucí co do činění. Ať už z jedné či druhé strany. Původně měla být také možnost vystoupit z vozu a prožít střílecí pasáže, to se však nakonec nepovedlo a titul připomíná spíše Drivera. Mladí autoři se po vydání hry, které má být někdy na konci tohoto roku, chtějí vrhnout na pokračování, které už by mělo poskytnout onu pochůzkovou pasáž hry. Odehrávat se bude v době rozpadu Československa a myslím, že se máme na co těšit.

David Moc