We Happy Few je skrytým, byť poněkud rutinním komentářem současné doby – recenze

Máte ještě nějakou tu dovolenou a hledáte ideální cíl, kam se vydat, abyste si pořádně odpočinuli? Tak co třeba Wellington Wells? Ostrovní městečko kousek před anglickým pobřežím? Užijte si slunečné paprsky po celý rok, potkejte se s nebývale dobře naladěnými lidmi a relaxujte mezi zelenými parčíky a udržovanými domky. Starosti nebo snad problémy byste ve Wellington Wells hledali marně. Tedy alespoň tehdy, když budete pravidelně polykat růžové pilulky pojmenované Radost. Ano, survivalová hra We Happy Few vám za pár okamžiků dokáže, že mír a radost jsou pouhými iluzemi.

Prostřednictvím hlavního hrdiny Arthura Hastingse to zažijete na vlastní kůži. Ten pracuje coby cenzor u městské správy a má na starost bránit obyvatelům v nevyžádaných myšlenkách a chránit je před neblahými vlivy. Když prochází starý novinový článek, narazí na zmínku o svém bratru Percym. A protože jeho dávka Radosti není zrovna čerstvá, vzpomene si na osudný den, kdy Percy zmizel a který je zodpovědný za další události.

Příběh z pohledu trojice postav

We Happy Few se odehrává v roce 1964 v rámci alternativní historické časové osy, ve které Němci vyhráli druhou světovou válku a nechali si poslat do své země všechny děti do 13 let, tedy také Percyho.

Aby zjistil, co se s jeho bratrem vlastně stalo, rozhodně se Arthur kompletně vysadit Radost a je vypuzen svými kolegy. Pronásledován „bobíky“, tedy démonicky se smějící variací na typické anglické pouliční policisty, uteče zásobovacím tunelem do čtvrti Garden District. Teprve zde vás naplno dožene realita a zjistíte, že ve Wellington Wells je něco šeredně špatně.

Zatímco na silně osídlených ostrovech Maidenholm, Parade a St. George’s Holm si užívají drogami napumpovaní lidé svého šťastného rauše a arogantní nevědomosti, dále ve vnitrozemí je to úplně jiný obrázek. Zde se pohybují lidé jako bez duše, kteří by se teoreticky mohli po mostech vrátit zpět a účastnit se festivalu bezstarostnosti. Jenže většině z nich v tom brání alergie, kterou si na Radost vypěstovali. Proto se nemohou do velké společnosti vrátit.

Proto nepřekvapí, že atmosféra v prvních oblastech, které si ve We Happy Few projdete, působí velmi depresivně. Opuštěné vesnice, rozpadající se ruiny, zrezivělé autovraky, jedovaté skládky a depresivní lidé na každém rohu. Tento temný začátek si hráči mohli osahat už ve verzi předběžného přístupu, v hotové hře je ale obohacen příběhem, který vás ve svém průběhu nechá hrát ještě za dvě další postavy.

Sally Boyle je nadanou chemičkou a Arthurovou láskou z mládí, která však skrývá temné tajemství. Bývalý voják a úžasně klející Skot Ollie Starkey zase slyší hlase a je sužován tajemnou nemocí.

Schopnosti obou postav jsou střižené různým herním stylem. Zatímco Sally se specializuje na plížení, Ollie rád efektivně odpaluje věci do vzduchu. Předně jde ale ve We Happy Few o příběh, který nabízí různé úhly pohledu a zvraty, jež ho činí velmi zajímavým. Ale ještě než zažijete Wellington Wells očima dvou dalších postav, musíte pomoct Arthurovi v jeho útěku. Ten začíná v jedné z chráněných místností na ostrově. Tato místa jsou se zbylými ostrovy propojena sítí tunelů a umožní vám rychlé cestování po již navštívených místech. Ale nejen to: najdete tu místo ke spánku, dílnu a úložný prostor, které můžete využít, což se ve We Happy Few rozhodně hodí.

Survivalové prvky brzdí příběh a zábavu

Když se budete v rámci dobře vyprávěného tutoriálu pohybovat po prvním ostrově, posbíráte celou řadu receptů na léčivé předměty, pomůcky nebo zbraně. Většina z nich je přitom vedlejší. Opravdu důležité jsou pouze sety pro první pomoc, když už se pustíte do křížku s obyvateli Wellington Wells. Jiné je to ale s nejrůznějšími kousky oblečení, které vám mohou skutečně ulehčit život. Pokud se totiž budete pohybovat po rozbombardovaných vesnicích ve svém nejlepším nedělním obleku, nebudou vám obyvatelé zrovna věřit a někteří vás rovnou napadnou. Na prvních ostrovech to není zase takový problém, protože rozzuřený dav odeženete kombinací bloků a útoků. Ty se hodí docela často, protože někdy je konfrontaci těžké se vyhnout. Například když budete v obydlených domech hledat poměrně vzácné kousky, z nichž si pak můžete nechat ušít právě ono ošacení.

Při hledání předmětů využitelných v rámci systému craftingu oceníte strom schopností, který vám umožní například zlikvidovat nepřítele zezadu škrtícím chvatem nebo uštědřit silnější úder. Další schopnosti vám pomohou zase v oblastech, které jsou obydlené široce se smějícími feťáky a držiteli státní moci. Ti nemohou vystát jinakost, například když namísto promenování se začnete běžet apod. To lze odstranit příslušným skillem, ale v těchto oblastech je třeba dbát na to, abyste pravidelně požili pilulku Radosti. Ta způsobí, že nebudete obyvatelům podezřelí.

Kromě konzumace Radosti je třeba držet v patrnosti také další potřeby, kterými jsou spánek, hlad a žízeň. Pokud jste například hladoví, budete mít k dispozici méně výdrže a bez dostatečné dávky spánku nebudete moct bojovat dostatečně efektivně. Je třeba vědět, že ve We Happy Few není možné nápoje ani potravu vyrábět a je tak třeba si je v herním světě opatřit, což někdy vede k nutnosti přerušit hlavní tok hry. Neustále hledání poněkud vytrhává z imerze a časem zjistíte, že ignorování základních potřeb nemá tak katastrofické důsledky jako v předběžném přístupu, a tak někdy budete poněkud hřešit.

We Happy Few totiž funguje ze všeho nejlépe tehdy, když se soustředíte na vynikající příběh a spoustu malých vedlejších úkolů. Potom si užijete také pořádnou porci humoru značky Monthy Python. Potkáte tak kupříkladu kult sladkých brambor, musíte si vymýt mozkové závity psychedelickou houbou, přijít na stopu pošahané sektě nebo obyvateli stromového domku přinést jeho nejoblíbenější panenku, kterou považuje za největšího tajného agenta všech dob.

Propracovaný svět s horší grafikou

Na první poslech to možná zní, že to do světa We Happy Few nepasuje, ale po větším zamyšlení je to naprosto logické. Celá hra totiž není ničím jiným než neskrývaným komentářem lidské psychiky, státního dozoru a zakrývání nepříjemných věcí. Tedy problematiky, která je i mimo fiktivní paralelní universum v době obřích společenských bublin aktuálnější než kdy dříve.

Rozpolcenost mezi konformitou a svobodnou vůlí budete v průběhu hraní We Happy Few pociťovat neustále. Stydlivý a obrýlený Arthur, stejně jako Sally a Ollie nejsou typickými hrdiny, ale postavy, které často jednají ze sobeckých motivů a ocitají se v klinči mezi sebou samými – přestože čas od času ukáží pokoru. Skvělé jsou také NPC postavy, na které narazíte v rámci příběhu a z nichž některé si budete dobře pamatovat i delší dobu po závěrečných titulkách.

Jen škoda, že technická stránka hry není tak promyšlená jako zbytek. Přestože má We Happy Few nízké hardwarové požadavky a měla by dobře běžet i na slabších počítačích, pravdou je spíše opak. Jakmile se na monitoru objeví větší množství postav a ulici začne skrápět déšť, zapotí se kdejaký, klidně výkonnější stroj. Medaili si hra nevyslouží ani za zastaralé, místy až příliš kostrbaté animace postav, stejně jako opakující se půdorysy budov. Dostanete se přitom jen do malé části z nich.

Samotný herní svět se přitom Compulsion Games podařilo zpracovat s láskou pro detaily. Místy atmosféra hry připomíná takový klenot, jakým byl například Bioshock. Nejrůznější hříčky odkazují na „swinging sixties“, což poznáte například při pohledu na všudypřítomné televize, ze kterých promlouvá garant dobré zábavy, strýček Jack. Potěší také propracovaný styl zařizovacích předmětů a oblečení. Ve svých nejlepších momentech tak Wellington Wells připomíná kombinaci No One Lives Forever s procházkou po Rapture před katastrofou.

Verdikt

Autoři We Happy Few v cílové rovince vývoje prokázali dobrý instinkt a výrazně zjednodušili survivalové mechanismy, které poněkud svazovaly verzi, která byla k dispozici v rámci předběžného přístupu. Ovšem stále jsou to rutinní činnosti, co zážitek z We Happy Few brzdí ze všeho nejvíce. Tahle hra poskytuje jedinečný příběhový zážitek, který je škoda zásadněji přerušovat. Čím více se do stylově propracovaného světa dokážete ponořit, tím lépe a čím lepší dojem si ze hry odnesete. Pokud si tak odmyslíte místy otravné herní mechanismy, dostanete skvělý komentář o kontrole a útlaku, který přinejmenším v této rovině drží krok s Bioshockem. To v letním herním suchu není vůbec málo.

We Happy Few – trailer

We Happy Few

7.5

Hodnocení

7.5/10

Klady

• Jedinečná atmosféra Wellington Wells
• Dobře odvyprávěný příběh
• Solidní vedlejší úkoly
• Vizuální styl a soundtrack

Zápory

• Poněkud rutinně založené survival aspekty hry
• Technické problémy

Radim Krýzl

Redaktor a hlavní recenzent serveru Gamebro.cz. Jinak vášnivý sběratel starých herních konzolí a her.